„Zjistil jsem, že člověk může dělat opravdu dobře jenom to, do čeho vloží svoje srdce,“ tvrdí pan Jaroslav. Z pohledu rozumu mu prý nic nechybělo. „Jenže mně můj životní styl nedával smysl. Trápil jsem se. Když už to nešlo vydržet, odskočil jsem si na pár měsíců někam hodně daleko, na Nový Zéland, do Jižní Ameriky. Pak ale přišly děti a útěky do dálek začaly být obtížnější. Pocit marnosti se stupňoval. Kdybych ho nadále přehlížel, nejspíš bych se proměnil v necítící ‚živý‘ automat,“ vzpomíná bývalý programátor.
Pro řemeslo se nadchl poté, co vymaloval vlastní dům. Učil se sám pomocí učebnic pro malířská učiliště. Trénoval na sololitových deskách a zakázkách pro známé. Vedle toho absolvoval různé kurzy a školení od výrobců barev. Brzo si získal jméno tím, že se nebojí náročnějších technik, zvládá třeba takzvaný benátský štuk, proto jsou jeho zákazníci ochotni počkat si právě na jeho vymalování třeba i přes čtvrt roku po objednání.
„Co se týká finanční stránky, tak z toho jsem měl trochu obavy, ale vlastně hned od samého začátku jsem byl mile překvapený, že si vydělám malováním to samé, nebo i trochu více,“ přiznává Jaroslav Vozáb. „Postupem času, kdy jsem práci začal zvládat rychleji a efektivněji a získal jsem větší sebedůvěru, se to změnilo do stávajícího stavu, kdy si běžně vydělám jednou tolik, a když se sejdou dobré zakázky, tak i třikrát tolik, než jako programátor. Takže mohu například být o všech prázdninách doma s dětmi a nevadí, že během té doby nemám žádný příjem,“ dodává.
Přestože se na řemeslné obory hlásí stále víc uchazečů, absolventi poptávku stále nestačí pokrýt – tisíce řemeslníků chybí napříč všemi obory. „I v následujících letech očekáváme další nárůst uchazečů. Opravdu šikovných a spolehlivých řemeslníků na trhu práce dostatek hned tak nebude,“ říká Miloslav Janeček, ředitel pražské Střední odborné školy Jarov.
Traduje se, že v době, kdy byla nezaměstnanost podstatně vyšší, než dnes, na úřadech práce s oblibou radili příjemcům podpory: „Máte štafle? Tak si kupte váleček a můžete začít podnikat.“ V lepším případě pak nezaměstnané posílali na rekvalifikační kurzy. Jenže jejich organizátoři bývají honorováni podle počtu úspěšných absolventů, takže prošli všichni, i ti méně šikovní.
„Profesní řemeslné cechy byly, jsou a budou nejlepší garancí kvality práce řemeslníků. Stát se jejich členem není zcela samozřejmé, uchazeči prochází prověrkou, kde musí prokázat odborné vzdělání, zkušenosti a také renomé,“ vysvětluje Eva Svobodová, generální ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Pro zákazníka jsou podle ní tito lidé mnohem vyšší zárukou kvalitně a bezpečně odvedené práce. „Není výjimkou, že řemeslníkem se stane člověk až poté, co dosáhl úspěchu v jiném oboru, kde mu ale práce nepřinášela dostatečné uspokojení,“ komentuje údajně nijak ojedinělý jev „přerodu“ programátora na malíře Josef Jaroš, většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo a garant projektu Fandíme řemeslu, který asociace zastřešuje a k němuž se připojilo přes 20 cechů a řemeslných společenstev z nejrůznějších oborů.
Potřebujete vymalovat a nechce se vám balancovat na štaflích? Pokud chcete svěřit práci odborníkovi, obrňte se trpělivostí. Malíři prostě nejsou… A pan Vozáb momentálně přijímá objednávky až na květen příštího roku.
