Pro těžaře ani pro nikoho dalšího, kdo dění kolem bitcoinu sleduje, nejde o nic nečekaného. „Půlení“ jsou od samého zrodu bitcoinu na sklonku nultých let vepsána do jeho softwarového kódu – předprogramoval je dosud stále jen pseudonymní tvůrce bitcoinu Satoshi Nakamoto, jehož skutečná identita zůstává stále neznámá.
K „půlením“ musí docházet proto, aby bylo docíleno stěžejní vlastnosti bitcoinu coby kryptoměny, kterou mu Nakamoto dal revolučně do vínku – a to jeho deflačního rázu. „Půlení“ totiž zajistí, že celkový počet vytěžených bitcoinu nikdy nepřeroste hodnotu zhruba 21 milionů kusů, takže nabídku kryptoměny nelze libovolně „nafukovat“, jako se to – zpravidla za cenu inflace, ovšem – děje u konvenčních měn typu dolarů, eur či korun.
Než bude oněch 21 milionů bitcoinů vytěženo, což by se mělo stát roku 2140, odehraje se ještě 64 „půlení“. Poté už nebude, co půlit a „půlení“ ustanou, tedy i těžba.
Těžaři pak nebudou za svoji činnost – ono potvrzování bitcoinových transakcí – dostávat odměnu v podobě nově vytěžených bitcoinů, ale budou se muset spokojit s běžnými poplatky za udržování celého systému v chodu. Ty inkasují již dnes, ale představují jen malou část jejich celkového výnosu.
Při spuštění bitcoinu v roce 2009 získávali těžaři 50 bitcoinů za potvrzení jednoho bloku transakcí. Ve zmíněných „půleních“ posléze toto číslo kleslo postupně na 25 roku 2012, na 12,5 v roce 2016 a na 6,25 před čtyřmi lety. Od dneška tedy těžaři získávají za potvrzení jednoho bloku už jenom 3,125 bitcoinu. K „půlení“ dochází po každých 210 tisících potvrzených blocích. Potvrdit tolik bloků zabere zhruba právě ony čtyři roky, protože jeden blok se potvrzuje v průměru každých deset minut.
To tedy také znamená, že dneškem se snižuje průměrný denní počet celosvětově vytěžených bitcoinů z 900 na 450. Tím pádem se zásadně snižuje tempo, s jakým narůstá nabídka bitcoinů, což by samo o sobě mělo vytvářet tlak na růst jeho ceny.
Zejména ovšem, pokud by šlo o snížení nečekané. Snížení, jak je řečeno, je ovšem očekávané, neb předprogramované, stejně jako další předchozí „půlení“. Představuje součást veřejně přístupné a známé „DNA“ bitcoinu, zveřejněné už roku 2008 zmíněným Nakamotem.
Každé další „půlení“, včetně toho nynějšího, znamená, že klesá ředící efekt dodatečné těžby bitcoinu. Po prvním „půlení“ roku 2012 se do druhého „půlení“ roku 2016 vytěžil takový objem bitcoinů, že odpovídal 50 procentům všech bitcoinů vytěžených v čase onoho prvního „půlení“ roku 2012.
V nyní začínajícím čtyřletém cyklu až ale dodatečná nabídka nových bitcoinů bude odpovídat jen 3,3 procenta bitcoinů, které byly dosud vytěženy. Další „půlení“ nastane roku 2028, kdy se odměna za blok potvrzených transakcí sníží z 3,125 na 1,5625 bitcoinu.
Protože je ovšem předprogramované, „půlení“ by bezprostředně nemělo mít žádný zásadní vliv na cenu bitcoinu. A ostatně také nemá. Bitcoin dnes cenově stagnuje, občas přechází dokonce do cenového poklesu. Jeho cena se pohybuje kolem 64 tisíc dolarů, což je o bezmála 10 tisíc dolarů méně v porovnání s jeho historicky rekordním maximem z poloviny minulého měsíce.
Těžba bitcoinu, tedy ono potvrzování transakcí, představuje provádění výpočetně nesmírně komplexních – a energeticky tudíž náročných – kalkulací. Těžaři spolu soupeří, přičemž klíčovým nákladem jim je cena elektřiny, která napájí jejich extrémně výkonné, specializované těžební počítače.
Využívají datových center ekonomicky vyspělých zemí, jakou jsou Spojené státy, kde ovšem v rostoucí míře o elektřinu soupeří s velkými technologickými společnostmi, které potřebují napájet své systémy umělé inteligence, energeticky rovněž velice náročné.
Těžaři bitcoinu ale své výkonné počítače umisťují také do na první pohled nečekaných, rozvojových oblastí s co možná nejnižší cenou elektřiny, včetně zemí jako je Paraguay, Etiopie nebo Nigérie. Často tak nabourávají známý narativ kritiků bitcoinu, že jeho těžba je environmentálně příliš zatěžující.
V Paraguayi využívají elektřiny vyrobené v tamních – emisně nezávadných – hydroelektrárnách. V Nigérii zase využívají plyn při ropných vrtech, jenž by byl jinak bez užitku spálen, a to tedy i se značným únikem škodlivin do ovzduší.
Místo spálení bez užitku je plyn využit v přistavených generátorech, přičemž vyrobená elektřina levně pohání vysoce výkonné počítače bitcoinových těžařů. Přitom tedy dochází k rapidnímu snížení emisí, které by jinak tamní ropní těžaři vykazovali.
Aktuálního „půlení“ by tak mělo být mnohem spíše než v dopadu na cenu bitcoinu patrné v dopadu na segment jeho těžby. Zmíněný pokles denně vytěžených bitcoinů z 900 na 450, který dneškem nastává, značí, že segment těžby bitcoinu přijde o zhruba deset miliard dolarů ročně.
Velcí bitcoinoví těžaři, jako je Marathon Digital Holdings, tak nejspíše vytěsní část těch menších, dluhově financovaných, kterým se při snížené odměně už činnost prostě vyplácet nebude. Nedostane se ně. Alespoň ne tolik nových bitcoinů, aby to – i přes jejich stále poměrně vysokou dolarovou cenu – pokrylo náklady.
Zato velcí těžaři, a zejména ti, s jejichž akciemi se obchoduje na burze, jako je zmíněný Marathon, mají snazší přístup k novému kapitálu, jenž navíc není nutně jen dluhového rázu. Takže tedy mohou i snáze investovat do nových superrychlých těžebních počítačů. To jim umožní udržet si konkurenceschopnost i v podmínkách celkově nižší nabídky nových bitcoinů a konsolidovanějšího segmentu těžby bitcoinu.
Na cenový vývoj bitcoinu tak v příštích měsících bude mít vliv mnohem spíše než nynější „rozpůlení“ podoba měnové politiky americké centrální banky nebo síla poptávky po investicích do bitcoinů prostřednictvím letos spuštěných veřejně obchodovaných bitcoinových fondů v USA.
Vzhledem k tomu, že americká centrální banka signalizuje odložení zahájení snižování své základní úrokové sazby, cena bitcoinu v uplynulých týdnech klesala i přes blížící se „půlení“, což zřetelně ukazuje, které faktory hýbou s jeho cenou především.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
