Obecně ovšem klesá také zájem brigádníků. Někteří přivýdělky nevyhledávají, neboť jsou dobře zabezpečeni ze strany svých rodičů Vždyť například fenomén takzvaných mamahotelů se v Česku těší značné oblibě. Rodiče dnešních potenciálních brigádníků zahajovali své kariéry nezřídka v 90. let, kdy se podíleli na začátku „budování kapitalismu v Čechách“.
S dnes populárními koncepty typu „work-life balance (pozn. aut.: „hodně peněz-málo práce“) by tehdy neobstáli, dnes však mohou díky svému pracovnímu nasazení, praktikovanému od mládí, svým ratolestem dopřát právě i zdání, že koncept „work-life balance“ není jen chimérou.
V současném poklesu zájmu brigádníků se zrcadlí také demografická vlna a relativně slabé demografické ročníky přelomu milénia. Zkrátka a dobře, nenarodilo se příliš lidí v typickém brigádnickém věku současnosti.
Za slabším zájmem o brigády je konečně i poměrně nevýrazný růst výdělků brigádníků, meziročně o zhruba jen sedm procent. Po zohlednění zhruba jedenáctiprocentní meziroční inflace tak reálně výdělky brigádníků oproti loňsku poklesly o čtyři procenta.
Výdělky jsou nejvyšší v Praze, kde v průměru převyšují 160 korun za hodin. V Ústeckém či Moravskoslezském kraji jsou výdělky nejnižší, kolem 130 korun na hodinu. Zejména v Praze či Brně výdělky občas „ulítnou“ i citelně nad 200 korun za hodinu.
I tak však může být do pozic třeba v logistice problém brigádníky sehnat, neboť mezi nimi setrvale roste odpor k manuální práci. Raději se nechávají živit rodiči v „mamahotelích“, než aby přijali o poměrně relativně dobře placenou brigádu spočívající v práci manuálního rázu.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Pěkný článek od někoho kdo pracuje jako vrchní ekonom v tatínkově bance…..