Ve srovnání s rokem 2021 se zvýšily o 9,3 procenta, nicméně téměř polovinu tohoto růstu obstaralo meziroční posílení koruny, takže z významné části šlo vlastně jen o kurzový efekt, který mohl být zajímavý především pro firmy orientované na export.
Jak si stojí ČR ve srovnání s ostatními zeměmi? České pracovní náklady dosáhly v loňském roce 41,5 procenta těch německých. Oproti předchozímu roku se tedy toho až tak moc nezměnilo, protože tehdy dosahovaly 40 procent.
Za posledních čtrnáct let úroveň českých pracovních nákladů ve srovnání s Německem vzrostla z 33 procent jen o 8,5 procentního bodu.
Nejblíže německé úrovni byly pracovníci v IT (54 %) a ve zdravotnictví (50 %). V průmyslu, který je stále největším tuzemským odvětvím, byly tyto náklady na 38 procentech těch německých.
Pokud by konvergence mzdových nákladů pokračovala jako v posledních 14 letech, což je samozřejmě jen hypotéza postavená na vratkých základech, vyrovnaly by se české náklady německým „už“ zhruba v roce 2075.
Jde samozřejmě pouze o jeden parametr, nicméně i tak z něj vyplývá, že ČR stále patří do východního pásu zemí unie s výrazně podprůměrnými pracovními náklady. Zachovává si tak stále konkurenční výhodu v podobě levnější a současně kvalifikované pracovní síly.
Nejnižší hodinové pracovní náklady má, stejně jako o rok dříve, Bulharsko, kde dosahovaly 8,2 eur, a byly tak ve srovnání s Českem poloviční. Zajímavý byl i vývoj nákladů na Slovensku, kde jsou o necelých pět procent nižší než u nás.
Na druhé straně řebříčku stojí Lucembursko, kde hodina práce stojí více než 50 eur, či Dánsko s necelými 47 eury.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
