Cena zlata pro našince, jak se říká, je z poloviny dána cenou dolaru, takže pokud v březnu skutečně dojde k tomu, že americká centrální banka, Fed, zvýší své úrokové sazby a dojde ke zvýšení atraktivity dolaru. To za prvé. Za druhé – a to paradoxně – by tak předpokládané zvýšení úrokových sazeb Fedu mělo na cenu zlata působit opět jako katalyzátor.
Podobně jako se tomu stalo mnohokrát, například v letech 1971-74 nebo 2004-07, a naposledy 16. prosince roku 2015, kdy americká centrální banka po letech poprvé po krizi 2008 začala zvyšovat sazby a cena zlata se dotkla „dna“ na úrovni 1 046 dolarů a následně se „utrhla ze řetězu“.
S ohledem na celosvětovou inflaci, která rozhodně není přechodná, jak se nám klíčové světové centrální banky snažily tvrdit, lze na základě dosavadního vývoje usuzovat, že cena zlata bude reflektovat vývoj inflace. Záměrně neříkám kopírovat, protože tak jednoduché to s cenou zlata, kterou určuje celá řada faktorů, není.
Cenu zlata v loňském roce například negativně ovlivnily fondy obchodované na burze kryté zlatem, které snížily držbu fyzického zlata o 287 tun, tedy nejvíce od roku 2013, zatímco v prvním koronavirovém roce 2020 nakoupily 750 tun.
Pokud by letos zlato kompenzovalo loňský meziroční zhruba čtyřprocentní propad v ceně, a zde je třeba podtrhnout, že už na začátku roku 2021 unce stála 1 793 amerických dolarů, a zájem investorů (od centrálních bank, přes fondy až po drobné investory, pozn. aut.) o toto aktivum vzroste, klidně by mohlo atakovat či překonat dosavadní rekord.
Je totiž třeba vzít v potaz to, že celý svět je extrémně (rekordně) předlužený a že zlato jako jedno z mála aktiv nemá riziko protistrany, jinými slovy nezmizí, nemůže „zbankrotovat“. Proto je mezi investory tradičně považováno za „bezpečný přístav“, který v jejich portfoliu snižuje riziko a volatilitu a v průběhu času zlepšuje výnosy.
Je třeba také připomenout, že zlato patří k nejvýnosnějším „tvrdým“ aktivům světa, kdy od svého historicky klíčového roku 1971 vydělává v průměru přes devět procent ročně a lehce tak předčí srovnatelné výnosy jak dluhopisů, tak i nemovitostí.
Neopomenutelným odběratelem zlata jsou centrální banky, které ve snaze o dedolarizaci, tedy snížení závislosti na americkém dolaru, kupují stále více zlata do svých devizových rezerv. Podle Světové rady pro zlato (World Gold Council) centrální banky za posledních deset let navýšily své zlaté rezervy o více než 4 500 tun.
Na konci třetího čtvrtletí loňského roku činily jejich rezervy zhruba 36 000 tun, což je nejvíce od roku 1990 a o 15 procent více, než před deseti lety. Současně s tím, jak v devizových rezervách centrálních bank roste zlato, klesá přítomnost dolaru. Už v roce 2020 klesl poměr dolaru k jednotlivým měnám na nejnižší úroveň za poslední čtvrtstoletí.
Dalšími faktory, které by mohly hnát cenu zlata vzhůru – mimo rekordních nákupů centrálních bank, je také poptávka v Indii a v Číně, která nyní opět roste a představuje zhruba polovinu celosvětové spotřebitelské poptávky. V Indii, jejíž kultura je se zlatem historicky propojena, v podobě šperků, v Číně pak čím dál tím více jako zajištění hodnoty vůči tamní měně.
Rozhodně nevěřím negativním bankovním předpovědím, pokud jde o vývoj ceny zlata: Credit Suisse např. nedávno ve své prognóze uvedla, že zlatu letos hrozí propad pod 1 500 dolarů za unci. Není k tomu žádný důvod a je proti zdravému rozumu, aby hodnota zlata jako aktiva klesala v době hrozící finanční krize, rostoucí inflace a nízkých reálných úrokových sazeb. Motivace komerčních a investičních bank je zřejmá – investice do zlata totiž vyvádějí peníze z „jejich“ finančního systému a krátí jim tím pádem zisky.
Proto jsem optimista a mám za to, že zlato by nás letos mohlo překvapit.
Autor je hlavní analytik společnosti Zlato
(Redakčně upraveno)
