Myslím, že se málo věnovala pozornost opatřením NERVu. Například výchovné bylo zavedeno 1. ledna letošního roku. Je v rozporu s doporučením NERVu?
Tato doporučení vznikala v létě a na podzim minulého roku, kdy víceméně bylo jasné, že zavedení výchovného už je schválené a legislativa čeká na účinnost.
Čas byl určitě krátký a myslím si, že NERV spíše tímto doporučením chtěl vyslat signál, že jde o fiskálně velmi nákladné opatření, které by zasloužilo pozorovat a zamýšlet se nad tím, jestli bylo zavedeno ve správný čas.
Je třeba si uvědomit, že návrhy NERVu jsou jakýmsi menu, ze kterých vláda může vybírat. Reflektují složení koalice i názorové složení NERVu, který rozhodně není jednobarevný nebo jednostranně ukotvený, co se týče vnímání světa a pohledu na politickou ekonomii.
A v neposlední řadě návrhy NERVu záměrně nijak nereflektují politická rizika s nimi spojená. Uvědomujeme si, že některé návrhy jsou velmi kontroverzní. A přesto máme naprostou svobodu o nich mluvit, nebo je vládě do nezávazného materiálu dát a uvidíme, co se s nimi bude dít. A tohle je jedno z nich.
Samozřejmě přidat ženám, za to, že vychovaly děti, to je něco, s čím lze těžko nesouhlasit, ale všechny ty dobře myšlené návrhy nakonec skončí tím, že důchodový systém je stále méně a méně udržitelný. Myslíte, že se podaří udělat nějaká větší změna v důchodovém systému, anebo že se o tom bude mluvit, tak jako vždycky, a nakonec výrazné změny nenastanou?
Myslím si, že změna bude nutná. Otázka je, co vnímáme pod slovem výrazné. Protože pro někoho může být výrazná změna zavedení druhého pilíře a napřímení osobní odpovědnosti za to, aby si lidé vydělali na svůj život po produktivním věku. Pro jiného může být výrazná změna posun hranice odchodu do starobního důchodu o pět nebo šest měsíců, což se mimochodem ukázalo při debatě, která následovala po představení našeho návrhu.
Jsem přesvědčen, že pokud žijeme ve světě, kde zdravotnictví se neustále zlepšuje, prodlužuje se doba dožití, prodlužuje se ale i doba aktivního života po 65 letech. To znamená, že ve starobním důchodu už to skutečně není tak, že dnes ve všech profesích do důchodu míří lidé pohybově nemocní a vyčerpaní, kteří už nemohou dále pracovat.
Z tohoto úhlu pohledu si myslím, že změna je nezbytně nutná, ať už bude parametrická, nebo bude měnit podobu důchodového systému v České republice. Víme, že tady byla Komise pro spravedlivé důchody, víme, že na důchody a nějaký názor na to, jak by měla vypadat důchodová reforma, má každá politická strana na první stránce svého volebního programu.
Nicméně to, o čem se málo mluví, je čas v rámci kterého debatu vedeme. A tady je třeba objektivně říct bez ohledu na to, jestli jsem, nebo nejsem členem NERVu, že současná vláda nechytila úplně nejlepší ekonomickou vlnu.
Jsme momentálně už v recesi, která asi nebude nějak významná, ale přeci to jenom není optimální doba na reformu důchodového systému, zároveň probíhá válka na Ukrajině, kterou rozpoutalo Rusko, zároveň nám posledních šest měsíců běžely prezidentské volby, které témata ve veřejném prostoru dost obrušovala, respektive ovlivňovala, které objeví a které se neobjeví.
A pokud byste v přímé volbě položil všem kandidátům otázku, jestli jsou proto, aby se zvyšoval věk odchodu do důchodu, tak je jasné, co by odpověděli, protože každý vyhledá voliče-mediána. Myslím si, že tato souhra okolností zbrzdila debatu o systémových změnách.
Svoji roli samozřejmě hraje to, že vláda má pět koaličních partnerů, což není úplně nejmenší možný kolektiv na to, aby se tam daly dělat jednoduché kompromisy. Od toho se odvíjí to, co můžeme čekat od důchodové reformy. Z mého pohledu nás v blízké budoucnosti nezbytně čeká hlubší zásah do důchodů. Nejsem si jist, zda vlivem okolností to bude za současného vládního angažmá. Čas na větší změny se krátí.
Oba jsme četli stejné učebnice politické ekonomie a víme, kdy se dělají významné změny v politickém cyklu a kdy zase méně významné. Myslím si, že tímto prizmatem je rok 2023 tím posledním, ve kterém je možné plánovat velké strukturální a významné změny. Tím, jak se budou blížit volby, tak se bude apetit politických stran – možná ne všech –, ale minimálně některých ve vládní koalici, bude měnit a bude menší vůle k tomu dělat opravdu významné zásahy do života obyvatel.
