Na rozhodování však podnikatelé mají jen několik týdnů, protože k paušální dani se mohou přihlásit jen do deseti dní od začátku rozhodného zdaňovacího období, tedy pro celý příští rok do 10. ledna. Kdo tuto lhůtu promešká, má další pokus až za rok. A naopak, kdo se s přihlášením unáhlí, tak se paušální daně zbaví zase po roce.
1. Na finanční úřad se musíte přihlásit do deseti dní od začátku rozhodného zdaňovacího období, nejméně na rok. I odhlášení musíte ohlásit na finanční úřad, jinak automaticky pokračujete. Paušální daň je dobrovolná, v jedné platbě zahrnuje měsíční zálohy na daň z příjmů a zdravotní a sociální pojištění. Zbavuje povinnosti podávat daňová přiznání a přehledy.
2. Týká se pouze OSVČ jako fyzických osob, které nejsou plátci DPH ani dlužníky, nemají příjmy ze závislé činnosti, vyjma z DPP, a v uplynulém roce jejich příjmy ze samostatné činnosti nepřesáhly jeden milion korun.
3. Plátce paušální daně ztrácí nárok na všechny daňové bonusy a slevy. Zda se vám paušální daň vyplatí, zjistíte mj. na finančních kalkulačkách (např. na http://www.mfcr.cz).
Bez přiznání i bez kontroly
Paušální daň podnikatelům nahrazuje daň z příjmu i pojistné na zdravotní a sociální pojištění, zbavuje povinnosti podávat přiznání a přehledy a ministerstvo financí dalo i příslib, že se její plátci vyhnou daňové kontrole.
Z čeho se paušální daň skládá? Z daně z příjmů fyzických osob ve výši 100 Kč, z minimálního zdravotního pojištění (2393 Kč) a z minimálního sociálního pojištění navýšeného o 15 procent (2976 Kč). Celkem se tedy platí 5469 Kč měsíčně (65 628 Kč ročně).
Zálohový paušál je nutné uhradit do 20. dne příslušného měsíce, tedy nikoli zpětně, jako v případě záloh na zdravotní a sociální pojištění.
Uvedené částky platí pouze pro rok 2021, přičemž je prakticky jisté, že se v dalších letech kvůli kontinuálně zvyšujícímu se sazby pojištění zvednou.
Podnikatelé jen do milionu
Důležité je také omezení, koho se paušální daň týká. Jsou to pouze OSVČ jako fyzické osoby, které nejsou plátci DPH, nejsou ani dlužníky a nemají příjmy ze závislé činnosti (zaměstnání – pozn. aut.), vyjma z DPP, a v uplynulém roce jejich příjmy ze samostatné činnosti nepřesáhly jeden milion korun.
Kdo podmínky splní, může se na finanční úřad přihlásit vyplněným formulářem Oznámení o vstupu do paušálního režimu, který je k dispozici na stránkách ministerstva financí. Nejpozději však do deseti dní po začátku období, za které budou paušální daň odvádět. Začínající podnikatelé pak před zahájením činnosti i v průběhu roku.
Závazek na celý rok
Při porušení těchto podmínek poplatník ztrácí nárok na paušální daň uplynutím kalendářního roku. V případě, že přestane být OSVČ, nebo se na dlouhou dobu odstěhuje do ciziny (už v ČR nepodniká, ani neplatí pojištění – pozn. aut.), zkracuje se toto období na jeden měsíc.
Dobrovolné je samozřejmě nejen přihlášení se k paušální dani, ale i vystoupení ze systému. Může k němu dojít opět do desátého dne po skončení zdaňovacího období. V případě vstupu i vystoupení z tohoto systému jde o pouhé ohlášení a finanční úřad o něm nevystavuje žádné potvrzení.
Zapomeňte na slevy a bonusy
Platit na dani a pojištěních jen 65 628 Kč ročně, to se zdá na první pohled atraktivní. Ale i tady platí, že ďábel je ukryt v detailech. Poplatník totiž ztrácí nárok na všechny daňové úlevy a bonusy. A že jich je – od slevy na poplatníka, děti a manželku, přes školkovné až po slevu za invaliditu nebo životní pojištění.
Paušální daň platíte stejně, ať ročně vyděláte 30 000 Kč, nebo 999 000 Kč. Takže se vyplatí si vytáhnout stará daňová přiznání a přehledy a začít počítat a porovnávat.
Pro menšinu poplatníků
Každý se samozřejmě snaží splnit si povinnost v mezích zákona tak, aby se mu to vyplatilo. Odvádění daní, ani té paušální, nevyjímaje. Na první pohled je zřejmé, že pro většinu poplatníků jsou pravidla nastavena tak, že jsou z této varianty vyloučeni, nebo se jim nevyplatí.
Vezměme si to popořádku. Na minimálním zdravotním pojištění toho moc nevymyslíme, ale sociální navýšené o 15 % už může být varováním. Ministerstvo sice uvádí za výhodu, že si takto podnikatelé zvyšují budoucí důchody, ale v tomto prostředí to není nejsilnější argument.
Na první pohled nejatraktivněji vypadá stokorunová měsíční daň, kterou byste jinak (při dani 15 % – pozn. aut.) platili už při ročním zisku osm tisíc korun. Prakticky každý drobný podnikatel má však samozřejmě bilanci násobně příznivější. Jenže…
Plusy a mínusy
Jenže při paušální dani se zbavujeme řady výhod a slev. Např. ta nejvyužívanější – na poplatníka, nám ročně vrací do kapsy 24 840 Kč. Když tuto slevu připočítáme k paušální dani 1200 Kč, už se tak atraktivně nejeví. A pro běžného poplatníka to samozřejmě nebývá sleva jediná.
Paušální daň zkrátka pro někoho výhodná je, pro někoho ne. Obecně lze napovědět, že její výhodnost se zvyšuje s příjmy blížícími se k limitu jednoho milionu korun (reálně od zhruba 800 000 Kč) a naopak se snižuje s počtem ztracených slev a výhod (manželka s malými dětmi apod.) a možností využít alespoň 60 % nákladový paušál.
Kdo je náš model?
Kdo tedy sáhne po paušální dani? Modelově svobodný a bezdětný podnikatel s příjmy kolem 900 000 Kč, který dosud uplatňoval paušál na náklady nejvýše 40 %. U něj se bude roční úspora blížit k šedesáti tisícům korun.
Pokud váháte s rozhodnutím, dobrým rádcem se může stát finanční kalkulačka dostupná např. na stránkách ministerstva financí.
