Bez bramborového salátu by vánoční svátky nebyly úplné. Bez této tradiční přílohy si nedovede představit štědrovečerní tabuli 97 procent lidí. To není nic překvapujícího. Zajímavé je, jak dlouho po jeho přípravě ho v mnohých českých domácnostech stále konzumují. Nemalá skupina lidí si to totiž dopřeje klidně ještě týden po jeho přípravě.
Vyplynulo to z marketingového šetření agentury Instant Research pro společnost Billa, kterého se teď v prosinci zúčastnilo 552 obyvatel. Ukázalo, že 73 procent lidí zkonzumuje salát maximálně do tří dnů po Štědrém dni, 14 procent dotázaných zpracuje salát do týdne – ať už jako přílohu nebo na chlebíčky. Salátem neplýtvá a jí ho i týden starý celkem deset procent dotázaných.
„Ukázalo se, že jsme jako Češi milovníky bramborového salátu. Nejí jej pouze tři lidé ze sta. Mezi nimi pak převažují zejména mladí lidé mezi 18 a 26 lety,“ konstatovala Dana Bratánková, vedoucí korporátní komunikace a Public Affairs v Bille.
Spotřeba potravin v době vánočních svátků roste, proto se v této souvislosti řeší i jejich plýtvání. Šetření pro společnost Billa ukázalo, že 66 procent lidí sní o vánočních svátcích vše, co si navařili a napekli. Dalších 28 procent pak nezkonzumované jídlo využije pro přípravu dalších pokrmů a pouhých šest procent zbytky vyhodí. Častěji pak vyhazují jídlo muži než ženy.
Recepty už za první republiky
Bramborový salát má skutečně dlouho tradici, recepty na tento tradiční vánoční pokrm existovaly už za první republiky. Připomněl to historik stravování a životního stylu Martin Franc na loňské konference o bramborách v české gastronomii, které se zúčastnilo i faei.cz.
Podle France byly brambory ve 20. století důležitou součástí kuchařek a jídelníčku chudých lidí i vyšších vrstev společnosti a sloužily i k výrobě různých náhražek potravin vyráběných z obilí. Už v 18. století dokonce zachraňovaly evropskou populaci od hladu a podvýživy – a podobně tomu bylo i ve 20. století, kdy kontinent zasáhly dvě světové války.
„Každá válečná kuchařka obsahovala recept z brambor,“ řekl historik. Dodal, že za první světové války se objevily recepty nazvané bramborové pumy nebo bramborové zákopy.
Brambory se uplatnily také při výrobě náhražek některých surovin, například mouky, která se přimíchávala k nedostatkové mouce umleté z obilí. Po válce sloužily brambory také k výrobě droždí, rosolu jako náhražky vajec, existovalo i bramborové mýdlo.
Brambory podle Vlasty Buriana
Uvedl, že brambory se prosadily i ve špičkové gastronomii a ve 30. letech se objevovaly recepty pojmenované po slavných osobnostech, například brambory podle krále komiků Vlasty Buriana nebo spisovatele Aloise Jiráska.
U bramborového salátu podle France dlouho dominovala jednoduchá verze, která se doposud připravuje v sousedním Rakousku, kde se brambory kombinují pouze s olejem, octem, cibulí a koření se pouze solí a pepřem.
Za první republiky se v Československu objevovaly recepty s majonézou, v některých se olej nahrazoval máslem nebo sádlem. „Do některých se přidávalo červené víno, slanečci, mlíčí ze slanečků, čerstvé okurky nebo marinovaný úhoř,“ uvedl Franc.
Doplnil, že pikantnost se někdy dodávala do salátů přidáním rybízové šťávy. Dnes nejrozšířenější varianta salátu s majonézou se i kvůli vyšší ceně prosazovala postupně. Brambory podle historika France propagoval často i vládnoucí režim.
V době protektorátu se zdůrazňoval jejich přínos pro zdravou výživu, vznikl i filmový snímek s názvem Brambor, král kuchyně. Po nástupu komunistů se v padesátých letech brambory propagovaly jako náhražka za moučné pokrmy, aby se snižovala spotřeba mouky.
Přesto ale spotřeba klesla, trend zvrátila produkce průmyslově mražených hranolek na konci 60. let. Koncem osmdesátých let se staly brambory kultovním jídlem pro mladé lidi. „Brambory nebyly ani na konci 20. století retro potravinou pro pár nostalgiků, ale ve vhodné úpravě přitahovaly i nejmladší generaci spotřebitelů,“ dodal. Platí to podle něj dodnes.
