Dotazy se standardně týkají nejvíce poskytování informací o státní sociální podpoře a nárokům na jednotlivé dávky tohoto systému. Když pracovníci občanských poraden narazí na systémové problémy z hlediska legislativy či procesu, je pomoc těmto lidem velmi ztížena.
Při odchodu z dětského domova Karel P. nedostal žádné finanční prostředky, protože porušil organizační řád.
Byl mu odcizen občanský průkaz, a proto se nemohl evidovat na úřadu práce.
Neměl možnost získat jakékoliv prostředky na jídlo a jiné výdaje.
Vzhledem k tomu, že se stále zvedají náklady na život a s tím také částky živobytí pro účely dávek hmotné nouze, mimořádná okamžitá pomoc pro osoby ohrožené sociálním vyloučením ve výši tisíc korun, určená pro osoby jako je on, je zcela nedostačující. Nelze se pak divit, pokud takoví lidé sklouznou k dlouhodobému bezdomovectví, alkoholismu nebo rovnou k trestné činnosti.
Klienti poraden i nadále řeší chybné určení stupně závislosti. Poradny jim pomáhají s podáním odvolání proti rozhodnutí úřadu práce. Některým z nich se podařilo obhájit stupeň závislosti odpovídající jejich skutečnému omezení soběstačnosti. Klienty i tak poškozuje fakt, že vyřízení příspěvku na péči či odvolání trvá řadu měsíců.
Klienti o příspěvek nežádají předem, ale ve chvíli, kdy již závislí na pomoci jsou a příspěvek na zajištění péče aktuálně potřebují. Také výše vyplácených příspěvků na péči zaspala dobu a mnoha klientům, zejména s těžším zdravotním postižením, nestačí k zajištění potřebné péče, upozorňuje Kalvoda.
Také v oblasti starobních a invalidních důchodů se poradny potýkají s tím, že lidé čekají na vyřízení žádosti v průměru půl roku. S Českou správou sociálního zabezpečení je celkově obtížná komunikace. Často se tam nelze dovolat a na e-mail ČSSZ odpovídá se zpožděním nebo vůbec.
U invalidních důchodů se poradny nejčastěji věnují opravným prostředkům proti rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu. Lidé se bojí podávat námitky, a pokud již k podání námitek dojde, bývají neúspěšné. Paradoxně dojde ještě k tomu, že namísto snížení pracovní schopnosti o 30 procent, OSSZ uvede, že osoba má sníženou pracovní schopnost pouze o 25 procent.
Mezi systémové problémy lze vyzdvihnout také oblast nájemního bydlení, a s tím související často diskutovaný Příspěvek na bydlení. Bytová situace je poslední měsíce zoufalá, nájmy jsou předražené, finanční podpora ve formě příspěvku na bydlení nefunguje v reálném čase, úředníci jsou přetíženi, vyřízení trvá nestandardně dlouho.
A ne všichni žadatelé splňují od počátku veškeré podmínky, zejména s ohledem na přílohy, které musí být k žádosti přiloženy. Některé smlouvy jsou bohužel sepsány tak, že nesplňují podmínky existujícího nájmu, přestože nájemce byt užívá léta a majitel přijímá nájemné.
Velká část problémů s bydlením souvisí s nedostatkem sociálních bytů či jiných možností bydlení pro potřebné osoby. Obecní byty většinou nejsou k dispozici. Ochota pronajímatelů pronajmout byt dlouhodobě klientům v tíživé sociální situaci, psychiatricky nemocným apod. je minimální. Řada lidí je tak odkázána na azylové domy, které jsou zcela přeplněné.
Autor je předseda výboru Asociace občanských poraden
(Redakčně upraveno)
