Zdražování a bod zvratu. Po dvou dekádách stability čelíme inflačním šokům

Analýza
Z investičního pohledu je nyní téma číslo jedna obecné zdražování, tedy inflace. Globální inflace byla ještě před dvěma lety pod dvěma procenty, v dnešní době přesahuje šest procent a v krátkodobém výhledu atakuje hranici až deset procent kvůli rostoucím cenám komodit, které vyhnala nahoru i invaze Ruska na Ukrajinu. Pokud přijdou další inflační šoky, můžeme zažít opět vlnu zdražování, která panovala v 70. letech.
Existuje výrazný rozdíl mezi 70. lety a současností. V 70. letech byl komoditní šok obrovský. Cena ropy v letech 1973 a 1974 vzrostla o 400 procent a v letech 1979 a 1980 poté ještě o dalších 200 procent. Ilustrační foto: Pixabay.com

Ze střednědobého výhledu, tedy po odeznění krátkodobých vlivů jako válka a narušení odběratelsko-dodavatelských vztahů, by se měla inflace vrátit k hodnotám okolo dvou procent, na které centrální banky celosvětově cílí. Ovšem existuje riziko, že když se budou inflační šoky opakovat, zůstane s námi vyšší inflace po delší dobu. Znamenalo by to bod zvratu po dvou dekádách stability.

Hlavním rizikem v současnosti je tedy příchod nových vln inflačních šoků, které by roztočily inflační spirálu. Ta by nakonec vedla centrální banky k přísnějšímu utahování měnové politiky, což by vedlo k tvrdšímu přistání globálního hospodářství s rizikem recese.

Něco obdobného se stalo v 70. letech, a právě z tohoto období se můžeme poučit, respektive zkoumat jaké rozdíly či shody má současná doba s tamní dobou, a zdali nás tedy i v nejbližší budoucnosti čeká prudký růst úrokových sazeb jako v 70. letech.

PSALI JSME:
Vítejte zpátky v sedmdesátkách

Současnost a 70. léta

V 70. letech si prošlo světové hospodářství dvěma ropnými šoky. Dnes tu máme také komoditní šok kvůli válce na Ukrajině, a navíc nabídkový šok kvůli nedávné pandemii. Dnes i v 70. letech jsme byli svědky velmi uvolněné monetární politiky.

Jak v 70. letech, tak dnes je reálná úroková míra hluboko v mínusu. Z toho bychom mohli usuzovat, že razantnější utahování měnové politiky je na místě, a tedy i zvýšené riziko recese. Nicméně existuje výrazný rozdíl mezi 70. lety a současností. V 70. letech byl komoditní šok obrovský.

Cena ropy v letech 1973 a 1974 vzrostla o 400 procent a v letech 1979 a 1980 poté ještě o dalších 200 procent. Dalším výrazným rozdílem je to, že v 70. letech americký dolar opustil zlatý standard, rozpadl se systém fixních směnných kurzů mezi tzv. kapitalistickými měnami a éra uvolněné monetární politiky byla teprve v plenkách.

PSALI JSME:
Zemřel Paul Volcker. Bankéř, který uspíšil pád železné opony a rozpad SSSR

V té době centrální bankéři, ekonomové a fiskální experti přisuzovali rostoucí inflaci speciálním faktorům a podceňovali efekt nadměrné poptávky vyvolané monetární expanzí, tedy tím, že centrální banky uvolnily svou politiku a v ekonomice bylo příliš levných peněz.

A právě tato ignorance, nevědomost nebo lajdáctví vedla k postupnému zvyšování inflace a růstu jejího trendu. Na začátku 60. let byla globální inflace 1,5 procenta, ale poté začala poměrně rychle stoupat. Na začátku 70. let dosáhla již pěti procent a kulminovala v roce 1980 na 14 procent.

Oproti tomu dnes je inflace pouze krátce (cca zatím jeden rok, pozn. aut.) nad inflačními cíli centrálních bank a ty již bijí na poplach. Jsou si vědomy této hry s ohněm, kdy inflace může být dobrý sluha, ale zlý pán.

PSALI JSME:
Wanda Jablonski: Něco na té ženě je

Centrální banky za posledních 30 let vytvořily účinné nástroje, jak dosáhnout inflačních cílů, a tím pádem i ukotvit inflační očekávání, a tedy i snížit nejistotu z pohledu budoucího vývoje cen.

V 70. letech byla inflace patrná ve všech odvětvích. V dnešní době jsou největší inflační tlaky v energetickém sektoru a v sektorech ovlivněných pandemií. Ovšem toto může odeznít nebo aspoň zpomalit či zmírnit, až se ceny komodit stabilizují a obnoví se odběratelsko-dodavatelské vztahy. Jinými slovy, inflační rakovinou není prošpikována ještě celá ekonomika.

V případě, že tvůrci hospodářské politiky nezačnou opět slibovat lepší zítřky v podobně fiskálních dárečků nebo permanentního kvantitativního uvolňování či politiky nulových nebo ultra nízkých úrokových sazeb, tak divoká a dlouhotrvající inflace v řádu dekád pravděpodobně nebude na pořadu dne.

Autor je člen investičního výboru společnosti Broker Trust
(Redakčně upraveno)

PSALI JSME:
Za inflaci mohou „autisté“. Návody, které píší centrálním bankéřům, jsou odtržené od reality

Zavřít reklamu ×
  1. Vše s tichým souhlasem vlády. Občané mají nasysleno 3,3 bilionu korun a je potřeba tyto úspory „rozpustit“……..

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Finance

Hypotéku teď neberte, budou levnější

Lidé se teď často ptají, zda si mají na hypotéku pořídit vlastní nemovitost, v níž spatřují pojistku proti tak rapidní inflaci. Hypotéku nyní spíše nebrat. Bude levněji. Podívejme se, co říkají světové dluhopisové …

Nejčtenější

Nechcete už pracovat? Začněte počítat…

Už se vám nechce pracovat, protože jste se podle vašeho mínění už napracovali dost? Pak je ta správná chvíle spočítat si, zda máte nárok na starobní důchod, případně předdůchod či předčasný důchod. Pokud ještě ne, …
Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Michael Žantovský: „Velká hra se bude odehrávat v jihovýchodní Asii“

Rozhovor
Uspořádání po světové a studené válce je pryč. „Myslím si, že je zřejmé, že až, jak doufám, skončí to poslední Putinovo vojenské dobrodružství katastrofou nebo přinejmenším neúspěchem pro Rusko, tak oblast, kde se bude odehrávat to, čemu diplomati říkají velká hra, tak to je přesně oblast Jihovýchodní Asie,“ říká v rozhovoru Michael Žantovský.