Češi jsou sice národem pivařů. Víno má u nás ale tradici již od dob římských posádek, tak proč jsme se vzchopili ve vaření chmele, zatímco hroznům se u nás tolik nedařilo?
Historicky jsme byli hlavně ve sféře vlivu germánských zemí, a to si myslím, že je ten hlavní důvod, proč u nás dominovalo vaření chmele. V novodobé historii měl hlavní vliv na potlačení vzkvétajícího vinohradnictví nástup komunistů k moci. Aristokratický nápoj přeci není vhodný pro dělnickou třídu.
Ve vinařské oblasti na východě koluje vtip, podle něhož se víno dělí na tři sorty. Dá se pít, nedá se pít a pro Pražáky. Opravdu jsou Pražáci tak nevybíraví a nerozumí vínu?
Slyšel jsem ještě dělení na zadarmo a za peníze. Ne, už to dávno neplatí. Asi i proto, že se Pražáci více vzdělávají, více cestují a v posledních letech nejdou jen po ceně, ale i po kvalitě. To se ale dá vztáhnout na většinu populace v ČR nejen na Pražáky.
Jsou nějaké jednoduché triky, jak poznat dobré víno, i když jsme laici?
Ochutnávat. Zkoušet. Dobré víno je to, které vám chutná. Každý máme jinou úroveň chutí, zkušeností. Neexistuje univerzální pravidlo, ale pouze doporučení. Neřídit se jen cenou a rozhodně se neřídit získanými „medailemi“ vylepenými na láhvi. Speciálně těmi z lokálních soutěží.
Proč? Neodpovídají skutečnosti?
Vinaři, kteří chtějí překročit vlastní stín, již pochopili, že musí soutěžit mimo ČR. U nás je celá řada soutěží diskutabilních a neodpovídajících realitě. Možná to otočím. Viděli jste nějakou medaili na klasifikovaných Chateau v rámci Bordeaux? Tito vinaři se zásadně žádných soutěží neúčastní a o jejich kvalitě rozhoduje trh a poptávka. To platí u všech top oblastí. Jejich hodnocení provádějí nezávislí publicisté, kteří nevlastní vinice, neprodukují víno ani s ním neobchodují. Navíc je to jejich iniciativa, ne iniciativa vinařství, alespoň v prvotní fázi.
I čeští vinaři se pomalinku začínají tlačit v žebříčku nahoru. Máme vůbec víno, jež se řadí ke světovým špičkám?
Čím dál častěji se naši vinaři umísťují na předních příčkách v mezinárodních soutěžích, ale tvrdit, že se řadíme ke světovým špičkám, je ještě předčasné. V loňském roce se našemu vinařství dařilo hned na několika prestižních soutěžích, ať už to bylo Vinařství Gotberg na Decanter WWA nebo celkem 347 medailí získaných na AWC Vienna.
I v naší kotlině se začínají investoři poohlížet po možnosti alokovat své prostředky do luxusního vína a vznikají u nás fondy kvalifikovaných investorů, které sázejí na růst ceny investičního vína. Je takové uložení peněz podle vás správnou volbou?
Investice do vína bude vždy pouze alternativní investicí, která může doplnit standardní portfolio. Na druhou stranu se jedná o stabilní aktivum, které v dlouhodobém horizontu vykazuje nárůst. Osobně, pokud bych měl volit mezi třeba obrazy a vínem, přikloním se k vínu. Mám k němu blíže a při absolutně nejčernějším scénáři jej mohu vypít.
Fondy jsou ale pro movitější klientelu. Má smysl, aby i běžný Čech vložil své prostředky v řádu desítek tisíc korun do vína, nebo by se raději měli poohlédnout po jiných investičních příležitostech?
Individuální investice v řádech desítek tisíc korun nedává příliš smysl. Jedná se o komoditu, která je velmi náročná na skladování a jejíž likvidita, pokud nemáte přístup na sekundární trhy, je komplikovaná. Pokud je někdo fanouškem vína, raději mu doporučím budování vlastní kolekce se skladbou vín, která sám ať v krátkodobém, či dlouhodobém horizontu ocení, neboli zkonzumuje.
Jste exkluzivním dovozcem vín dvou bardů francouzské i světové kinematografie. Proč jste zvolil právě vína „velkého blondýna s černou botou“ Pierra Richarda a současně i ruského rezidenta Gérarda Depardieu?
Poměrně dlouhou část svého profesního života jsem strávil ve filmové branži, a tudíž jsou mi z tohoto pohledu oba dva blízcí. Když jsem s vínem začínal obchodovat, fungovala na laiky tato dvě jména jako dobrá reference kvalitních produktů a zásadně mi to pomohlo rozšiřovat portfolio dalších francouzských vín. Dnes nás pojí, hlavně tedy s Pierrem Richardem, osobní přátelství, které jde nad rámec obchodního vztahu.
