V obou případech by sice bylo tělo při nárazu zadrženo, výrazně jinak ale dopadnou vnitřnosti. Horní část pásu by ideálně měla procházet středem hrudníku a vždy středem ramene, nikdy nesmí být příliš blízko krku.
Pozornost je dobré věnovat i všemožným telefonům, propiskám, klíčům, amuletům na krku a podobně – pásy by nikdy neměly jít přes ně. Zatlačeny do těla mohou tyto předměty napáchat nepříjemné škody.
Několik základních bezpečnostních pravidel platí i pro spolujezdce. Lidé na tomto sedadle – hlavně pokud za nimi nikdo nesedí – mají často sklon posouvat si sedačku hodně dozadu a naležato. Tím se však ocitají mimo účinnou zónu bezpečnostního pásu.
Ten by totiž měl neustále doléhat na tělo. Jakmile vznikne mezera mezi tělem a pásem, ať v oblasti ramene nebo dokonce níže na prsou, člověk si koleduje o vnitřní zranění.
Oblíbeným a velmi nebezpečným nešvarem jsou nohy zdánlivě pohodlně opřené na palubní desce. Z toho bývají ošklivá zranění – airbag vystřeluje proti člověku obrovskou rychlostí a silou. Vak potom nohy tlačí neuvěřitelnou energií do těla. Poničí nejen končetiny, ale i bederní část, zároveň hlava jde dopředu proti kolenům. To bývá skutečně tragická kombinace.
Vrcholně důležité je se vždy připoutat i na zadních sedadlech. Při nárazu totiž nepřipoutané tělo letí vpřed a zraňuje na hlavě a krční páteři ty, kteří sedí před ním.
Lidé často váhají nad tím, na které místo v druhé řadě sedadel koho posadit. Myslete na situace, kdy s rodinou potřebujete rychle opustit vůz. Například v řetězových haváriích a podobně. Vždy si rozmístění nastavte tak, abyste auto mohli evakuovat rychle a pravými dveřmi směrem ke krajnici.
Pro příklad: Dítě je ve „vajíčku“ a u něj sedí jeden z rodičů. Toho vždy posadíme doprava za spolujezdce – může tak rychle odepnout dítě nebo celou sedačku a utéct doprava pryč. Když to bude opačně, musí vystoupit do silnice a auto obejít, případně sedačku uvnitř přelézat. Za spolujezdcem by proto mělo sedět dítě, které už umí samo vystoupit, aby v případě nehody nevstoupilo do vozovky.
Podobně to je v případě, že vezeme různě staré děti – to nejstarší, které třeba už samo dokáže v krizi zareagovat a například ostatním odepnout pásy, by mělo sedět vpravo. Podobně u sedmimístných vozů je třeba na pravé sedadlo ve druhé řadě dát toho, kdo v nouzi dokáže sám vystoupit a sklopit opěradlo pro pasažéry ve třetí řadě. Zkrátka abychom si například isofixovou sedačkou nezablokovali volnou cestu ven. Stejně uvažujme třeba u vystupování dětí u školy.
Už předškoláci mají často potřebu odložit zádovou část sedačky a jezdit jen na podsedáku. Jenomže ten při bočním nárazu nedokáže ochránit hlavu ani krk. Apeluji proto na všechny: Vozte děti v celé sedačce co nejdéle, dokud z ní samy nevyrostou. To bývá až kolem osmého až desátého roku.
Často hraje roli i jakýsi psychický nátlak vrstevníků, kteří se mohou těm, co jezdí v plné sedačce, vysmívat. Ale bezpečnost by měla být přednější. Na to apeluje v preventivní kampani například i špičkový rallye jezdec Jan Kopecký: „Podívejte, i já mám v závodním autě takovou sedačku, která chrání celou hlavu“.
Co nejdéle, dokud se do sedačky bezpečně vejdou, by měla zůstávat i miminka ve „vajíčkách“, tedy sedačkách pro nejmenší děti. Vozíme je vždy zády proti směru jízdy, a to i na předním sedadle, v tom případě nikdy nezapomeňte vypnout čelní airbag spolujezdce!
Dnes je trendem vozit protisměrně i větší děti, třeba do čtyř let. Bezpečnostní odborníci jsou jednoznačně pro, při nárazech se energie lépe rozloží. Ač to některým dětem nemusí být úplně pohodlné, radíme je vozit takto, je to nesrovnatelně bezpečnější.
Autor je člen Výzkumu dopravní bezpečnosti společnosti Škoda Auto
(Redakčně upraveno)
