Česká republika sází na jádro, ke kterému mají Češi až srdečný vztah, protože jsme si ho prosadili i přes odpor Němců s Rakušanů. Kdybychom se na dostavbu jaderných elektráren podívali čistě ekonomicky a sentiment hodili přes palubu, vyplatí se budovat nové jaderné bloky?
Ano, veřejné mínění u nás je velmi příznivě nakloněno jaderné energetice. Když se vrátíme na přelom století, kdy se pochybovalo, anebo mírněji řečeno byla určitá diskuse o tom, jestli dokončit Temelín a spustit ho, tak jsme čelili odporu Německa a Rakouska. Já si to, jako Jihočech, pamatuji velmi zřetelně.
Na hranicích byla blokáda traktorů a cesty do Pasova nebo Lince lemovaly cedule s protestními nápisy. Německá města tvrdila, že nebudou jadernou elektřinu z Česka odebírat, ačkoliv už v té době Rakušané i Němci od nás brali poměrně dost elektřiny. Považuji to za vítězství, takřečeně na Bílé Hoře, a beru to jako jeden z důvodů, proč je česká veřejnost jádru mimořádně kladně naladěna.
Proč vás lidé napadají a považují vás za odpůrce jaderné energetiky, když jste minoritním akcionářem ČEZ? Jste tedy pro další výstavbu jaderných bloků?
U jaderné energetiky musíme vzít v úvahu a racionálně zvážit všechny aspekty. Já se obávám, že tak, jak se u nás připravuje jaderná energetika a vůbec energetická politika v České republice, že o tom vůbec nejsme schopni racionálně přemýšlet. U nás se děje, že politik, který přijde na čtyři roky do vlády, si řekne, že se nemůže postavit proti jádru, protože 70 procent veřejného mínění je pro jádro.
A tak si vlastně celé čtyři roky vystačí s tím, že bude říkat, že je pro jadernou energetiku a že je to jeden z klíčových momentů jeho politiky. To už tady říkali všichni premiéři za x volebních období nazpátek a evidentně to budou říkat i další. Potom se během čtyř let v jaderné energetice nic neodehraje a oni tak vlastně neponesou žádnou odpovědnost a vždy se na něco vymluví.
Vědí totiž, že z pohledu voličů a voleb stačí říkat, že jsou příznivci jaderné energetiky. A to je vlastně ten fatální problém, proč nejsme schopni o jaderné energetice racionálně rozhodnout. Dokonce si tvrdím říct, a bude to velmi silné slovo, že politici podvádějí českou veřejnost právě proto, že se hřejí na sluníčku veřejné jaderné podpory a neříkají veřejnosti o energetice pravdu.
Mohl byste to něčím doložit?
Jenom kolikrát bylo zpětně řečeno, že je velká škoda, že jsme nezačali stavět jaderný blok v Temelíně, kde ve finále byly Rosatom a Westinghouse. Je třeba si uvědomit, že kdyby se v roce 2014 rozhodlo pro stavbu, tak právě Westinghouse v roce 2017 zkrachoval a v roce 2022 vidíme, co se děje v Rusku. S výstavbou jsou spojena obrovská rizika.
Troufám si říct, že to bylo velmi šťastné rozhodnutí, že se jaderná elektrárna Temelín nezačala stavět, protože jinak bychom dnes byli v obrovských problémech. Druhým momentem bylo, že tak, jak jsme se rozhodli nedělat Temelín, tak se přešlo na variantu Dukovan.
Dobře si pamatuji státní energetickou koncepci, na významné konference chodím od roku 2010, a proto si také velmi dobře pamatuji i to, že v době, kdy se dělal Temelín, tak celá česká politika i energetická obec mluvili o tom, že životnost a ukončení provozu jaderné elektrárny Dukovany leží v roce 2025.
A samozřejmě všichni víme, že lokalita kolem Dukovan a Kraj Vysočina jsou na elektrárně velmi závislí a že na ní participuje na ní mnoho obcí. To není žádné tajemství. Je tudíž naprosto logické, že nám z toho vychází obrovská snaha – hlava nehlava – jadernou elektrárnu v Dukovanech dostavět.
Ale mezitím se životnost jaderných elektráren v řadě zemí prodloužila.
To je právě to, co jadernou energetiku neskutečně poškozuje. Došlo to až tak daleko, že nejsme schopni ani sledovat vývoj v zahraničí. Najednou se totiž začalo mluvit o prodlužování životnosti jaderné energetiky, ačkoliv třeba paní Drábová to před řadou let skoro vylučovala, že by elektrárna v Dukovanech šla až za rok 2035.
Ale najednou se stalo, že Finové prodloužili životnost na 60 let, Američani řekli, že uvažují i o 80 letech, Francouzi zase u celé své jaderné flotily budou prodlužovat na 50 let a uvažují i o letech dalších. V tom okamžiku jsme jako minoritní akcionáři začali tlačit na ČEZ a ptát se, zda je technicky i ekonomicky reálné prodloužit životnost Dukovan na 60 let, jak to udělali všichni ostatní.
A je to snad tři či čtyři roky zpět, kdy nám bylo na valné hromadě odpovězeno, že to ekonomicky rentabilní je a najednou jsme se dozvěděli, že máme delší životnost jaderné elektrárny Dukovany a nemusí být úplně jisté, jestli do roku 2045 nebo až do roku 2047. A přitom by se měl dostavět v roce 2036 jaderný blok.
