Statistiky uvádějí, že inflace je považována za většího strašáka než samotný koronavirus. To má samozřejmě i obrovské dopady na investiční svět, který vyhlíží zvyšování úrokových sazeb. Myslíte si, že nakonec bude inflace tak vysoká, jak se o ní hovoří, anebo je to spíš pouhé přehánění? Je právě teď historická příležitost, že se vše otočí?
Zkušenosti, které máme, naznačují, že k tomu zatím ještě v dlouhodobějším smyslu nedochází a že inflace může dočasně ještě povyskočit.
Nejenže je snížená poptávka, která se může třeba zvýšit, ale že nejsou úplně plynulé dodavatelské řetězce a dost dobře nefungují. Dodávky některých vstupů do výroby jsou omezené, a tím se pak může zvyšovat také cena, takže konkurence nemůže fungovat tak dobře, jako by fungovala za normální situace.
Myslím si, že je to ale dočasné. Zatím se ale nedá usuzovat, že dochází ke změně. Řada podniků ještě nejede na plnou kapacitu, i když nezaměstnanost je například ve Spojených státech mnohem nižší, než byla během pandemie. Musíme si uvědomit, že hodně lidí pracovní trh dokonce opustilo ve smyslu, že nejsou ani zaměstnaní, ani nezaměstnaní a že se stali nečinnými.
Normální je, že se při konjunktuře vracejí zpátky do pracovního poměru. Nabídka pracovní síly je pak mnohem větší, než co vidíme třeba v míře nezaměstnanosti. Z tohoto pohledu se vlastně i vyjadřuje americká centrální banka. Budeme dělat malé skoky sem a tam, ale ani Federální rezervní systém (Fed, centrální banka USA, pozn. red.) to nevidí jako dlouhodobý problém. Kdyby to byl dlouhodobý problém, jsou schopni přistoupit k opatřením, která by ho limitovala.
A úrokové míry?
Musíme si uvědomit, že z historického hlediska jsou úrokové míry ve světě nyní velice nízké, což takto dlouhodobě nikdy nebyly. Existuje studie Anglické centrální banky, která říká, že od doby Mezopotámie nebyly reálné úrokové míry tak nízké a po tak dlouhou dobu.
Ať už to je jakkoliv, tak je to něco, co opravdu změnilo podstatně možnosti investic jak soukromých, tak vládních. Když si totiž vláda může dlouhodobě na deset či dvacet let půjčit za nulovou úrokovou sazbu, nebo dokonce za negativní, tak má možnosti uskutečnit projekty, které si jindy nemůže dovolit.
A projekty, které mají jakoukoliv pozitivní míru návratnosti, jsou potom fantastické. Když jsou náklady za nula procent, tak prakticky všechno pozitivní má hodnotu. Muselo by jít o projekty, které by ztrácely hodnotu, aby v dnešní době nebyly rentabilní. To by ale byla obrovská neschopnost.
Do ekonomiky se skrze fiskální kanál napumpovalo mnoho peněz. Není to něco, co vytváří obrovské rozdíly mezi lidmi? Ti, kteří nějaká aktiva vlastnili před pandemii, obrovsky zbohatli, zatímco ti, kteří nic nevlastnili, tak jen koukají, jak jim ta aktiva utíkají před očima a cítí, že už si možná nikdy nebudou schopni nic koupit?
Ano, statistiky naznačují, že bohatší vrstvy a nejbohatší především, se staly ještě bohatšími. Na druhé straně je více lidí, kteří žijí jakkoliv definované v chudobě. Tyto chudší vrstvy si dnes už nemohou dovolit například ani bydlení.
To se významně odráží například mezi mladými lidmi a mladými domácnostmi, pro něž je velmi těžké si vlastní bydlení pořídit. Realitní trh je navíc propojen také ve smyslu prodejní ceny a ceny pronájmu. Momentálně sice vidíme snížení některých nájmů, ale za normální situace jsou trh nájemní a trh prodejní cenově provázány a ceny obvykle vedou stejným směrem.
Má tato situace nějaké tržní řešení, nebo začneme přerozdělovat majetek mezi lidmi?
Tržní řešení úplně neexistuje. Pokud je vysoce konkurenční tržní hospodářství, tak konkurence sama do velké míry zajišťuje, že spotřebitelé mají nejnižší ceny, které mohou existovat a že zisky jsou omezené. V tomto smyslu to vlastně pomáhá všem spotřebitelům na úkor těch, kteří vlastní kapitál. To je ale ideální svět, který sice můžeme v některých odvětvích vidět.
Jsem velkým zastáncem konkurenčního tržního hospodářství, což se snažím razit už 30 let. Tržní hospodářství ale není úplně konkurenční ve všech aspektech. Musíme si uvědomit, že trh je „němý“ neboli nemá žádnou schopnost zajišťovat férové rozvrstvení příjmu a bohatství.
Mohl byste to, prosím, přiblížit?
Ano, když bychom si vzali, že máme 100 identických lidí, kteří ráno vyjdou do tržního prostředí a večer se zase sejdou, tak někteří budou bohatí a někteří zase chudí. A nemá to co dělat s jejich schopnostmi a znalostmi. V jednoduchém modelu zkrátka záleží na tom, koho potkají v ten daný den, s kým mají kontakt, a kde najdou poptávku. To samo o sobě způsobí rozdíly ve výsledku.
Většina demokraticky orientovaných společností si vytvořila progresivní míru zdanění, která se liší podle toho, která politická strana nebo koalice je právě u moci. Američané historicky kladou velký důraz na férovost a řekněme egalitu neboli rovnoprávnost přístupu k příležitostem. Dají všem dětem možnost, aby se nějak projevily, a reflektují také, do jaké míry lidé tvrdě pracují, podnikají a berou na sebe riziko.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
