Za takto nízkou inflaci vděčíme především zlevňujícím potravinám, které jsou meziročně levnější už téměř o šest procent. Odmazávají tak postupně výrazné zdražení z předchozích dvou let.
Polovina aktuální inflace jde na vrub rostoucím nákladům na bydlení. V tomto případě je vidět určité zklidnění či korekce, avšak zdaleka ještě ne takové, abychom mohli mluvit o normalizaci cen.
Je vidět, že nové tržní ceny energií se do ceníků dodavatelských společností propisují jen velmi pomalu. Pozitivní je, že zlevňuje například zemní plyn pro domácnosti, nicméně elektřina je pro spotřebitele stále dražší.
Čtvrtinu inflace generují ubytovací a stravovací služby, které mimochodem za poslední tři roky zdražily už o 50 procent. Je to vlastně český inflační rekordman, kterému s malým odstupem sekundují náklady na bydlení a ceny oblečení a obuvi.
S klidem lze zopakovat minulé tvrzení, že se inflace přestěhovala do služeb. Zatímco zboží je v průměru stejně drahé jako loni v březnu, služby jsou o 5,4 procenta dražší.
Vzhledem k tomu, že služby mohou spoléhat na vyšší poptávku danou třeba boomem cestovního ruchu, mohou si dovolit ceny v některých segmentech dál zvyšovat, co zákazník unese. Problémem proto může být inflaci ve službách ještě letos vůbec zkrotit.
A samozřejmě se to netýká pouze ČR, protože zvýšenou inflaci ve službách je vidět v podstatě napříč celou EU.
Co čekat dál? Vzhledem k přetrvávání inflace ve službách by ČNB měla postupovat ve snižování sazeb i nadále opatrně a příliš nepřeceňovat aktuální zlevňování potravin. Proto i na květnovém zasedání nejspíše sníží sazby „jen“ o 50 bodů.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
