S druhou vlnou pandemie koronaviru se vrátily obavy z opětovného útlumu. A na světovém měnověpolitickém kolbišti dochází k zásadním proměnám. Poslední takovou změnou byl náhlý příklon britské centrální banky k využití záporných úrokových sazeb. V naší prognóze počítáme z 80 % s tím, že poslední vývoj směřuje k brexitu bez dohody. Dovolte mi vsunout otázku, kolik Britů by v roce 2016 zvedlo ruku pro brexit, kdyby věděli, jak nechutný ten proces bude a že nakonec Británie odejde bez dohody?
Pro Británii to znamená další negativní šok do ekonomiky, který si vyžaduje od centrální banky stimul. A ten tedy přijde v podobě snížení úrokových sazeb do záporu pravděpodobně už začátkem příštího roku. Připomeňme dále americkou centrální banku, která nově v rámci duálního mandátu zavádí cílování průměrné inflace a implicitně tak nyní bude směřovat k inflaci nad dvě procenta. To je opatření jdoucí ve prospěch posílení eura proti dolaru.
Evropská centrální banka (ECB) v této situaci sice dodává v rámci existujících programů další střednědobou likviditu, ale dodatečné stimuly nepřicházejí. Přitom ve své komunikaci ECB připouští, že posilování eura je překážkou zvýšení inflace na cíl. V prognóze pak opakovaně přiznává, že v dosažení dvouprocentní inflace nevěří, když za dva roky ukazuje inflaci na 1,3 %. ECB v současnosti provádí komplexní revizi své strategie. Mohla by tak upravit inflační cíl podobným směrem jako Fed. Ale to je běh na dlouhou trať.
Situace skutečně vypadá poněkud zoufale a bylo by třeba nějakého rychlejšího kroku. Finanční trh tak do konce roku čeká další navýšení programu nákupu aktiv o cca 350 miliard eur. My počítáme s větším nárůstem, a to o 500 miliard. Ale v rámci probíhající revize své strategie by ECB mohla očekávané kroky dopředu komunikovat a snažit se inflační očekávání zvýšit. Jak mocná byla pouhá slova Maria Draghiho v roce 2012, když slíbil, že udělá cokoliv!
Autor je ekonom Komerční banky
(Redakčně upraveno)
