Ta dopadla na letecký byznys obzvláště tíživě. Letectví prožívá nejhorší krizi ve své historii, která se počítá na více než stovku let. Skupina Smartwings zaznamenala loni devadesátiprocentní pokles tržeb v porovnání s rokem 2019, letos by měla být oproti předloňsku zhruba na polovině.
I pokud letos koronavirová krize nakonec díky vakcinaci do značné míry odezní, nelze předpokládat, že se letecká doprava celosvětově vrátí na úroveň předpandemického roku 2019 dříve než zhruba v roce 2025.
I aerolinka Smartwings počítá s tím, že její cesta ze zmíněné propasti potrvá léta. Konkrétně šest let. Tak dlouho má totiž trvat záchranný plán, jejž nyní dojednává se svými „zachránci“: tedy s bankami a se státní pojišťovnou EGAP, která má záchranný úvěr ve výši dvou miliard korun garantovat.
Ke dvěma miliardám garancí žádá skupina Smartwings stát také o půl miliardy v hotovosti, jako takzvané „sedačkovné“. To od státu v rámci covidové pomoci dostávají autobusoví dopravci.
Smartwings si „sedačkovné“ představuje jako kompenzaci za to, že její letadla loni během jarního nouzového stavu nesměla do vzduchu. A že tedy byla uzemněna celá její flotila, nejen problémová letadla 737 MAX.
Aerolinku tlačí čas. Za týden, 27. února, končí mimořádné moratorium, které ji chrání před věřiteli. Skupina Smartwings, pod jejíž křídla patří i dceřiná firma ČSA, dosud během moratoria financovala jen svůj provoz.
Splácení dluhu bankám, pronajímatelům letadel a dalším věřitelům mohla skupina díky moratoriu odkládat. Za období do loňského srpna, od kdy moratorium platí, jde o jednu až dvě miliardy korun v odsunutých platbách. Moratorium má zásadní podíl na tom, že aerolinka dosud přežívá.
Z dojednávaných dvou miliard úvěrů, poskytnutých konsorciem celkem čtyř bank a garantovaných státní pojišťovnou EGAP do výše 80 procent jistiny, ovšem skupině Smartwings nakonec zůstane jen přibližně polovina. Třeba právě proto, že kvůli konci moratoria ihned bankám splatí část svých závazků. Banky daly, banky ale také hned vezmou.
Smartwings proto musí hledat peníze ještě jinde. Aktivně nyní komunikuje s americkým výrobcem letadel Boieng ve věci odškodnění za nucené odstavení problémových „MAXů“. Tuzemská aerolinka preferuje mimosoudní dohodu.
Loni už do výrobce dostala v přepočtu zhruba 220 milionů korun jako vrácenou zálohu za jeden neodebraný „MAX“. Zásadní otázkou je, na kolik si skupina Smartwings může na základě případného mimosoudního vyrovnání s Boeingem vlastně přijít.
Vodítkem mohou být jiná podobná vyrovnání. Boeing se v uplynulé době dohodl hned s několika aerolinkami na vyrovnání za předloňské uzemnění. K největším provozovatelům „MAXů“ patřily v době uzemnění americké aerolinky Southwest Airlines a American Airlines, v jejichž barvách létalo 34, resp. 24 strojů. S těmi se Boeing dohodl na blíže nespecifikovaném vyrovnání na přelomu let 2019 a 2020.
Výrobce letadel však uzavírá dohody i s menšími provozovateli. Například loni v červnu se s ním na vyrovnání dohodla největší evropská cestovní kancelář, německá Tui, provozující patnáct „MAXů“.
Na přelomu let 2019 a 2020 se také na vyrovnání s Boeingem dohodly turecké aerolinie Turkish Airlines, které v době uzemnění provozovaly tucet problémových strojů. Hodnota kompenzace tehdy činila 225 milionů dolarů. To odpovídá zhruba částce pěti miliard korun. Turkish Airlines v době uzemnění provozovaly dvanáct problémových strojů. Smartwings ve stejnou dobu měly sedm „MAXů“.
Pokud by vodítkem pro výši kompenzace měla být právě turecká zkušenost a výhradně počet provozovaných problémových strojů „MAX“, mohl by dopravce Smartwings pomýšlet na kompenzaci až takřka za tři miliardy korun.
Ještě více by mohl žádat na základě zkušenosti brazilského dopravce GOL Linhas Aereas Inteligentes. Ten v době uzemnění provozoval jako Smartwings sedm problémových „MAXů“. Přitom se loni na jaře dohodl na kompenzaci v hodnotě 2,4 miliardy brazilských realů. To odpovídá více než deseti miliardám korun.
V praxi však nelze výši kompenzace odvozovat jednoduše jen od počtu provozovaných problémových strojů. Značnou roli hrají celkové podmínky kontraktu na dodání letadel a šíře celého kontraktu. Boeing většině aerolinek před uzemněním „MAXů“ dodal jen menší část těchto letadel.
Loni v únoru vyčíslil dopravce Smartwings celkovou škodu za uzemnění „MAX“ na sto milionů dolarů, což odpovídá 2,2 miliardy korun. Realistické tedy je i na základě zkušenosti jiných dopravců předpokládat, že pokud bude po Boeingu v rámci své nynější žaloby požadovat sumu odpovídající 2,5 miliardy korun, má značnou naději se kompenzace opravdu dočkat.
Od konce února 2020 se škoda z uzemnění zvýšila, současně ovšem obecně platí, že nelze očekávat, že Boeing kompenzuje veškeré škody, které v souvislosti s uzemněním té či oné aerolince vznikly.
Sečteno, podtrženo, skupina Smartwings si může v relativně dohledné době přijít až na celkem pět miliard korun. Dvě miliardy může získat v podobě zmíněného garantovaného úvěru, půl miliardy ve formě „sedačkovného“ a až 2,5 miliardy jako odškodné od Boeingu.
I když odškodné od Boeingu může být nakonec o něco nižší a bankovní úvěr se rychle scvrkne o polovinu, tuzemskému dopravci by takové peníze měly umožnit přežití.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
