Jako by měl být člověk připravený na svou poslední cestu, neměl by jej překvapit ani skon blízké osoby a všechny následné starosti. Nabízíme několik rad, které vám ušetří zmatky, tápání či nejistotu ve chvíli, kdy potřebujete hlavně klid.
1. Jako způsoby pohřbívání jsou u nás povoleny jen uložení do hrobu nebo hrobky na veřejném pohřebišti, anebo zpopelnění v krematoriu. Pohřbení bez rakve je povoleno jen muslimům na jejich neveřejném pohřebišti. 2. Na rozdíl od některých evropských zemí u nás zatím příbuzní nejsou povinni člena rodiny pohřbít. Může to udělat i cizí člověk, pokud pohřeb vypraví – jako první jej objedná a zaplatí. 3. Pokud se nikdo (ani mimo rodinu) nepřihlásí do 96 hodin po úmrtí, pohřeb vypraví obecní úřad v místě, kde k úmrtí došlo. Pokud se následně někdo přihlásí o dědictví, obec bude po něm náklady na pohřeb vymáhat.
Bezprostředně po úmrtí
Citově, ale i organizačně je mnohem obtížnější situace, pokud jste úmrtí blízké osoby sami přítomni. Došlo k němu například u vás doma. V první řadě je třeba zavolat praktického lékaře (je dobré si předem zjistit kontakt), mimo pracovní dobu pak záchrannou službu (linka 155).
Do příjezdu lékaře by se mělo s tělem zemřelého manipulovat co možná nejméně, až po konstatování smrti a vyplnění ohledacího protokolu je možné provést očistu, tělo obléci a podobně. Především v případech, kdy šlo o očekávané úmrtí, si však můžete už při telefonátu s lékařem domluvit, že některé pietní úkony provedete ještě před jeho příjezdem.
Dalším krokem je zavolání pohřební služby, která tělo odveze do chladícího zařízení. Do kdy se tak musí stát, zákon striktně nestanoví, a pokud lékař a okolností dovolí, je podle normy povoleno tělo přechovávat doma po přiměřenou dobu. Pohřeb je však nutné sjednat do 96 hodin od oznámení úmrtí.
Vyplatí se příprava
Následuje cesta příbuzných do pohřebního ústavu. Nabídka pohřebních služeb je snadno dohledatelná a většinou profesionální. Pro vypravení pohřbu nemusíte využívat stejnou službu, která nebožtíka z domova odvážela. Především v případě, že tuto záležitost zařizujete poprvé, je dobré si už doma připravit základní informace, abyste se při jednání nemuseli rozhodovat ve stresu.
Předem si tedy rozmyslete, jaký termín a místo pohřbu zvolíte, zda s obřadem, jestli s květinami a věnci (např. jaké nápisy budou na stuhách), zda před obřadem budete chtít naposledy vidět zesnulého a také alespoň orientačně si připravte finanční výhled. Ušetříte si další cestu, když hned napoprvé vezmete s sebou oblečení, v němž bude nebožtík pohřben.
Nejdražšími položkami v rozpočtu jsou rakev a květiny, při pozdějším termínu pohřbu počítejte také s náklady spojenými s chlazením těla. V pohřební službě vám samozřejmě se vším poradí a postarají se, ale také nezapomínejte, že na jejich straně jde o živnost a provize, nikoli o vaše úspory. Fakturu za vypravení pohřbu budete předkládat při dědickém řízení.
Až překvapivá volnost
V případě pohřebního obřadu na hřbitově se dá říci, že máte většinu starostí za sebou. Po kremaci budete pohřební službou za zhruba dva týdny vyzváni k vyzvednutí urny s popelem.
Zatímco podle lidové představivosti je nutné urnu umístit co nejdříve do hrobu či místo k tomu určené a jiná řešení hraničí s ilegalitou, zákon nechává v tomto směru pozůstalým celkem volné pole působnosti. Je nutné pouze dbát na pietu a důstojné uložení ostatků, případně přání zesnulého. A pokud popel chceme uložit či rozptýlit na nějakém netradičním místě, uvádí se jako podmínka i souhlas vlastníka vybrané oblasti.
Za poplatek i zdarma
Ukládáme-li urnu do rodinného hrobu či hrobky, je třeba tuto skutečnost nahlásit na tamní obecní úřad a zaplatit poplatek. Samotnou manipulaci by měli provádět pracovníci hřbitovní správy, zde pak počítejte s odměnou spíše smluvní a bez obvykle bez EET.
Když však chcete urnu uložit např. na svém pozemku, zákon proti tomu při dodržení základních podmínek (pieta, přání zesnulého) nic nenamítá. Ani proti rozptýlení mimo rozptylovou loučku, pokud budete mít souhlas vlastníka vybraného místa nebo nedojde ke kontaminaci pitné vody či porušení jiných hygienických předpisů, když si vyberete např. vodní nádrž.
Zvolíte-li některou z řek, k níž měl zesnulý vztah, a vhodné místo, pak se i předběžný souhlas správy příslušného povodí jeví jako formalita. Na druhou stranu jsou časté případy, kde je souhlas vlastníka či správce také pro pozůstalé výhodnou podmínkou už jen proto, aby třeba i neúmyslně nedošlo k likvidaci pietního místa.
Nečekané potíže s hrobem
Poslední rada související s posledním odpočinkem se netýká pohřbu, ale starostí nastávajících mnohdy až po mnoha letech. Bývají spojeny s uplynulou dobou nájmu hrobového místa, kdy chcete nájem prodloužit (a zaplatit), ale ukáže se, že nemáte dispoziční práva k místu, kde jsou pohřbeni například vaši rodiče.
Hrobové místo totiž můžete mít pouze v placeném nájmu, vlastníkem je obvykle obec, případně církev. Ve vlastnictví bývá pouze náhrobek či hrobka, kterou si na hrobovém místě po dobu nájmu se souhlasem vlastníka „postavíte“ (nepodléhá však stavebnímu zákonu). Po skončení nájmu musíte toto zařízení, včetně umístěných uren, odstranit.
Nezapomínejte na dědictví
Smlouva o nájmu hrobového místa i hrobové zařízení jsou předmětem dědictví. Po smrti nájemce hrobového místa tedy může provozovatel pohřebiště uzavřít novou smlouvu jen s dědicem. Při pozůstalostním řízení je proto důležité uvést nájem hrobu i vlastnictví hrobového zařízení jako součást dědictví, někdy notář vyžaduje i odhad soudního znalce.
Při opominutí se připravte na to, že se bude muset otevírat dědické řízení po původním majiteli, aby bylo s kým smlouvu prodloužit. K nepříjemným komplikacím při nájmu trvajícím několik generací dochází ve chvíli, kdy pouze jedna část rodiny uvedla hrobové místo jako součást dědictví a následně si vůči dalším příbuzným činí výhradní právo např. na stavební úpravy hrobky či manipulaci s urnami.
