„V roce 2018 dosáhla výše realizovaných těžeb nejvyšší úrovně v historii, 25,7 miliónů metrů krychlových, přičemž podíl nahodilé kalamitní těžby na celkové těžbě činil bezmála devadesát procent,“ shrnuje Zpráva o stavu životního prostředí. Loni přitom kůrovcem napadeno ještě o další polovinu více stromů než v předminulém roce, který zpráva hodnotí. Podle ministerstva zemědělství navíc nelze očekávat v brzké době zásadní obrat k lepšímu. Situaci navíc zhoršují polomy po náporech větru.
Zděšení už i ve Sněmovně
Celkový objem napadeného dřeva za loňský rok ministerstvo zemědělství odhaduje až na 30 milionů m³. To si laik už ani neumí představit. Za to lidé vidí, jak jim jejich lesy, které znají odmalička, doslova mizí před očima.
„Stačí se jen dívat z okna, jak stromy v údolí opravdu schnou strašně rychle. Všude kolem jsou holiny. Kde jsme se ještě předloni toulali se psem po lese, jsou dnes nevlídné holiny. A až udeří léto, tak jen těžko se na tom chytí nové stromky. Uschnou,“ míní sedmdesátiletý znalec české krajiny Rudolf Bárta z Vraného nad Vltavou.
Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce podobně mluví i další lidé ze všech koutů republiky. „Mnoho kolegů ve Sněmovně se mi svěřuje, že jim to trhá srdce, když vidí, jak v mžiku zmizeli lesy, kam celý život chodili,“ dodává Brabec.
Nechat být nebo kácet? Záleží, jak kde
Podle ministerstva zemědělství i listnaté dřeviny chřadnou, dlouhodobě duby, jilmy, jasany, olše. Podíl listnáčů na celkové ploše lesů v ČR ale pozvolna stoupá. V roce 2018 podle Zprávy o životním prostředí tvořil 27,3 procenta z celkové plochy lesů, přičemž za doporučený se považuje 35procentní podíl.
V souvislosti s kůrovcem se znovu oživují vášnivé debaty, zda zasahovat či nikoliv. V ochranných bezzásahových pásmech na Šumavě si příroda celkem dobře poradila. Jenže tento přístup nelze použít jako všelék všude. „V případě, že bychom tady rezignovali na zasahování proti kůrovci, pravděpodobně by došlo k jeho rychlému rozšíření a odumření horního stromového patra lesů na velké ploše v relativně krátké době,“ potvrzuje Karolína Šůlová z Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a jako příklad uvádí Jeseníky.
Jako smysluplné řešení se podle ní jeví získat čas a umožnit vznik druhově pestřejších, pokud možno nestejnověkých, a tím i ekologicky stabilnějších lesních porostů.
Smrk dnes nikdo nechce, brzy jej bude nedostatek
„Ve druhých zónách se i nadále předpokládá lesnické hospodaření. Správci lesa by velké množství souší znemožnilo porosty opětovně obhospodařovat, tzn. provádět zejména jejich obnovu. Tím by byla hospodářská činnost prakticky vyloučena. Proto se udělují výjimky, ovšem s určitými podmínkami, které vlastník musí splnit,“ vysvětluje Šůlová. Praxe je složitá v tom, že v lesích na sebe narážejí různé zájmy. Někteří vlastníci chtějí kácet, jiní by zase naopak nejraději nezasahovali vůbec.
„Teď smrkové dřevo nikdo nechce. Za pět let ho bude nedostatek a lze očekávat, že zdraží i pětinásobně. Dnes se vyplatí investovat do pily, logistiky, skladů a zdrojů smrkového dřeva i v zahraničí,“ míní obchodník Vladimír Brůna, jenž opustil velkou společnost prodávající zlato a vrhl se právě na dřevo.
