Česká republika se však z představy o odpovídající reakci na krizi a následném návratu na udržitelnou trajektorii vymyká hned v několika směrech, uvádí ve své aktuální makroekonomické prognóze Česká bankovní asociace (ČBA).
Za prvé podle údajů dubnového Konvergenčního programu ČR to nemá být návrat nikterak razantní: Schodek na letošní rok odhaduje ministerstvo financí na 8,8 procenta, téměř šest procent na rok 2022 a shodně nad pět procent po dva následující roky. Skoro jako bychom od tradiční české rozpočtové střídmosti a odpovědnosti mířili opačným směrem.
Za druhé: Po nedávném ničím nekompenzovaném zrušení superhrubé mzdy zůstala na příjmové straně cca stomiliardová mezera a dosud nezodpovězená otázka, jak rychle a čím ji zaplnit. Za třetí se od řady zemí EU (a zejména od našich německých či rakouských sousedů, pozn. red.) lišíme nejen neexistencí konsolidační strategie, ale především znepokojujícím způsobem rostoucí dynamikou zadlužování.
Vzhledem k ní se k blízkosti dluhové brzdy (zákonem stanovené na 55 % HDP, pozn. red.) přibližujeme až nepříjemně svižně. „V prvním čtvrtletí roku 2021 vzrostl český veřejný dluh hned po Kypru nejrychleji ze všech zemí EU a povinné šlápnutí na dluhovou brzdu by bez včasného otočení kormidlem mohlo přijít v nejbližších letech,“ upozornila bankovní asociace.
„Zákon je bohužel formulován dost nešťastně: Důsledky nárazu na dluhovou brzdu jsou tvrdé především pro části veřejného sektoru mimo samotnou vládu, ačkoli jejích chování má oproti vládě mnohem menší vliv na to, zda k nárazu na brzdu dojde,“ vysvětlil Michal Skořepa, makroekonomický analytik České spořitelny.
Ze zákona by tím vládě vznikla bezprostřední povinnost předložit Poslanecké sněmovně ke schválení plán opatření vedoucích „k dlouhodobě udržitelnému stavu veřejných financí“. Obce, kraje a zdravotní pojišťovny by však musely na následující rok připravit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet.
A ostatní veřejné instituce (např. školy, školky, vysoké školy, ČMZRB, Česká exportní banka, výzkumné ústavy, pozn. red.) by od tohoto okamžiku nesměly uzavřít žádnou novou smlouvu či závazek, který by vedl ke zvýšení jejich zadlužení. Co by to znamenalo v praxi? Z deficitů by se tak některé instituce, pro něž platí velmi tvrdé rozpočtové omezení, musely v rámci daného roku dostat na čistou nulu.
„V tak krátkém období by jedinou možností, jak toho dosáhnout, byly dramatické škrty v jejich výdajích včetně omezení některých služeb, a zároveň zvýšení daní a jiných příjmů státu. Není tedy na co čekat – méně bolestivá postupná konsolidace je rozhodně lepší volbou,“ uvedla ČBA.
Její prognostický panel odhaduje, že v letošním roce schodek veřejných financí dosáhne 7,3 procenta hrubého domácího produktu, přičemž veřejný dluh vzroste na 43,5 procenta HDP. Dopad razantního výpadku příjmů bez přijetí dostatečných opatření na výdajové straně ani v roce 2022 neumožní snížení schodku veřejných financí pod 4,6 procenta HDP.
„To není hodnota příliš korespondující s pokračující konjunkturou,“ upozornila bankovní asociace, veřejný dluh by se tak podle ní vyšplhal na 45,5 procenta hrubého domácího produktu: „Pokud vláda vzešlá z podzimních voleb nezačne veřejné finance razantně konsolidovat, mohlo by v nejbližších letech dojít k nárazu na dluhovou brzdu, stanovenou zákonem o rozpočtové odpovědnosti na 55 procent HDP“.
Přestože ve srovnání s řadou států EU, pokud jde o úroveň dluhu, zatím patříme ve fiskální oblasti mezi premianty, uvádí ve své prognóze ČBA, z dynamického pohledu se řadíme k těm nejhorším – rozsah zadlužení českého státu se rychle zhoršuje.
Podle asociace navíc náraz na dluhovou brzdu hrozí v situaci, kdy naopak bude třeba konečně realizovat desetiletí odkládanou reformu penzijního systému a vytvořit fiskální prostor pro financování zdravotní péče. Prognostickému panelu ČBA tak podle analýzy nezbývá než „znovu a znovu zdůrazňovat apel na urychlené přijetí plánu konsolidace veřejných financí“.
