Dnes už běží Ethereum na blockchainu proof-of-stake zhruba rok, a tak v tomto článku nemusíme podrobně popisovat zmíněný upgrade, ale ohlédneme se za významnými faktory, které Sloučení vyneslo do popředí.
Finančně udržitelná kryptoměna
V průběhu proof-of-work éry vydávalo Ethereum zhruba 5,4 milionu nových etherů ročně a odměňovalo jimi těžaře za ověřování transakcí. Byly to takzvané náklady zabezpečení a za dostatečnou bezpečnost se platilo inflací nativní kryptoměny.
Aby bylo možné tyto náklady zabezpečení pokrýt, mělo Ethereum roční inflaci zhruba 3-4 procenta. Jakákoli kryptoměna si však dokáže zajistit mnohem vyšší bezpečnost s mnohem nižšími náklady, když bude místo proof-of-work blockchainu používat proof-of-stake.
Ethereu to umožnilo snížit objem ročně vydávaných etherů při současném poměru stakingu na 816 000. Poměr stakingu se má sice zvyšovat a Ethereum patrně časem dosáhne bodu, kdy začne ročně vydávat 1 000 000 etherů, ale i to je pořád podstatně méně než 5,4 milionu v dobách před Sloučením.
Většina etherů zaplacených za transakční poplatky je zničena, to znamená, že se stáhnou z oběhu, a tak už došlo u Etherea od Sloučení ke snížení objemu měny v oběhu o téměř 300 000 etherů. Nebýt Sloučení, došlo by za uplynulý rok naopak k navýšení objemu o téměř 3,9 milionu etherů, a to už je pořádný rozdíl.
Nejenže je Ethereum od Sloučení deflační, ale nově vydávané ethery jsou odměnou pro držitele, kteří svou měnu tzv. stakují, a nikoli pro těžaře, kteří nemají povinnost ethery držet.
To znamená, že se z etherea stala finančně udržitelná kryptoměna, která své držitele odměňuje poklesem objemu v oběhu a dalšími odměnami, pokud se rozhodnou své ethery „stakovat“. Něčím takovým se nemůže pochlubit téměř žádná kryptoměna a rozhodně ne jiná kryptoměna podobného významu.
Spotřeba energie klesla o 99,95 %
V rámci proof-of-work blockchainu si těžaři neustále konkurovali a přetahovali se o to, kdo zpracuje který blok. Jejich rivalita se týkala zpracování řetězce pod cílovou hodnotou stanovenou sítí. Použitá matematická funkce většinou pracovala metodou pokus-omyl. To vyžadovalo obrovský výpočetní výkon.
V případě Etherea šlo o grafické procesory, které spotřebovaly nesmírné množství elektřiny. Dnes síť vybere validátora, který zpracuje blok, náhodně každých 12 sekund, takže se o bloky nikdo nepřetahuje. Ve výsledku tak Ethereum snížilo svou spotřebu elektřiny o zhruba 99,95 procenta. Díky tomu je také mnohem přitažlivější pro věčně nespokojený svět ESG.
Další výhodou blockchainu proof-of-stake je konzistentnost 12sekundových bloků, které nefluktuují tak jako v éře proof-of-work. Síť je díky tomu předvídatelnější a snáze využitelná různými protokoly. Díky přechodu od v průměru 13sekundových bloků z doby proof-of-work ke konzistentním 12sekundovým blokům je Ethereum také o něco škálovatelnější, protože velikost bloků zůstává pořád stejná.
Je teď Ethereum centralizovanější?
Tato diskuse je do značné míry nad rámec našeho dnešního článku. Alespoň krátce se však podíváme na ty nejkritičtější faktory. Když na okamžik ponecháme stranou záležitost decentralizace, dosáhlo Ethereum díky proof-of-stake blockchainu rozhodně vyšší bezpečnosti. Nyní dochází asi 15 minut poté, co je blok navržen, k jeho finalizaci.
Tuto vrstvu zabezpečení u proof-of-work blockchainu nenajdete. Aby bylo možné nějaký blok po finalizaci upravit nebo odstranit, je nutné zničit alespoň 33 procent celkem stakovaných etherů, což odpovídá nákladům ve výši minimálně 13 miliard amerických dolarů.
Navíc může síť potrestat ověřovatele tím, že zničí část jejich etherů v případě, že se zachovají nečestně nebo jdou proti stanoveným cílům. Jinými slovy může síť díky tomu, že se validátoři zaručí něčím, co pro ně má velkou hodnotu (v tomto případě ethery, pozn. aut.), prosazovat mnohem přísnější pravidla vedoucí k lepšímu zabezpečení.
Něco jiného je ovšem decentralizace. Tady do značné míry záleží na tom, koho se ptáte. Podle nás je teď situace zhruba stejná jako před Sloučením. Problém v současnosti spočívá v tom, že největším stakerem je poskytovatel likvidního stakování Lido, který už ovládl zhruba 32,5 procenta sítě a postupně dál roste.
Jako záruku používá ethery, které patří tisícovkám osob a které jsou pomocí smart kontraktů rozděleny mezi 31 nezávislých validátorů, což je podstatně lepší, než kdyby šlo o jedinou entitu. Potíž je ale v tom, že pokud Lido dál poroste, může si uzurpovat celou konsenzuální vrstvu Etherea, takže bude o budoucnosti této kryptoměny najednou z valné části rozhodovat platforma Lido.
To se do jisté míry podobá situaci, kdy v případě proof-of-work konsenzu těžaři spojovali síly, kombinovali svůj výpočetní výkon a vytvářeli takzvané mining pooly, tedy těžařské pooly, které zvyšovali jejich šanci na vytvoření bloku.
V obou případech trh pracuje se značnými úsporami z rozsahu. V případě mining poolů spočívají v tom, že kapitálové toky směřují převážně do velkých mining poolů, takže se zvyšuje jejich šance navrhnout blok. V případě proof-of-stake konsenzu tomu tak není, ale velcí poskytovatelé likvidního stakování zase získávají převahu v oblasti likvidity.
Umožňují totiž uživatelům daný token likvidního stakování nakupovat a prodávat, aniž by se to příliš odrazilo na ceně. Panují obavy, že pokud někdo Lido co nejdřív nezastaví, bude svým uživatelům nabízet čím dál větší výhody, takže dál poroste na úkor menších poskytovatelů, dokud Ethereum úplně nepohltí.
Navíc se teď musí Ethereum na proof-of-stake blockchainu vypořádat s tím, že poměr stakingu dál roste, to znamená, že je stakováno čím dál víc etherů. Problém je, že kvůli tomu může zbýt suboptimální objem etherů na platbu transakčních poplatků, které udržují celý ekosystém v chodu.
Zatímco si poskytovatelé likvidního stakování, zejména Lido, už nadobro zachovají nezdravě vysoký podíl na celé síti. Minulý týden se hlavní vývojáři Etherea rozhodli zpomalit po dalším upgradu přijímání nových validátorů, aby komunitě poskytli víc času najít vhodné řešení.
Autor je analytik kryptoměn Saxo Bank
(Redakčně upraveno)
