To bylo první výraznější zatroubení. Pozorný divák on-line večerního živého přenosu tiskovky vlády, kde nyní již bývalý ministr zdravotnictví Prymula oznamoval zákaz nočního vycházení, musel už také vidět, že to s tím zákazem nebude tak horké, když už stejně bary a hospody jsou zavřené. Projevilo se to zejména po věcných dotazech několika novinářů, jak tento zákaz vlastně bude policie kontrolovat.
Reakce Prymuly už nebyly zdaleka tak nekompromisní. Lidi se nebudou muset prokazovat papírem z práce, a když tak se to vyřeší ve správním řízení, pravil.
Něco zabralo! Ale co? To je fuk
Další dny se začaly do mediálního prostoru dostávat další brzdy strachu: třeba „Něco zabralo, číslo R kleslo.“ Něco? A když se nehodí čísla pozitivních, vytáhne se královské R.
V tom, že alespoň mediálně už velitelé troubí ke zpátečce, je rovněž rozhovor s novým ministrem zdravotnictví Blatným v deníku Právo, kde říká, že důvod k úplnému uzamknutí státu nevidí, a že hlavní jsou zdravá data…
Více také byla v médiích vidět primářka z pražské Bulovky, která od počátku prohlašuje, že se epidemie zvládne. Pak následovalo vyjádření přednosty intenzivní medicíny z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, že nikdo úplně zdravý na covid nezemřel, že drtivá většina měla nějaké vážnější problémy.
Věcné vyjádření oborníka pod panickým heslem
Samozřejmě uvozující titulek nebyl zrovna uklidňující, evokoval další budoucí – ještě neznámou – pohromu, která přece určitě přijde, ale aktuální situaci přece jenom uzemnilo. „Koronavirus není to nejhorší, co nás potká,“ hlásal titulek na homepage Seznam zprávy.
V tom tak nějak zapadla zpráva Ústavu zdravotnických informací a statistiky, že u 60 procent zemřelých s covid nebyl covid důvodem úmrtí. Celý den sice na webech „visela“ zpráva o tom, jak se slovenský bloger na videu dusí a o šest hodin na to zemřel… Je to smutné, je, ale není to zpráva, na základě které by měla být hodnocena celá pandemie.
Hned v pondělí pak hlásá další titulek: Zlepšení? Zpráva to dovozuje tím, že bylo pozitivně detekováno „pouze“ třináct tisíc pozitivních. Ještě před čtrnácti dny to bylo číslo, na jehož základě se hroutil svět. Už u osmi tisíc si německá média o Česku dovolila psát, jako o „zlobivém dítěti“. My jsme snad německé dítě? A teď jim to tam také skáče.
Samozvaní vykladači pravdy
Každý jen s trochu kritickým postojem ve veřejném prostoru je až příliš rychle odstavován a naopak zvěstovatelé pohromy typu Flégr mají na pomyslném červeném semaforu zelenou. Například novinářka Zlámalová citovala v diskuzi na Primě studii Světové zdravotnické organizace (WHO), v níž se má informovat o tom, že smrtnost covidu není tak strašná, jak se původně předpokládalo. A samozvaní lovci dezinformací ji hned dali na černou listinu s tím, že nešlo o metastudii, jak tvrdila, ale „jen o studii“, a že WHO to nikde neprohlásila, ale pouze zveřejnila ve svém bulletinu.
Touto kritikou novinářky mi jen hlásiči té jediné, správné pravdy, mezi řádky potvrzují, že se začíná troubit ke zpátečce, k tomu, že zkrátka s covidem budeme žít a umírat, nejspíše se jím dříve nebo později nakazíme všichni, ale nelze zavřít celý svět do pomyslného hermetického trezoru, zavřít lidi doma a čekat, že to samo odezní.
Lovci dezinformací totiž vůbec nevyvrátili obsah toho, co Zlámalová řekla. No a co, že nejde o metastudii, ale jen studii, a že WHO závěr o nižší smrtnosti publikovala jen ve svém bulletinu? Poznání skutečnosti někdy leze přes póry tmářství hodně pomalu a bočními kanálky, pravda bývá málokdy černobílá.
Záložní nemocnice a 26 milionů za půjčení výstaviště
Co by si ale zasloužilo mnohem více rozpitvávat, je zpráva o dříve tajné nemocnici u Berouna, která byla od 70. let zakonzervována právě pro takovéto nouzové situace, v jaké se nacházíme nyní. Kapacita by byla až pět set lůžek. Úřad pro zastupování státu ve věci majetkových ji ale už před čtyřmi lety nabídl ostatním složkám státu. Jenže zájem nebyl žádný! Tak šla do veřejné dražby za 39 milionů. A stát nyní zaplatí miliardáři Sehnalovi 26 milionů za pronájem výstaviště v pražských Letňanech pro polní nemocnici. Zařízení ve Hředlích u Berouna mohlo státu zůstat a mohlo i nadále sloužit. Třeba jako tolik nedostatková nemocnice pro dlouhodobou péči, protože právě pacienti vyžadující dlouhodobou péči nyní v podstatě blokují akutní lůžka, více než kdy před tím.
V tom všem úplně zapadla necovidová zpráva, že jedna velká americká farmaceutická firma musí pacientům na odškodnění zaplatit v přepočtu přes 800 miliard korun a ukončit činnost, protože lidem cpala návykové analgetikum. Tak jen aby se po čase neukázalo, že podobně měly v covidové panice prsty i tyto subjekty.
Prospěchářství a taškařice kolem, to jsou noční cesty pánů do „kmotrovské restaurace“ na pražském Vyšehradě. Nejde o to, že Prymula neměl venku roušku, jak se snaží zploštit kauzu některá média. Jde o to, kde a s kým se sešel, na jakém místě. A také o čem se jednalo. Ale hlavně o jde to, že si pak šéf poslanců za ANO Faltýnek odletí do Španělska a novinářům se drze směje do tváře: „Jsem zločinec a je potřeba mě zastřelit a vyhodit. To bude nejlepší řešení.“. To už je koruna papalášské arogance.
Místo všech těch vládních programů COVID pro firmy uzavřené kvůli aktuálním protikoronavirovým opatřením se možná měly tyto peníze vzít a nasměrovat na zaplacení zdravotníků, kapacit, jako třeba právě do záložní nemocnice u Berouna, a dalších budov, které ještě stát porůznu schovává, a vytvořit tak ochranný přístav pro rizikové skupiny.
Místo zavírání všeho možného. Při prvním nástupu covidu uzávěru člověk tak nějak chápal, šlo to vydržet, ale covid zde bude už navždy, přičemž zavírat společnost donekonečna prostě nejde. A vakcína nebude všelék. Stejně jako není očkování proti chřipce. Opravdu je třeba zatáhnout za brzdu strachu. Je to ostatně vidět v lidové humoristické tvorbě. Sláva, tyto vtipy už začínají zveřejňovat i velké zpravodajské portály. Třeba jako tenhle: „Milé děti, ještě dva ministři zdravotnictví, a přijde Ježíšek.“
