I když překvapivě ani to ne, neboť někteří lidé tak detailně vše plánují, kariéru i volný čas, pod taktovkou personálních koučů a vše se snaží předem precizně určit, dokonce i dny dovolené mají rozplánované v tabulce, až z toho pak bývá nejen neklidné spaní, ale dopracují se až k omezením ve stravě kvůli alergiím a gastropotížím.
Tlak na finanční výsledky v práci a roční bonusy, bývá na mnoho hlavně nemanuálně pracujících tak enormně velký, potvrzují jen tak mimochodem mnozí psychologové. Tak velký, že z toho pak mnozí psychologové a psychiatři musejí sami chodit k psychologům…
Národní ústav duševního zdraví odhaduje, že duševní potíže až onemocnění má již každý třetí z nás. A to teprve zdravotnické, energetické a jiné celospolečenské problémy začaly.
Před rokem 2019 bylo ale celkově vzato až tak moc dobře, že mnozí ekonomové už mluvili o tom, že „něco musí přijít, ono pomyslné zamávání černé labutě“. Kdyby nepřišel covid, přišlo by něco jiného, i když ne třeba s takovou razancí, myslí si někteří.
Rostoucí mzdy, téměř žádná nezaměstnanost, to byly časy. Jenže pak nastaly covidové uzávěry, nečekaná úmrtí, zavření některých sektorů, a když už to vypadalo, že nastává doba postcovidová, vybuchly ceny stavebních materiálů.
Načež následovala exploze účtů za energie, jež zasahuje už opravdu všechny. Platit zálohy dvacet tisíc měsíčně jen za plyn je neslýchané. A to ještě nepřišlo celkové vyúčtování. To je teprve nejistota. Spotřebitelská inflace teď požírá nejen podle odhadů investorů a ekonomů úspory a příjmy lidí řádově násobně více, než se oficiálně přiznává.
A do toho zjištění, že covid neskončil a s tím související hledání viníků a všude přítomné rozepře o očkování podtržené zjištěním, že účinnost vakcín vlastně vyprchává dříve, než odborníci čekali, přičemž ale bez papíru o alespoň jedné dávce je člověk už vlastně jen „půlobčan“.
A protilátky? Ty se u nás neuznávají… Prostě příliš mnoho nejistot, které logicky vedou u mnohých z nás ke strachu. Co bude, jak to zvládneme? I proto je zarážející vysoký odhad Národního ústavu duševního zdraví, že téměř 30 procent dospělé tuzemské populace má duševní problémy a onemocnění.
Před čtyřmi lety to bylo „jen“ dvacet procent. Nejčastěji jde o rozvíjející se deprese, úzkosti, poruchy spánku, ale lidi trápí třeba i zmatenost nebo sebevražedné myšlenky. Ovšem na každém strachu se dá vydělat. A tak například nejmenovaná pojišťovna ve stínu těchto odhadů a pocitů vydala zprávu, že ráda lidem pojistí schopnost splácet úvěry…
Ovšem obzvláště u pojistek „schopnosti splácet“ je třeba dát si pozor na řadu výluk z pojištění, kdy pojišťovna nic nezaplatí. Klasicky je to u onemocnění páteře, kdy bývá argumentováno, že klient měl páteř degenerativně onemocněnou již před uzavřením pojistky. A to poměrně snadno pojišťovny mohou hrát i u duševních onemocnění a poruch.
Psychickou odolnost žádná pojistka nezachrání. Nejsme zkrátka už zocelení nepohodlím a nejistotou, co bude zítra, jako předkové v časech válečných a poválečných. Krize jako mediální pojem zvětral, neboť se tak označuje kde co, takže když přijde opravdová rána, mnoho z nás snadno srazí do kolen.
„Je dobré neustále trénovat schopnost dobře žít v časech hojnosti, ale i v době kdy nám teče do bot. Život je houpačka, ať už ve zdraví, vztazích či financích. A co se majetku týče, pořád si opakovat, že rakev kapsy nemá. Bohužel komunikační kanály lidem neustále vštěpují, že normální je být pořád šťastný,“ domnívá se terapeutka, která nechce uvést své jméno (redakce FAEI.cz je má k dispozici, pozn. red.).
„To je ale mýtus. Nelze být pořád a neustále šťastný. Smutek a stísněnost jsou běžné a není třeba na ně hned brát léky. Hlavní je se z toho nesesypat a radovat se i z drobností a řešit jen ty věci, které my sami můžeme ovlivnit,“ radí terapeutka.
