Mimořádné moratorium se od běžného moratoria odlišuje v několika věcech. Jednou z těch nejzásadnějších je to, že s ním nemusí souhlasit ona nadpoloviční většina věřitelů.
Pro podnik v tíživé finanční situaci je tak při existenci mimořádného moratoria výrazně snazší si právě „koupit čas“, a je tak snazší také získat jakýsi paragrafový „štít“, který chrání například před návrhem na insolvenci a insolvenčním řízením, tedy před zahájením cesty k potenciálnímu bankrotu.
Podmínkou vstupu do režimu mimořádného moratoria totiž není zahájení insolvenčního řízení, které je podmínkou při běžném moratoriu. Insolvenční řízení je pro dlužníka omezující a poškozuje jeho pověst. I tomu se tedy Smartwings prozatím vyhne.
Možnost využít mimořádného moratoria zavedla vláda letos na jaře jako jedno z opatření pro boj s ekonomickými dopady koronavirové krize.
Návrh na mimořádné moratorium mohl dlužník podávat letos od 24. dubna. Nejzazším termínem, kde jej může podat, pak je 31. srpen. Skupina Smartwings se tedy rozhodla pro mimořádné odložení splatnosti svých dluhů krátce před vypršením termínu pro takový krok.
Pravděpodobně vyhodnocovala situaci do poslední chvíle, také s ohledem na vývoj leteckého výkonu v prázdninových měsících. Tento výkon zjevně nebyl natolik uspokojivý, aby firmě umožnil obejít se bez mimořádného řešení. Od září už společnosti hrozilo mnohem obtížnější vyjednávání s věřiteli, bez ochranného „štítu“ v podobě mimořádného moratoria.
Mimořádné moratorium ale jen kupuje čas a je otázkou, zda má skupina Smartwings bez výrazné a na míru šité pomoci státu šanci se z koronavirové krize plně zotavit. Mimořádné moratorium neznamená, že podnik je pryč z hrobníkovy lopaty. Musí provádět další kroky potenciálně vedoucí k zotavení, jako je snižování nákladů, propouštění či restrukturalizační opatření.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV)
(Redakčně upraveno)