V loňském roce jsme viděli, že naprosto selhal výpočet mimořádných valorizací, který vedl k tomu, že se vyplácelo odcházet do důchodu dříve. To vedlo k paradoxnímu výsledku, že lidé, kteří odešli do důchodu dříve, tedy budou pobírat důchod déle, ho mají vyšší. A navíc všechny další valorizace se budou počítat z toho vyššího základu. Lidé, kteří odcházejí do důchodu dříve, tak v tom důchodu budou minimálně třeba 20 let a ta chyba se tady bude kupit. Dohromady nás to může vyjít na více než 100 miliard korun. Jak je možné, že máme v systému takovou evidentní chybu?
Jak je to možné, to nevím. Beru to, jako řečnickou otázku. Nicméně v rámci Národní ekonomické rady vlády na tento problém upozorňovali. Jednak jsme navrhovali, aby se vzorec valorizace vrátil před rok 2017 u pravidelných valorizací, respektive aby došlo k tomu, aby se valorizace o růst reálných mezd promítala pouze z jedné třetiny, jako tomu bylo do roku 2018.
Navíc jsme ještě v kapitole důchodů upozorňovali na podíl odchodů do předčasného důchodu, který je dlouhodobě velmi vysoký, vyšší než si můžeme dovolit. A tam z našeho pohledu došlo k návrhu, aby se atraktivita odchodu do předčasného důchodu významně snížila, aby se snížila na jednu čtvrtinu současné intenzity či ještě menší počet.
To je hranice, kde se nám to začíná přelévat přes hlavu. Důchodový systém je opravdu jako lavina. Když je jedna malinká sněhová koule, tak nikomu nevadí, ale jakmile se to nahrne do obrovské masy sněhu, v tomto případě peněz, které je potřeba každý měsíc vynakládat na důchody, tak to je samozřejmě velký problém. Nyní se ukázalo, že parametrické změny se budou muset týkat minimálně dvou věcí: Valorizace a odchodu do předčasného důchodu.
Nebyl parametrickou změnou covid? Vzhledem k tomu, že se úmrtí, bohužel, týkala hlavně nejstarších ročníků a výdaje tím v systému klesla?
Přiznám se, že nemám přesně propočítaná data, která by ukazovala, jak se ten smutný a pro společnost nežádoucí úbytek lidi, kteří pobírají starobní důchody, kvůli tomu, že zemřeli na covid nebo nějaké zdravotní okolnosti spojené s covidem, jak se promítl do fiskální politiky.
Jedna věc jsou starobní důchody, druhou vdovské důchody. Můžete do laviny zaseknout nějakou odbočku, kde se část masy sněhu zastaví o nějaký les nebo strom, ale lavina se valí dál. Když se podíváme na to, co způsobil covid, co se týče počtu starobních důchodců, kteří zemřeli a opustili důchodový systém, a pak se podíváte na to, co se dělalo v listopadu a v prosinci na konci minulého roku s žádostmi o odchod do předčasného důchodu, tak si troufám tvrdit, že došlo k eliminaci ve významných uvozovkách fiskálně pozitivního vlivu.
Řekl bych, že přemýšlet o důchodovém systému tímto způsob je podobné, jako kdybychom říkali, že povodně v jižních Čechách nastartují ekonomický růst, protože se tam bude muset hodně opravovat. Nedává velký smysl se na to z pohledu společnosti dívat tímto způsobem. Důchodový systém musí být natolik robustní a flexibilní, aby tyto změny ustál. Není možné, aby jakákoliv podobná okolnost, ať už je to recese, nebo je babyboom či nějaká pandemie, determinovala to, jaký budeme mít důchodový systém. Je potřeba vycházet z podstatných jevů a nespoléhat se na budoucí pandemie.
Z čeho tedy vycházet?
Roste počet lidí, kteří jsou v produktivním věku, díky demografické křivce klesá, naopak roste počet lidí, kteří jsou v postproduktivním věku, rostou jejich nároky. Díky inflaci a díky tomu, že do postproduktivního věku míří s jiným stylem života než důchodci před deseti nebo dvaceti lety.
Je rozdíl mezi důchodcem, který zamířil do postproduktivní v devadesátých letech a tím, který tamtéž odešel minulý rok, protože byl 20krát u moře, možná několikrát v Americe, je zvyklý chodit do restaurací.
Důchodce z devadesátých let má úplně jiné vzorce chování, protože za komunismu některé věci nestihl poznat. Je to ztracená generace, která si nedokázala užít to, co svoboda i ekonomická svoboda nabízejí. Naopak na ni dopadla tíha zodpovědnosti, která s ekonomickou svobodou přichází. To je také důležitá věc.
Musíme sledovat náhradový poměr a to jak jsou důchodci spokojeni s tím, jak se jim žije. Toho je třeba využívat k tomu, abychom mohli vysvětlovat, že bez úprav důchodového systému a bez toho, že napřímíme zodpovědnost jednotlivých lidi k tomu, aby se připravovali na život po produktivní fázi života, se nedostaneme nikam dál než do populismu a kutání ještě větší a větší černé díry.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
