„Kdybych věděl, co přijde, tak to je tiket ve sportce. Nikdo nemůže říct s nějakou jistotou, co bude. Vývoj se vymyká ekonomickým zákonitostem, protože to, co přišlo, nepřišlo z ekonomiky, ale zásahem vyšší moci. Třeba trh pražských bytů je úplně zblázněný: Na jednu stranu spadly rapidně dolů nabízené nájmy, ale na druhou stranu už tak enormní ceny při jejich prodeji pořád lezou vzhůru. Jak to?“ ptá se sám sebe jeden z pražských nemovitostních investorů.
Trh se zbláznil, kupují se i byty, které nevydělávají
Podle něho mnozí investoři, i jednotlivci, se prostě obávají, že znehodnocování peněz je reálně mnohem vyšší, než uváděná inflace, do které se počítá všechno možné – i to, co spotřebitelé až tak nepotřebují.
A tak investor, i jednotlivec, koupí i byt, jenž už díky klesajícím nájmům nevynáší ani jinak běžně očekávaných čtyři pět procent ročně z kupní ceny. S bídou tak pokrývá oficiální inflaci. Nehledě na to, že nájemník zcela nečekaně může selhat, protože přijde o příjem.
Hlavní motivací kupujících už ale ani není vydělávat, nýbrž uložit peníze do něčeho fyzicky uchopitelného, co alespoň udrží reálnou hodnotu. Proto i tak vysoko vyletělo zlato. Teď sice cenu koriguje, ale v horizontu deseti let se očekává i jeho trojnásobné zdražení v nominálním srovnání.
„Někteří se zbláznili a kupují i drahé pozemky. V dlouhodobém horizontu určitě neprodělají, místa ubývá, ale na druhou stranu spousta lidí opravdu má své rozpočty na krev, a když přijdou o práci, budou v háji,“ míní investor.
Peníze mají pramalou cenu: Hypotéky stojí méně, než je znehodnocení
Ceny nemovitostí až dosud držely nahoře hlavně enormně levné hypotéky. Berou si je i lidé, kteří jinak mají peníze v hotovosti nebo velkou zásobu v majetku. Důvod je jasný: Cena půjčených peněz (kolem 2,5 procenta ročně včetně RPSN – pozn. aut.) je výrazně nižší, než jejich reálné znehodnocení (odhad je kolem osmi až deseti procent ročně, oficiální inflace cca 3,7 procenta). Selské počty, žádná velká investorská matematika.
Hotové peníze jsou nutné oběživo, dobře se s nimi rychle nakupuje, kdo je má, kupuje levně, ale pokud leží, příliš rychle ztrácejí cenu. I tím, že je teď vlády rozdávají zadarmo jako kompenzaci za uzavření sektorů.
Někteří proto opustili obchodování s byty a přeřadili na komerční areály. Jak ukazují konkrétní případy, je reálné pořídit areál v regionálním městě s tranzitní dopravou za cenu do deseti milionů a mít měsíční výnos z nájemníka 70 tisíc měsíčně.
To dnes neudělá žádný ani pražský byt. Jenže když by firma, v tomto případě z oblasti automobilového byznysu, odešla, areál se samozřejmě hůře prodává – klidně i několik let. Areál sice má výrazně lepší nájemní výnos než byt, ale ve srovnání s ním horší likviditu, tedy rychlost prodeje.
Poklady v lahvích
To, že bohatí hledají vše možné, co si drží a zvedá hodnotu, ukazuje i to, že v Česku byly investovány do jediné lahve whisky bezmála čtyři miliony korun. Dvaasedmdesátiletou whisky ze skotské palírny Macallan kupoval fond Wine Management v květnu tohoto roku za 1,73 milionu korun. Nyní se cena lahve vyšplhala na 3,75 milionu a je uložena ve skladu fondu v ČR.
„Když jsme whisky Macallan 72 let kupovali, tušili jsme její potenciál. Podle veřejně dostupných informací jde o nejdražší lahev whisky na území České republiky. Bylo jí naplněno pouze 600 lahví, přičemž některé z nich už byly vypity, což zvýšilo hodnotu těch zbývajících,“ říká spoluzakladatel fondu Martin Kovář.
Obliba investiční whisky i její cena roste i přes koronavirovou krizi. Za prvních devět měsíců si index Rare Whisky Apex 1000, který sleduje ceny tisíce nejžádanějších lahví single malt whisky, posílil o 6,8 procenta. Hodnota indexu Macallan M18 pro nejžádanější whisky z této palírny za stejné období vzrostla dokonce o 9,5 procenta.
Lákají mince i veterány
Dalším takovým pokladem jsou mince. Nedávno byl v Česku vydražen desetidukát panovníka Ferdinanda III. vyražený v Kremnici v roce 1642. Vyvolávací cena 200 tisíc eur. Vydražen byl v aukční síň Macho & Chlapovič za 1 140 000 eur, což je 30 milionů korun. Získal ji slovenský investor. Tento kus byl poprvé v aukci v Amsterdamu v květnu 1926 a od té doby migroval evropskými sbírkami.
Dalším lákadlem jsou veterány. To, jak rostou na ceně, je i vidět na mopedech a dalších motocyklech z období socialismu, a především na tom, jak moc se tohoto trhu chytají překupníci dílů a také jejich padělatelé. Skoro neuvěřitelné, ale je to tak. Ceny rostou strmě.
Zatímco před dvaceti lety lidé vyhazovali Jawetty za humna nebo je ve vesnické hospodě vyměnili za pár piv, dnes se kus v nijak dobré kondici se prodává za 50 až 60 tisíc korun. Anebo osobní tatrovky – hromada rezavého plechu za 300 tisíc, pěkný kus ale za milion a půl. Každopádně veterány jsou specialita, které musí investor opravdu rozumět, umět si ověřit příběh, mít odborníky, kteří poznají amatérské renovace, a hlavně – mít kde vozy skladovat.
