Koncem roku 2024 zasáhla Česko divestiční (divestice, zjednodušeně prodej majetku, pozn. red.) a holdingová „smršť“, která pokračuje i nyní. Některým podnikatelům jejich rozhodování – zda společnost prodat či neprodat, ať už konkurenci, investorovi, nebo ji předat potomkům –, usnadnila novela daňového řádu, účinná od letošního ledna.
Ta zavedla limit na osvobozené příjmy ve výši 40 milionů korun ročně, který se vztahuje na veškeré prodeje, tedy i ty, které splňují podmínky časového testu, tedy tři roky u akcií a dluhopisů apod. a pět let u podílů ve společnostech s ručením omezeným. Některé firmy, i rodinné, zkrátka praštily do stolu.
Holdingové struktury jako bezpečný přístav
Ti, co firmy vybudovali, ale jejich prodej neplánovali, nyní budují struktury pro bezpečné budoucí mezigenerační předání svých podniků, nebo jejich zaparkování do bezpečného přístavu v podobě holdingu. Primárně bývá budování holdingu o péči řádného hospodáře – jak v právní rovině, tak i v rovině efektivního hospodaření.
Vlastníci společností, které dospěly do určité velikosti či stadia, tak přirozeně řeší zejména posílení bezpečnosti své podnikatelské struktury. Holding pak slouží nejen jako bezpečný přístav a efektivní nástroj k řízení rozličných rizik, ale také jako trezor nejen na peníze, ale hlavně na podstatný majetek (např. nemovitosti, licence apod., pozn. aut.).
Přidanou hodnotou jsou pak v některých případech i významné daňové výhody. Např. když holdingová společnost prodává dceřinou firmu, tak uplatní jen 12měsíční časový test a finanční tok z tohoto prodeje je osvobozen. Výhodné mohou být rovněž i možnosti při distribuci kapitálu či dividend.
Sofistikovaná řešení
Větší hráči budují i robustní a sofistikovaná řešení, zahrnující vedle holdingu např. zřízení svěřenských fondů či soukromých nadačních fondů, rovnou se tak vyřeší otázky související s riziky při neočekávaných událostech a pravidla pro mezigenerační výměnu.
Při budování holdingových struktur, ale i struktur pro mezigenerační předání rodinného jmění, je však nutné postupovat nejen v souladu se zákonem, ale zejména aktuální judikaturou. Transakce musí být realizována z obhajitelných právních, ekonomických a jiných relevantních důvodů, nikoliv jen formálně.
V opačném případě by hrozilo, že finanční správa či soud označí holdingovou strukturu za uměle vytvořené optimalizační schéma (fiktivní strukturu bez skutečného opodstatnění či funkce) a konstatuje zneužití práva, se všemi důsledky.
Co dělat, když se loni prodej nestihl?
Společnost lze prodávat i po částech, aby kupní cena za podíl nepřesáhla limit. Není to ale příliš obvyklé – děje se to spíše z manažerských důvodů, např. pro zajištění kontinuity fungování prodávané společnosti.
Kdo po letošním 1. lednu prodává svou společnost či podíl v obchodní korporaci a nechce platit daň z celé kupní ceny snížené jen o pořizovací náklady, má stále možnost nechat si zpracovat tržní ocenění společnosti a získat tzv. daňovou nabývací cenu ke konci loňského roku.
Zákonná úprava tedy umožňuje prodávajícím zdanit pouze rozdíl mezi prodejní cenou a tržní hodnotou stanovenou znaleckým oceněním k 31. 12. 2024, nikoliv rozdíl mezi prodejní cenou a původní nabývací cenou, která může být velmi nízká. Znalecký posudek může být řádně zadán i zhotoven v průběhu letošního roku.
Firmy hledají alternativy
Mnoho českých firem dospělo v silné stabilní entity, které při jednání o zakázkách přestaly ždímat čepici v rukou a nyní se spíše poohlížejí, koho by koupily, popřípadě chystají expanzi do zahraničí. Evropa se ale stala obtížně investovatelnou, přeregulované je úplně vše.
Navíc, pokud státy přitvrzují daňová pravidla, aby více vybraly na daních, může to snadno způsobit opačný efekt a dopadne to stejně „úspěšně“ jako windfall tax. Řada tuzemských firem se tak začala poohlížet po řešeních svých struktur a bezpečných přístavech s vyšší mírou předvídatelnosti práva a zvažují přesun těžiště svých aktivit do zahraničí.
Česká republika je jim také často už prostě malá a v Evropské unii mají obrovské mandatorní výdaje na správu a údržbu svých struktur a jsou zatěžovány byrokracií, Green Dealem, uhlíkovou stopou, nebo předpisy nařizující vyváženost všeho druhu atd…
Za výhodnějším právním nebo daňovým režimem nebo většími trhy se relokují např. na Kypr, do Spojených arabských emirátů, na Maltu, ale třeba i do sousedního Polska.
České firmy na americkém trhu
Samostatnou kapitolou jsou pak Spojené státy. V tomto případě je ale důvodem pro redomicilaci nezřídka i hrozba recipročních cel na evropské zboží, kdy tento krok má minimalizovat dopady na export a zachování konkurenceschopnosti, nebo nižší ceny energií, či příznivější podnikatelské prostředí – resp. jednoduchost investic, nebo snadné možnosti zaměstnaneckých akcií (ESOP).
Hovoří se například o těchto společnostech:
Safetica: Brněnská technologická společnost specializující se na kybernetickou bezpečnost přesunula své sídlo do USA, podpořena investicí, s cílem posílit svou pozici na americkém trhu.
Brano Group: Rodinná společnost plánuje zahájit výrobu v USA, mj. z důvodu konkurenčních výhod souvisejících se cly.
PBS Group: Výrobce proudových motorů plánuje zahájení výroby v USA.
Wikov: Skupina specializující se na průmyslové převodovky a vodní turbíny se poohlíží po akvizici v USA, která by byla vstupenkou na tamní trh.
Koh-i-noor: Automotive divize této firmy hledá způsob, jak v USA posílit. Může to být akvizicí jiné firmy či otevřením nové výroby.
Naopak do Česka aktuálně přemisťuje své aktivity řada slovenských podnikatelů, jejich podniky tam jsou totiž nově zatíženy transakční daní. Jiní podnikatelé se pak např. odvracejí od přežitých řešení v podobě nizozemských či lichtenštejnských nadací a fondů a navracejí správu aktiv např. do nadačních fondů domicilovaných v tuzemsku.
Autor je partner společností PKF Apogeo Group a Smart Office & Companies
(Redakčně upraveno)
