Mezinárodní studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children), jejíž výsledky zveřejnilo i tuzemské ministerstvo zdravotnictví, ukazuje, že problémy s vyšší hmotností se častěji týkají chlapců než dívek. S nadváhou či obezitou se potýká téměř každý třetí.
U dívek jsou čísla optimističtější, přesto má každá šestá školačka vyšší hmotnost, než jsou doporučení pro danou věkovou kategorii. Přitom pro dívky je obecně spokojenost s vlastním tělem důležitějším hlediskem než pro chlapce. Odborníci se proto domnívají, že pro děvčata je dopad nadváhy na jejich psychickou pohodu závažnější, ačkoli u nich problémy s váhou nejsou tak rozšířené.
„Nárůst počtu dětí s nadváhu a obezitou se neděje skokově. Je mírný, ale kontinuální, plíživý. Česká populace si na to ‚vizuálně zvyká‘ a fakt, že na ulicích potkáváme více a více dětí s kily navíc, nejspíš neregistrujeme. Od roku 2010 přitom přibylo o více než polovinu dětí s obezitou – ze čtyř procent na dnešních 6,3 procenta,“ varuje Michal Kalman, vedoucí výzkumného týmu HBSC.
Trend se netýká samozřejmě jen České republiky, s narůstajícím podílem dětí trpících nadváhou či obezitou se potýkají i jinde. Alarmující je ale fakt, že zatímco na začátku tisíciletí jsme na tom byli v mezinárodním srovnání relativně dobře, nyní čeští chlapci průměrné hodnoty již převyšují.
Data HBSC zároveň ukazují výrazné rozdíly, které jsou podmíněny regionálně i socioekonomicky. Výrazně více jsou nadváhou a obezitou ohroženy děti z ekonomicky hůře situovaných rodin – 27 procent má nadměrnou hmotnost, z toho devět procent obezitu. U rodin z vyšších příjmových skupin má stejné problémy 18, respektive čtyři procenta dětí.
Rozdíly panují i mezi jednotlivými typy vzdělávání – žáci základních škol jsou ohroženi více než gymnazisté. Nejvyšší pravděpodobnost nadměrné hmotnosti mají děti z Ústeckého kraje, na opačném pólu jsou děvčata a chlapci ze Zlínského kraje. Obecně vyšší výskyt dětí s nadváhou či obézních je na venkově.
Právě tyto rozdíly ukazují, že nadváha či obezita není jen individuální záležitostí konkrétních rodin, ale velký vliv na ni mají i vnější objektivní danosti.
„Obezita není jen otázkou individuální volby nebo vzdělání, ale také prostředí, ve kterém žijeme – od marketingu nezdravých produktů zaměřeného na děti a dospívající, až po dostupnost a cenovou dosažitelnost zdravých potravin.
Tyto komerční determinanty zdraví mají hluboký dopad na stravovací návyky dětí a jejich dlouhodobé zdraví a well-being,“ uvedla Zsofia Pusztai, vedoucí Kanceláře Světové zdravotnické organizace (WHO) v Česku.
Jedním z nejzásadnějších zjištění studie je fakt, jak moc je spolu propleteno vnímání vlastního těla a duševní zdraví dospívajících. Ačkoli se polovina respondentů cítí se svou postavou spokojena, téměř třetina dívek hodnotí vlastní hmotnost negativně.
Potvrdilo se, že vnímání vlastní postavy je více založeno na subjektivním vnímání než tvrdých datech. Dívky svou postavu vnímají negativně častěji (28 %) než chlapci (23 %), přestože problémy s váhou u nich nejsou tak hojné.
Tvůrci studie identifikovali čtyři kategorie vnímání vlastního těla, které souvisejí s duševní pohodou. Největší z nich jsou „štíhlí realisté“, tedy děti s přiměřenou hmotností, které se cítí dobře ve svém těle (67 %).
Druhou skupinou jsou „realisté s kily“ – dětí s nadváhou, které jsou si své vyšší hmotnosti vědomy, studie identifikovala 14 procent. O tři procenta méně patří do kategorie „štíhlí a nejistí“, což jsou děti s normální hmotností, které jsou se sebou přesto nespokojené a sami sebe posuzují negativněji, než je reálný stav. Zbylé děti („kila navíc neřeší“) mají sice vyšší hmotnost, ale nepřiznávají ji.
Nejvyšší míru duševní pohody vykazují skupiny „štíhlých realistů“ a těch, kdo „kila navíc neřeší“. Naopak druhé dvě skupiny čelí výrazně vyššímu riziku psychických obtíží, jako jsou depresivní stavy, snížená životní spokojenost, pocity podrážděnosti, nervozity nebo osamělosti. Tyto skupiny také častěji sahají po návykových látkách.
