Pařížských jednání se sice zúčastní i zástupci vedení EU, spíše asi do počtu, ale Česko přímo zastoupeno nebude.
Evropa se tedy pod tlakem začíná vracet k formátu, kde budou jednat vlády jejích národních států, které mají co nabídnout a které disponují relativní vojenskou silou, ať jsou či nejsou členy Evropské unie. A které mají přímý mandát od voličů; ten činovníci Evropské komise nemají.
Že by si Evropa už takhle brzy brala k srdci něco z přelomového mnichovského projevu amerického viceprezidenta J. D. Vance? Ten kromě jiného kritizoval odtržení řady evropských lídrů od voliče, tedy v důsledku od reality.
Schůzka prezidentů USA a Ruska Trumpa a Vladimira Putina se v Rijádu uskuteční nejspíše ještě v únoru, než v Saúdské Arábii v březnu započne Ramadán. Přípravy summitu už začaly, Evropany ale nikdo neinformuje a moc ani Ukrajince. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj by však své křeslo na summitu v nějaké podobě mít měl.
To, že se Evropa dožaduje místa u rijádského jednacího stolu, potvrzuje její upadající význam v globálním měřítku. Kdyby v minulých letech posilovala svoji energetiku, stavěla jaderné elektrárny, kdyby místo plnění přehnaně ambiciózní zelené agendy posilovala vlastní průmysl, včetně toho zbrojního.
Kdyby vlastní výrobu a podnikání tuhými regulacemi nevykazovala do Asie či do USA. Kdyby si vytvořením optimálního prostředí pro jejich aktivitu hýčkala své firmy a podnikatele, obecně pracovité lidi schopné se o sebe postarat svojí silou, skutečný to zdroj ekonomické síly, místo aby vzývala dluh, dotace, neziskovky a aktivisty.
Kdyby vsázela na reálpolitiku a surovinovou základnu namísto sice hezkých idejí, leč bez materiální opory… …pak by ji k jednacímu stolu jistě zvali, a sami od sebe. Měla by totiž co nabídnout a měla by sílu. Protože kdo chce prosazovat své vidění světa, své ideje, své hodnoty, musí tak stále i dnes činit uplatněním ryzí pracovitosti a důvtipu, ale nutně také oceli, betonu i kvéru, byť třeba jen k odstrašení.
Celý okolní svět tuto primitivní logiku chápe a jedná dle ní, jen Evropa, zejména EU, ji jaksi zapomněla. Nyní se bude muset rychle rozpomenout, má-li si zachovat svoji svébytnost. Přes všechnu krasomluvu, fráze a vzletné řeči rozhodují pořád o směřování světa ti silní, schopní stát na vlastních nohou.
Evropa silná není. Jinak by se nemusela zoufale dožadovat místa o jednacího stolu. Co tedy mají země EU udělat, aby je opět zvali k jednacímu stolu, aby se o Evropě nerozhodovalo o ní bez ní – v deseti praktických bodech:
1) Odstoupit od Pařížské klimatické dohody.
2) Ukončit Green Deal.
3) Zrušit systém emisních povolenek.
4) Jednoznačně a bez debat podpořit jadernou energetiku, deregulovat její rozvoj.
5) Zrušit ESG regulace tak, aby mohly banky směle financovat zbrojení.
6) Pořádně zbrojit.
7) Marginalizovat roli Evropské komise a Evropského parlamentu, které jsou až příliš odtržené od reality.
8) Převzít iniciativu na úrovni vlád národních států, které mají blíž k voliči, blíž k realitě.
9) Deregulovat, debyrokratizovat, skoncovat s dotacemi.
10) Uvědomit si, že prosperitu zajišťují firmy a podnikatelé, ne aktivisti a neziskovky, a tomu vše podřídit.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Je to tak jednoduché, většina Evropanů ví co má Evropa dělat, jenom její vůdcové jsou hluší a slepí.
Ted jeste aby si to precetli v Ev parlamentu…
To by musela nad Bruselí vybuchnout atomovka…tato tlupa zelených komoušů vůbec nepochopila, že je jejich blouznění konec
Kubánský vzorec:
Po násilném svržení proamerické vlády na Kubě revolucionáři (proruského prezidenta ukr.nacionalisty), USA zabrala kus území Kuby (Rusko Ukrajiny), zabránily vojenskému ohrožení z Kuby sovětskými raketami, ale ponechaly volnou hospodářskou spolupráci Kuby se SSSR
Kovando,ty jsi moc pravdomluvný a jak z článku vyplývá,požaduješ po stádu bruselských „bezmozků“ aby přemýšlelo.I ty jeden naivní chlapče.