Pokud nedojde k nějaké zásadní nové mutaci covidu, která by opět uvrhla světové ekonomiky do lockdownů, tak poprvé po dvou letech už nejspíš nebude koronavirus hlavním tématem burzovních zpráv. O slovo se totiž opět hlásí makroekonomie, fundamenty a po pár letech i geopolitika.
Jednoznačným tématem číslo jedna pro tento rok nejen v investičním světě, ale i v každodenním životě většiny obyvatel planety, bude inflace. Ta během loňského druhého pololetí agresivně vystoupala na úrovně neviděné desítky let a razantně se tak přihlásila o slovo.
Její aktuální globální průměr činí přes čtyři procenta, v rozvíjejících se ekonomikách (tzv. emerging markets, pozn. aut.) především asijské provenience jsou to dokonce dvojciferné hodnoty. V USA reportují sedm procent, eurozóna pět procent a u nás, jak víme i z mainstreamových médií, inflace atakuje hranici šesti procent.
Kde se vzala vysoká inflace
Zatímco ještě v minulých měsících to šlo připsat částečně na vrub nízké srovnávací základně s pandemickým rokem 2020, letos už se na inflaci musíme dívat objektivně. Jejím spouštěčem bylo především historicky bezprecedentní „tištění“ nových peněz (kvantitativní uvolňování), kterým světové centrální banky zastavily rodící se finanční krizi ještě v zárodku.
Protože se však nešlo o ekonomický problém, nové peníze sice často končily v akciích a nemovitostech, ale velmi často zůstaly i na bankovních účtech občanů. Díky lockdownům je totiž neměli jak a kde utratit ve službách nebo cestování.
„Dokonalá bouře“ inflačního koktejlu pak byla dokonána díky přerušeným dodavatelsko-odběratelským řetězcům (např. čipy). Poptávka i peníze tak na straně spotřebitelů jsou, ale nabídková strana je kapacitně není schopna uspokojit.
Po dlouhých letech, kdy si svět zvyknul na de facto nulové úrokové sazby, tak centrální banky musí sáhnout k prověřenému způsobu krocení inflace, a tím je právě zvyšování úrokových sazeb. To na jednu stranu zdraží úvěrování firmám i občanům a zchladí tak jejich apetit utrácení, na druhou stranu zvýší výnosy na bankovních spořicích produktech, což lidi opět přiměje spíše šetřit. Tak je to alespoň dáno v ekonomické teorii.
Hodnotové akcie se vrací do hry
V USA, které jsou z investičního pohledu nejdůležitější, tak trh čeká letos průměrně dvojí zvýšení sazeb. To by mělo teoreticky pomoct především akciím tradičních „hodnotových“ firem, které mají nízké zadlužení, silné rozvahy, hodně volné hotovosti.
Díky byznysu založenému na fyzických výrobcích nebo službách pro ně není problém inflací zvýšené ceny vstupů přenést na koncového spotřebitele. Bankovní sektor, který vydělává hlavně na úvěrech, by tak v tomto prostředí měl vyloženě profitovat.
Naopak negativní vliv by zvýšení sazeb mělo mít především na růstové akcie IT firem, které ve svém současném ocenění jednak reflektují teprve budoucí zisky, které pak musí ponížit o vyšší náklady právě díky zvýšeným sazbám. Navíc se velmi často financují dluhem, který se jim nyní citelně prodraží, a také díky „nehmotnému“ produktu hůř přenesou zvýšené náklady na koncového zákazníka.
Pod tlakem budou (mimo jejich vlastních strukturálních a politických problémů) kvůli silnému dolaru i akcie rozvíjejících se trhů, v důsledku návaznosti jejich lokálních měn právě na světovou měnu číslo jedna.
Dluhopisy čeká těžký rok
Fed (americká centrální banka, pozn. red.) se snad poučil z neohlášeného zvýšení sazeb na podzim 2018, které trhy vyděsilo a způsobilo výprodeje akcií na Vánoce daného roku, proto nyní svou monetární politiku komunikuje dlouho dopředu a poměrně jasně.
Dále by se letos mělo dařit komoditám, které s inflací přímo souvisí. Naopak jejich podmnožina v podobě drahých kovů zatím neplní proklamované sliby svých prodejců, že v inflačním prostředí konečně výrazně narostou na ceně.
Kritické je zvyšování sazeb pro v minulých letech už tak výnosově tristní dluhopisy, které budou díky základní ekonomické logice s rostoucími úroky klesat na ceně. Výjimkou jsou jen tzv. proti-inflační dluhopisy, kde je kupón navázán právě na inflaci. Inflační prostředí by rovněž mělo pomáhat nemovitostním akciím (tzv. REITs) a nemovitostem jako takovým.
Pokud se centrálním bankám podaří inflaci zkrotit (efekty zvyšování sazeb se totiž v praxi promítnou až za několik měsíců), koronavirus bude postupně slábnout a geopolitická situace s agresivním Ruskem se uklidní, mohl by nás čekat poměrně rozumný investiční rok. Jako vždy je ale třeba být připravený na různé scénáře vývoje a držet se své předem naplánované investiční strategie.
Autor je investiční stratég a majitel společnosti Odehnal & partneři
(Redakčně upraveno)