Zjistilo se totiž, že pokud stávající čtyři bloky pojedou do roku 2045 až 2047, že v tom místě nemůžeme dostavět dva bloky, ale musíme si vystačit s jedním, protože tam není dostatek vody na nachlazení. Já jdu ještě dále a pochybuji o tom, že je dostatek chlazení i na ten jeden blok.
Nicméně to se vyřešilo omezením výkonu na 1200 MWh. Nakonec to vypadá, že kupíme chybu na chybu a nejsme si schopni přiznat, že už od začátku se to mělo řešit jiným způsobem. Máme tady Temelín a máme dostatek chlazení na další dva bloky, to znamená, že destinace, která se měla řešit primárně, byl Temelín, u Dukovan jsme měli maximálně prodlužovat.
Nakonec to ale dopadlo úplně jinak, že?
Ano, my jsme si dali podmínku, že budeme stavět jeden blok, což je úplný nesmysl. Nikde se nestaví jeden blok a navíc by se měl dostavět v letech, kdy se bude seriózně investovat do prodloužení životnosti čtyř stávajících bloku v Dukovanech. Stavbou jednoho bloku v případě, že nebude dostatek vody, ohrožujete investice do prodloužení životnosti stávajících čtyř.
Do toho ještě premiér této země přijde a řekne, že to je jeho priorita a že česká energetika bude založena na obnovitelných zdrojích a jaderné energetice. To je další nesmysl a úplný nonsens, protože nic takového nikde ve světě neexistovalo, není a ani nebude.
A jaké vidíte řešení?
Kdyby se u nás jaderná energetika opravdu rozvíjela, tak budeme rádi, že současné jaderné zdroje nahradíme jinými jadernými zdroji. Celá Evropa pochopila, že investorem v jaderné energetice rozhodně nemůže být soukromý subjekt. Francouzi investují jako stát, Finové zase užívají municipality a stát.
Poláci, kteří nemají historii v jaderné energetice a měli by být sto let za námi, to také pochopili a polská vláda vykoupila jaderný projekt polské společnosti PGE, aby to dělala stoprocentně státní společnost, v Maďarsku rovněž stoprocentně stát.
Všechny země, které v Evropě uvažují o jaderné energetice, pochopily, že to může dělat jen stát. V Česku byl uprostřed válečného konfliktu na Ukrajině zahájen tendr na jeden blok elektrárny v Dukovanech s nesmyslným omezením 1200 MWh, kdy ze tří zájemců podmínkám výběrového řízení vyhovuje pouze jeden, protože to byl tendr vypsaný a připravený pro ruský Rosatom.
A tím pádem vlastně chybí i ten, kdo by takový blok postavil, protože ostatní zájemci sice slibují, že dodají odvozený blok od původního, ale takový blok nikdo nikdy neobjednal, nikde nestojí a nemá ani všechny potřebné papíry, aby mohl vzniknout.
Takže jediným dodavatelem může být americká společnost Westinghouse, které ale v USA jeden ze dvou projektů zkrachoval a investor v něm utopil deset miliard dolarů a druhý v Georgii se dostavuje, ale z původní ceny dvanácti miliard je dnes téměř třicet. Navíc se dostavuje s velkými těžkostmi a zřejmě se nedostaví bez americké vlády.
Od vás to celé zní jako pohádka. Politici by se asi měli začít více snažit.
My jsme v situaci, kde úplně ignorujeme vývoj ve světě, a to jak technologicky, tak i cenově, časově a ignorujeme i to, jak se to v Evropě dělá obecně.
Náš jaderný projekt v Dukovanech organizuje soukromá společnost, která ale nemá nic notifikované, takže ČR jako jediná země půjde do Bruselu a bude tam notifikovat způsob, že ten blok bude vlastnit soukromý subjekt, zatímco celý zbytek Evropy tam bude notifikovat projekty, které jsou stoprocentně vlastněny státem.
Samozřejmě je jenom otázkou času, kdy s námi vykopnou dveře. Nezbývá nám tedy, že za pár let začneme znova. A pak je tady otázka, jestli vlastně Dukovany jsou správně načasované a nakonec i celková otázka, jestli technologie známá již od sedmdesátých let minulého století, kdy se v Evropě postavilo 200 bloků, zatímco od roku 2000 se jich dalo spočítat na prstech jedné ruky, jestli je to ještě technologie, která patří do budoucnosti.
Musíme vzít v potaz i to, že se mění přenosové soustavy, propojení celé Evropy a nakonec se může ukázat, že do moderní soustavy Evropy, která bude velmi volatilní s ohledem na rozvoj obnovitelných zdrojů, velké jaderné bloky vlastně nepasují.
Je to jako kdybyste vzal počítač s dnešními technologiemi a softwarem a chtěl ho za 20 let napasovat do něčeho co vlastně ani nevíte, jak bude vypadat a ani to, jestli ještě vůbec nějaké počítačové sítě budou.
Je to velmi riziková varianta. Důležité ale je, že politikům to zajišťuje hladkou plavbu po celou dobu jich volebního období a to včetně současné vlády, protože v následujících čtyřech letech nebo třech a půl, kdy budou u moci, se vůbec nic nestane. Politici pouze proplují a je to.
Autor je spolupracovník redakce. Další jeho rozhovory se zajímavými osobnostmi najdete na Offline Štěpána Křečka
(Redakčně upraveno)
