Šlechtění nových odrůd Diadém a Ulrika začalo před dvaceti lety. Obě se vyznačují velmi raným dozráváním hroznů a vyšší odolností vůči houbovým chorobám.
Podle Radka Sotoláře z Ústavu vinohradnictví a vinařství brněnské Mendelovy univerzity se oblast stolních odrůd oproti těm moštovým, tedy určených pro výrobu vína, vyvíjí hodně dynamicky. „Pěstitelé vyžadují stále větší bobule, co nejlepší odolnost proti houbovým chorobám, dobrou vitalitu růstu a pokud možno mají být bobule bez semen,“ řekl Sotolář.
Vhodné na zahrádky
Obě odrůdy jsou velmi rané, určené především do našich zahrádek, a proto bylo cílem šlechtitelů získat i odrůdu aromaticky zajímavou. To je velký rozdíl oproti komerčně šlechtěným stolním odrůdám, které se šlechtí na co nejmasitější konzistenci dužniny. Je to proto, aby hrozny vydržely transport.
Jsou rovněž aromaticky neutrální, a to kvůli zchlazení při dopravě a při jejich uchování. „Proto lidem odrůdy ze supermarketu nikdy vonět nebudou,“ poznamenal Radek Sotolář. Šlechtění je náročný proces a dvacet let bývá standardní doba čekání na výsledek.
„Proto musí šlechtitel dopředu přemýšlet, jakou odrůdu vlastně chce stvořit, neboť to, co bylo požadováno před 20 lety, nyní již nemusí platit,“ upozornil Sotolář. První stolní odrůdy, které se na Moravě a v Čechách pěstovaly, jako byly Madlenka raná, Hedvábné žluté, Arabské bílé, Damascenka, Chrupky, Košutovo, Královna vinic, podle něj dnes už skoro nikdo nezná.
„Sem tam se ještě objeví odrůdy vysazované posledních 40 let, jako Favorit, Panonia Kincse, Julski biser, Čabaňská perla, Olšava, Diamant, ale většinou již našim zahradám dominují rezistentní PIWI odrůdy jako Vostorg, Talisman, Alden, Nero, Augustovskij a mnoho dalších,“ uvedl Sotolář.
Složitý proces
Vznik nové odrůdy je poměrně složitý proces. Sotolář uvedl, že prvním rokem šlechtitelé provedou před kvetením (duben/květen) na mateční odrůdě kastraci tyčinek s pylem a na blizny nanesou pyl otcovské, tedy žádané odrůdy. Na podzim po dozrání bobulí se získají očekávaná semena, která musí takzvaně stratifikovat, aby byla v co největším počtu klíčivá.
„Na jaře dalšího roku získané semenáčky testujeme v pařeništi na odolnost proti plísni a padlí révovému a přeživší materiál vysadíme do hybridní vinice,“ řekl brněnský vědec. Tam hybridní rostliny většinou další tři roky rostou, než zaplodí. Jinými slovy od křížení po opravdu plnou a kvalitní plodnost uběhne čtyři až pět let.
Poté odborníci selektují vlastnosti, jako je vitalita a charakter růstu, stupně odolnosti, hustota a tvar hroznu, tvar a velikost bobule, aromatický profil, konzistence dužniny. Tato etapa zabírá dva až pět let, ale i déle.
„Pokud semenáč uspěje, tak ho přemnožíme do poloprovozních zkoušek, neboť pozitivně sledované vlastnosti se musí opakovat v dalších letech a testují se třeba různé podnože a doba zrání či plodnost na nich,“ uvedl Sotolář.
Šedesát odrůd
Tato doba opět zabere zhruba pět let. Teprve poté následuje přihlášení novošlechtěnce na odrůdové zkoušky do Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Tam opět sazenice musí vysadit a počkat na plodnost tři roky a další tři sledovat a srovnávat s kontrolní odrůdou. Další rok se čeká na ověření názvu a právní ochranu odrůdy.
Šlechtění je podle Sotoláře nikdy nekončící proces, neboť vyšlechtěné odrůdy po čase svou odolnost pomalu ztrácejí, a také některé nároky pěstitelů se mění. V České republice se pěstuje poměrně velké množství odrůd (moštových i stolních), nicméně v registru odrůd je jich zhruba šedesát, z toho jen jedenáct stolních.
Díky významným šlechtitelům působícím na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity v Brně, jako je například Vilém Kraus nebo Miloš Michlovský, má alespoň částečný lednický původ mnoho odrůd – Neronet, Rubinet, Erilon nebo Cerason. Nyní k nim přibyly dvě stolní odrůdy a další na registraci čekají.
Víno oblíbenější piva
Mnozí Češi ovšem před stolními odrůdami vína určenými k přímé konzumaci dávají přednost těm moštovým, tedy „tekutému“ vínu. Podle nedávného průzkumu agentury Focus pro Vinařský fond je víno dokonce nejoblíbenějším alkoholickým nápojem v Česku, pivo je až na druhém místě. Víno pije 73 procent dospělých, u piva to je 65 procent.
„Průzkum ukázal, že čeští konzumenti vína jsou většinou vlastenci. Téměř tři pětiny preferují moravská a česká vína zejména kvůli jejich lepší chuti, podpoře domácí produkce a hlavně kvalitě. Za tu jsou ochotni si připlatit, což je pro naše vinaře asi nejdůležitější výstup z tohoto průzkumu,“ uvedl pro ČTK ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec.
Více než polovina těch, kdo pijí víno, dává přednost bílému, podle průzkumu je to 54 procent, červené preferuje 25 procent konzumentů vína a 15 procentům na barvě nezáleží. Šest procent těch, kdo pijí víno, dává přednost růžovému. Ve srovnání s rokem 2016, kdy se průzkum uskutečnil naposledy, se mírně snížila obliba červeného, naopak mírně vzrostla popularita růžového vína.
Polosuché vítězí
Podle množství zbytkového cukru jsou nejoblíbenější polosuchá vína, přednost jim dává 29 procent konzumentů vína, polosladká vína má nejraději 24 procent konzumentů a suchá 22 procent z nich. Popularita suchých a polosuchých vín se od roku 2016 mírně zvýšila, zájem naopak klesá o polosladká a sladká vína.
Dvě třetiny konzumentů vína jej nakupují v obchodních řetězcích, podle průzkumu ale přibývá těch, kdo nakupují ve vinotékách nebo přímo od vinařů. Vína na internetu nakupuje pouze pět procent lidí, kteří víno pijí. Ve srovnání s minulým průzkumem mírně vzrostla průměrná suma, kterou Češi za víno utratí za měsíc. Zvýšila se o 25 korun na 404 koruny.
