Památné je Trumpovo vystoupení na půdě OSN ze září roku 2018. Varoval tehdy Německo před závislostí na ruských energiích a vyzýval Berlín k okamžitému změně kursu v této věci. Německá delegace v publiku, vedená ministrem zahraničí kabinetu Angely Markelové, Haiko Maasem, se však jen uchechtávala.
Paradoxem je, že Trump už tehdy byl na obou stranách Atlantiku zhusta častován coby proruský. Přitom v tomto případě jednal mnohem více protirusky, než zmíněná německá delegace. Německo v té době čile dováželo ropu a plyn z Ruska.
Vedle již fungujícího plynovodu Nord Stream 1 stavělo sesterské potrubí Nord Stream 2. Oba plynovody propojovaly Rusko přímo s Německem, což oslabovalo vyjednávací – a ekonomickou – pozici tradičních tranzitních zemích v čele s Ukrajinou. Trump tedy před šesti lety čelil posměchu Němců za to, že jednal protirusky a proukrajinsky.
Byl to opět Trump, kdo ještě před válkou na Ukrajině prozíravě varoval evropské členské země NATO, že se v zajištění bezpečnosti nemohou sobecky spoléhat na dobrodiní amerického daňového poplatníka a že musí navýšit své výdaje na obranu alespoň na dvě procenta hrubého domácího produktu (HDP), jak se ostatně zavázaly.
Opět tedy jednal protirusky, ač byl neustále haněn coby proruský. Nebo snad silně zbrojící NATO je v zájmu Ruska? Dnes země NATO, včetně Česka, už své výdaje na obranu navyšují. Přijímají tak někdejší požadavek „proruského“ Trumpa.
A opět ten Trump… Když v letech 2018 a 2019 stupňoval obchodní válku s Čínou, tehdejší eurokomisař pro obchod Pierre Moscovici to nepřímo, ale ostře kritizoval, když pronesl, že „protekcionismus je hlavní hrozba celosvětovému hospodářskému růstu“.
V tom měl pravdu. Zavádění cel skutečně ekonomickému růstu nesvědčí. Proč se ale nyní ta samá Evropská unie hodlá uchýlit k podobnému, „trumpovskému“ opatření, které tehdy kritizovala? Protože musí. Protože se svoji zelenou agendou, Green Dealem, chytla do vlastní pasti.
Zřejmě již v nadcházejících dnech Brusel oznámí čínským výrobcům elektroaut, zda na jejich dovoz do EU uvalí dodatečná cla nad stávající úrovní deseti procent. Opatření, které s šestiletým zpožděním imituje Trumpa, má vstoupit v platnost letos 4. července.
Trump své navyšování cel na čínské zboží v letech 2018 a 2019 vysvětloval snahou vrátit pracovní místa do USA. I to tehdy Brusel zpochybňoval. A hle. Automobilka Volvo, vlastněná čínským konglomerátem Zhejiang Geely, přesunuje podle britského deníku The Times výrobu svých elektrických vozů EX30 a EX90 z Číny do Belgie. To měl tedy Trump zase pravdu?
Nutno však pravdu říci celou. Evropská unie obrátila a přebírá Trumpovu agendu obchodních válek, kterou dříve kritizovala, neboť ji k tomu dohání vlastní fiasko její zelené agendy, tzv. Green Dealu. V jejím rámci natolik dusivě přeregulovala výrobu aut se spalovacími motory, v níž evropské automobilky celosvětově excelují, že evropskému autoprůmyslu zasazuje fatální ránu.
Evropské automobilky musí dodržovat stále striktnější emisní normy. Zároveň EU v rámci zelené agendy tlačí na dotační podporu elektroaut, v jejichž výrobě jsou ovšem globálně úspěšné spíše čínské či americké automobilky, nikoli ty evropské. Hrozí tedy, že levná čínská elektroauta zaplaví evropský trh a ohrozí samotnou existenci některých evropských automobilek.
Brusel tak konečně zjišťuje, že se do dvé zelené agendy natolik zamotal, že ničí vlastní autoprůmysl, potenciálně tedy i miliony pracovních míst na starém kontinentu, zatímco na dluh, jímž zhusta financuje ony dotace, vlastně z (budoucích) peněz evropského daňového poplatníka platí už teď čínská pracovní místa a čínskou výrobu.
To je zkrátka fiasko tak monumentální, že náhle se Bruselu nepříčí dokonce ani obrácení se k Trumpovi a jeho druhdy vysmívané a kritizované agendě. Brusel ovšem nejen, že se do všeho zamotal – a chytl do vlastní pasti – až tak, že hodlá hrát trumpovskou kartu, leč v zoufalství riskuje i střet s Berlínem.
Tomu se totiž dodatečná cla na čínská elektroauta nezamlouvají. Německý kancléř Olaf Scholz se před pár dny nechal slyšet, že obchod mezi EU a Čínou by měl i nadále zůstat „volný a férový“. Vida, německý kancléř napadá Evropskou komisi nejen pro její trumpovské ochranářství, leč i neférovost. Pozoruhodné.
Scholz pochopitelně takto nepromlouvá pro „krásné oči Pekingu“. Bojí se, resp. německé automobilky, které u něj lobují, se bojí, že Čína přistoupí k odvetě. Ostatně, když zaváděl svá zmíněná protičínská cla Trump, Čína pravidelně reagovala odvetnými kroky.
Německé automobilky v čele s Mercedesem, Porsche a BMW budou závažně tratit, pokud Čína – velevýznamné odbytiště – uvalí odvetná cla na jejich export do říše středu.
Jestliže Německo takto hlasitě protestuje proti chystanému kroku Bruselu, je zjevné, že takový krok má značný potenciál poškodit německý průmysl. V tom případě tedy i ten český – a celou českou ekonomiku –, jenž je na něj celkem těsně navázaný.
I Česko tak může zásadně doplatit na chyby EU, fiasko jménem Green Deal a fatální neprozíravost EU samotné i představitelů jejich klíčových ekonomik, jimž svého času neotevřel oči ani tolik výřečný a poněkud neomalený, avšak daleko realističtější Trump. Svými činy mu nyní po letech dávají zapravdu a jsou nucení jej – tohoto „proruského“ zlosyna – napodobovat. To je obzvláště hořký konec.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)
Přidám ještě dvě Trumpoviny
-těžba nafty a zemního plynu frakováním
-odmítnutí pařížské dohody
Evropa se k němu bude muset po letech zase přidat, akorát to holt trvá, než se v hloupých hlavých EU vůdců rosvítí. A jistě existují i další příklady pro opisování.