Jednoduché dědictví nemusí zaručit ani závěť. Nejvyšší soud změnil zažitá pravidla

V rámci právní ochrany majetku je třeba pečlivě myslet i na způsob řešení dědictví. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákona – řada lidí proto začala závěti sepisovat.
Nejvyšší soud rozhodl, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. A závět nesepsaná u notáře soukromou listinou je. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu (sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, pozn. red.) ale změnil zažitá pravidla prokazování platnosti závětí, které nejsou sepsány notářem. Nově musí platnost prokázat ten, kdo má podle takové závěti dědit, ne ten, kdo s ní nesouhlasí. Pouze závěť sepsaná notářem tak pomůže předejít budoucím sporům mezi dědici, k nimž dochází stále častěji.

Když neexistuje závěť, neprojeví zůstavitel svou pravou vůli. Kvůli sporům mezi dědici pak velmi často dochází až k ohrožení majetkové situace pozůstalých osob – partnera, dětí, rodičů nebo sourozenců. A zpravidla vždy k narušení jejich vzájemných vztahů.

Nejvyšší soud nedávno ukázal, že ani závěť sepsaná vlastnoručně, nebo před svědky, nezaručí jednoduché řešení. Podle soudu musí totiž ten, v jehož prospěch je sepsána, její platnost v případě soudního sporu prokázat. A případné spory o pravost závěti mohou trvat opravdu velmi dlouhou dobu. Prokazování je totiž velmi obtížné a celá pozůstalost tak může být paralyzována i na řadu let.

Nejvyšší soud rozhodl, že je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. A závět nesepsaná u notáře soukromou listinou je. Ten, kdo tvrdí neplatnost závěti, tak dle soudu nemusí své tvrzení prokázat. Povinnost prokázat platnost naopak přechází na toho, v jehož prospěch závěť svědčí.

Pokud tak kdokoliv chce maximálně předejít budoucím sporům svých dědiců ohledně pravosti závěti a nejistotě ohledně osudu svého majetku, je na to jednoduchá rada – sepsat závěť u notáře. V takovém případě totiž jde o tzv. veřejnou listinu, u které se má za to, že je platná, dokud někdo neprokáže opak.

V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.

Pokud zůstavitel závěť nezanechá, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonných pravidel dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části.

Autor je advokát z AK Polverini Strnad
(Redakčně upraveno)

Ilustrační foto: Depositphotos.com

Zavřít reklamu
Sdílet článek
Diskuse 9
Sdílet článek
Diskuse k tomuto článku je již uzavřena
  1. Vladislav Štefka

    Ano, souhlasím -notáři a soudci hrabou a hrabou. A chtějí hrabat ještě více !! Vůli zůstavitele považují proto za cár papíru !!

  2. Va Vašek

    A co tak při sepisováni zavěti doma nahrát všechny přítomné na mobil,to už je myslim dost padný důvod že je vše okay a není třeba platit nějaké poplatky..😄

  3. Ja Jarkino

    Ale je, ……… jen si nechám na své závěti platně ověřit svůj podpis. ( za 60,- kč)

    • Da Dagmar

      Další možnost ověřit na závěti svůj podpis a podpis dvou svědků např. na poště kde na to mají oprávnění. Závěť sepsána rukou, s dátumom a méstem, obcí , kde je závěť sepsána.