Dosavadní rekordní cena, které bitcoin dosáhl letos v půli dubna, představovala necelých 65 tisíc dolarů. K novému rekordu pomohlo bitcoinu zejména to, že v úterý úspěšně debutoval první americký burzovně obchodovaný fond umožňující investice do bitcoinu, resp. do termínových kontraktů na něj.
Spuštěním fondu společnosti ProShares se v USA skončila osmiletá etapa dohadů a debat ohledně spuštění fondu, který umožňuje poměrně snadné investování do bitcoinu. Investování konvenčním způsobem.
To by k vkládání peněz do bitcoinu mělo přivést další investory, kteří se dosud zdráhali do této kryptoměny investovat, neboť si například nechtěli sami zakládat bitcoinové peněženky nebo překonávat jiné překážky plynoucí stále z poměrně slabé uživatelské přívětivosti kryptoměn.
Konvenční bitcoinový fond navíc kryptoměnu v očích dalších fondů, bank z Wall Streetu, v očích odborné i širší veřejnosti dále legitimizuje.
První žádost o spuštění bitcoinového fondu byla u americké Komise pro burzy a cenné papíry podána už v roce 2013 (autor textu to tehdy komentoval s potleskem). Komise ale dosud všechny žádosti „smetla ze stolu“, s širokou paletou zdůvodnění, od obav z cenové manipulace po pochybnosti nad ověřováním objemu vlastnictví kryptoměny v majetku toho či onoho fondu.
Ve Spojených státech se konvenčně obchoduje s termínovými kontrakty na bitcoin, avšak zatím nejsou činné žádné fondy, jež se na ně specializují. To se tedy od tohoto týdne mění. Jde o vysoce příznivou, přelomovou událost, takže rozhodně nelze vyloučit, že cena bitcoinu v blízké době výrazně překoná svůj nový rekord.
S postupnou legitimizací bitcoinu a rozšiřováním okruhu uživatelů jeho i jiných kryptoměn ale zároveň stoupá leckdy až úporná snaha kryptoměny a transakce s nimi regulovat, nebo dokonce zakazovat. Úpornost této snahy ponejvíce obnažuje bezradnost „strážců“ konvenčních měn.
Ostatně třeba Čína kryptoměny zakázala už asi šestkrát nebo sedmkrát, nejnověji letos v září. Vypudila ze země prakticky veškerou těžbu bitcoinu, ale těžaři se jen přesunuli do zemí jako Spojené státy, Kazachstán či Rusko a těží dále. Toto „stěhování těžařů“ se neprojevilo propadem ceny bitcoinu, což dokládá jeho odolnost.
Přesto, že bitcoin a některé další kryptoměny vykazují solidní odolnost, politici a úřady se při zdůvodnění snahy je regulovat, ba zakazovat trapně zaštiťují ochranou spotřebitele. Ten ale žádnou ochranu nepotřebuje, pokud tedy má všech pět pohromadě.
O žádnou ochranu spotřebitele samozřejmě nejde. Jedná se o doznání, že systém nekrytých peněz se ocitá ve stále bezvýchodnější krizi a v rozkladu. Ty způsobuje zejména neustálé tištění miliard a bilionů nových dolarů, eur a dalších konvenčních měn.
Absurditu celé situace podtrhuje aktuální návrh nové podoby tištění miliard – kvantitativního uvolňování – z pera Evropské centrální banky (ECB). Rozumějte: Inflace je v eurozóně na mnohaletých maximech, třeba v Pobaltí až na více než šesti procentech, znatelně výše než v ČR, a ECB se zamýšlí nad tím, jak do ekonomiky pumpovat další a další miliardy.
Už ani nezakrývá, že vlastně nejde o boj s deflační hrozbou. Jde o to, ulevit vládám od nákladů dluhu. Jde o to, uměle stlačovat úrok, jejž platí předlužené státy typu Itálie nebo Řecka.
Před těmito kejkli, které ochuzují nás všechny, zejména pak lidi v eurozóně, by měla existovat ochrana spotřebitele. Ne před bitcoinem. Jenže krypto představuje konkurenční měnový systém.
Jestliže by se více rozmohlo, vlády po celém světě ztratí možnost pohodlně platit své dluhy inflačním znehodnocováním peněz běžných lidí. Právě proto je krypto ve jménu ochrany spotřebitele potlačováno. Ve skutečnosti je potlačováno kvůli ochraně vlády, establishmentu a jejich nekryté měny.
Jednu z výjimek z tohoto pravidla představuje Salvador. V této středoamerické zemi jde vláda, hlavně sám prezident, vstříc bitcoinu a kryptoměnám. Letos v září se v Salvadoru bitcoin stal oficiálně používaným, zákonným platidlem.
To je historický průlom. Odpůrci i příznivci kryptoměny budou tento experiment bedlivě sledovat. Veřejnost v Salvadoru však nad vládním opatřením učinit kryptoměnu měnou zákonnou nijak zvlášť nejásá.
Salvador před zářijovým spuštěním bitcoinu coby zákonného platidla nakoupil 400 kusů kryptoměny v ceně zhruba 20 milionů dolarů. Čtyřicetiletý prezident země, Nayib Bukele, sám velký fanoušek bitcoinu a hlavní iniciátor jeho přijetí jakožto zákonného platidla, slíbil, že země nakoupí ještě „mnohem více“ kryptoměny.
Bukele se tak za peníze salvadorských daňových poplatníků stává alespoň u části celosvětové komunity stoupenců bitcoinu kultovní figurou, což je dost možná jeho stěžejní cíl. Je však otázkou, na kolik je kompatibilní s původní myšlenkou bitcoinu. Ale řekněme, že jinak další rozvoj bitcoinu coby zákonného platidla některé ze zemí možný prakticky není.
Krok Salvadoru je nepochybně riskantní. Nicméně je třeba jej také ocenit. Má-li se změnit globální finanční sytém k lepšímu, nebýt tak manipulovatelný a závislý na dluhu, je prostě třeba odvahy a ochoty jít do rizika. Ostatně i krok Salvadoru přispívá k další legitimizaci kryptoměny a tedy k růstu jejich ceny.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
