Jak české pivovary zvládly dvouletou pandemie koronaviru?
Byla to hodně náročná doba, ale zvládly. Hospody byly buď zavřené, anebo se otevíralo – zavíralo, bylo to divoké. To nám samozřejmě způsobilo velké problémy, finanční i logistické. Ale my jsme houževnatý obor, nevzdali jsme se a hledali cesty, jak hospodským pomoci.
I proto vznikl projekt Bezpečná restaurace, jehož cílem bylo pomoci s výpadkem tržeb. A následně i ukázat našim zákazníkům, že se nemusejí bát jít na pivo, protože dodržujeme hygienické standardy. Pivovary také musely změnit způsob, jak pivo zabalit a dostat k zákazníkům přes obchody.
Celkem logicky tedy propadl prodej v sudech, ale narostl podíl prodejů piva v lahvích, plechovkách a PET lahvích. Ještě musím zmínit projekt Zachraň pivo, protože to byla také krásná ukázka pospolitosti pivovarů a našich pivařů.

PSALI JSME:
Češi omezují pivo, už ho nepijí každý den jako před pandemií

Chodí lidé opět do restaurací a hospod na čepované pivo, nebo zůstávají doma s lahváči?
My, Češi, budeme chodit na čepované pivo vždycky, já v to věřím. Vidíme to i na číslech. Jakmile byla možnost vrátit se do hospod, stalo se. Pít pivo je totiž pro nás společenská událost a jasně, čepované je prostě čepované. Na to já nedám dopustit.

Po koronaviru nastoupila další krize – finanční. Kvůli razantní inflaci zdražuje prakticky všechno. Jak se s tím domácí pivovary vyrovnávají?
Pravda je, že pivovary si moc oddychu neužily. Nyní mají většinou ještě nasmlouvané dodávky a zafixované ceny. Počítat ale bude muset už úplně každý, v příštím roce ještě více. Nyní je ale pro nás nejdůležitější, abychom měli dostatek surovin, tedy sladu a chmele a abychom měli elektřinu a plyn, který pro výrobu piva potřebujeme.

PSALI JSME:
Pivo jako národní poklad. Dostane se na seznam UNESCO?

Nedávno jste oznámili, že usilujete o to, aby byla česká pivní kultura zapsána na světový seznam UNESCO. Co si od toho slibujete?
Kamkoliv do ciziny přijedu, české pivo je zmíněno v první nebo druhé větě. Zaslouží si mít celosvětové uznání. Ale pozor. Není to jen o pivu, je to o tradici výroby českého ležáku, o umu českých sládků, o kvalitě surovin, o setkávání v hospodách, o stylu čepování piva, o mistrech výčepních. Přihláška bude velmi, velmi dlouhá, máme se čím chlubit.

Je tedy o české pivo v zahraničí stále zájem?
Velký, na export jde čtvrtina toho, co vyrobíme. Tedy zhruba pět milionů hektolitrů. Pověstná kvalita českého piva je v zahraničí známa a vývoz nám roste každý rok. Máme i poptávky z dalekých teritorií. Hodně nám pomáhá spolupráce s ministerstvem zemědělství a ministerstvem zahraničních věcí.

PSALI JSME:
Každé sté pivo na světě pochází z České republiky

Objevují se v poslední době nějaké nové pivní trendy, například nové chutě, kterým dávají Češi přednost?
My jsme země českého ležáku. To se nezmění. Ale je vidět veliký apetit k novým věcem a ochutnávání různých pivních stylů a speciálů. Jsem za to strašně ráda. Ale nejvíce mě těší, že velké pivovary spolupracují s minipivovary. Své místo na trhu si našel každý a jde teď hlavně o to, abychom je zásobovaly novinkami. Určitě bych chtěla pozvat všechny pivaře na Dny českého piva, které se letos budou konat od 14. září.

PSALI JSME:
Český pivní export zasáhl i Antarktidu

Jakému pivu dáváte přednost vy, které vám chutná?
Ještě před covidem bych řekla, že ležák a nic jiného, než ležák. Proto beru každou překážku jako motivaci. Nemohla jsem do hospody, ale mám spoustu kamarádů z řad hospodských. Takže jsem je podporovala nákupem všech možných i nemožných piv.
Tím jsem si objevila novou dimenzi, svět rozmanitosti. Baví mě zkoušet opravdu všechno, od kyselých piv a lambiků přes styly IPA, APA, pšeničná piva až po stouty a portery. Fakt všechno. A to doporučuji všem, i vašim čtenářům – samozřejmě přiměřeně.

PSALI JSME:
Svět má o české pivo čím dál větší zájem