Způsob, jakým se k tomu rozhodne, zůstává zahalen tajemstvím; často jde o kompromis mezi návrhy odborů a tolerovatelným limitem pro zaměstnavatele. Na první pohled to vypadá jako jen hezké číslo uprostřed, ale ve skutečnosti to nese mnoho kontroverzí a vlivů.
Speciálně pro české hospodářství je super poškozující dopad na tzv. zaručené mzdy, které se přímo vypočítají právě na základě stanovené minimální mzdy. Ta v roce 2023 dosáhla úrovně 17 300 korun a podle aktuálního návrhu z dílny ministerstva práce a sociálních věcí pod vedením Mariána Jurečky by v následujícím roce měla stoupnout na 18 900 korun měsíčně.
Už v roce 2022 volali zástupci zaměstnavatelů po tom, aby se přežitek v podobě zaručených mezd úplně zrušil, jde o „vyčpělý“ nástroj regulace ceny práce.
Trh práce se totiž stále vyvíjí a centrální plánovaní, které zaručené mzdy pro určitá odvětví a profese připomínají, zvyšuje tak akorát jejich rigidnost. Uvolnit jednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je pro obě strany žádoucí a stát by jej měl jednoznačně podporovat.
Vyslovil bych se tedy pro určitou reformu těchto institutů. Zrušení zaručených mezd by nám mohlo přinést značné výhody pro jednotlivá odvětví. Tímto krokem by se odstranily pevné limity, což umožní flexibilitu v nastavování mzdových politik přizpůsobených konkrétním potřebám a možnostem daného odvětví.
Transparentní nastavení pravidel pro růst minimální mzdy v souladu s inflací a růstem produktivity práce by pak zajišťovalo, že mzdy budou lépe odrazovat aktuální ekonomickou situaci a odbourá se zbytečné hádání odborů, vlády a zaměstnavatelů na konci roku. Veřejná debata se pak může vést o důležitějších tématech. Těch je v domácí ekonomice celá řada.
Autor je hlavní ekonom společnosti Argos Capital
(Redakčně upraveno)
