Český textilní průmysl patřil v dobách první republiky a poté i socialistického Československa k tahounům národního hospodářství. Radikální změna ovšem přišla s rokem 1989, rozpadem RVHP a průnikem módy ze západního světa.
Kdo se nezvládl přizpůsobit nové poptávce zákazníků, neměl šanci přežít. V novém tisíciletí navíc evropské země začal zaplavovat levný textil především z asijských zemí a toto otevření trhu a změny v importních clech zasadily poslední hřebíček do rakve českých výrobců textilu, kteří do té doby jeli v módu dvou kolekcí a požadavky zákazníků příliš nereflektovali.
Překotné změny zvládl jen ten, kdo se nezalekl a šel cestou inovací, investic do nových technologií a hledání přidané hodnoty, na kterou zákazník slyší. Asijský textil do Evropy proudí za v podstatě dumpingové ceny a odlišit se je tak třeba tím, co fast fashion (velmi levná a lehce dostupná móda, pozn. red.) nenabídne – kvalitou materiálu a provedení i nadstandardním zákaznickým servisem.
Stále více lidí už nechce přivírat oči nad tím, jak výroba v asijských zemích probíhá. Chce vidět minimální dopad na životní prostředí, produkty, které neputují přes půl světa a jejichž přebytky se pak po tunách kdesi spalují.
I v Česku lze vyrábět oblečení – je ale potřeba vsadit na inovace a jít cestou kvality, tak, aby jedno tričko vydrželo zákazníkovi roky. Důležité je nabídnout nadčasový textilní materiál a produkt vyrobený u nás, za využití umu lokálních firem a lidí. A to je dle mého názoru cesta, jak zašlou slávu českého textilního průmyslu oživit.
Fast fashion produkce staví na rychlosti, nadbytku, nízké ceně, a spolu s tím i kratší životnosti. Právě tento přístup ale i u českých zákazníků zvolna nahrazuje uvědomělé nakupování a příklon k udržitelnosti.
Čeští výrobci tak mají ideální příležitost oslovit velmi širokou zákaznickou bázi, která preferuje produkty vznikající v tuzemsku, a vnímá jejich přidanou hodnotu. O problému dětské práce, která se v souvislosti s levným asijským zbožím skloňuje, ani nemluvě.
Tolik skloňované ESG by nemělo být jen položkou v reportingu firem. Pro nás s sebou nese nižší environmentální zatížení, ale třeba i sociální udržitelnost v tom, že dáváme práci místním obyvatelům. A díky lokální výrobě je i uhlíková stopa našich triček mnohem nižší než u zboží, které putuje v lodních kontejnerech po celém světě.
U levného asijského textilu nevisí otazníky jen nad způsobem jeho výroby, ale i nad samotnými materiály a jejich zdravotní nezávadností, kterou není snadné ověřit. U zboží zakoupeného v zahraničním e-shopu, jehož provozovatel sídlí mimo EU, navíc nemůže zákazník počítat se stejnou ochranou spotřebitele, jako v rámci EU.
A nikdo nezaručuje ani kvalitu materiálů, použitých barviv a chemikálií – na rozdíl od evropské produkce, regulované přesnými a přísnými požadavky.
Právě zodpovědný původ materiálu, prověření dodavatelé a dostupné certifikace jsou tím, co převáží pomyslný jazýček vah u spotřebitele-zákazníka na stranu českého výrobce. Pro většinu zákazníků to bude například certifikace OEKO TEX Standard 100, která zaručuje, že textil neobsahuje žádné škodlivé látky.
Proměnou bude v následujících letech procházet i samotný technologický proces výroby, který je obecně velmi náročný na čas, energii a také vodu. Trendy povedou především ke snížení spotřeby a k zefektivnění pěstování bavlny a přípravy vláken.
Do budoucna se otevírají nové možnosti i díky umělé inteligenci a mechanizaci, která pracuje s robotickým střiháním. V rámci technologického procesu se ale dá jít ještě dál, například u zmiňovaného barvení, které je zásadní textilní technologií a je náročné na energii, vodu a čas. Moderní technologie dokážou čas i spotřebu vody výrazně ušetřit.
Velkým tématem je v dnešní době také recyklace, upcyklace (výroba materiálu z odpadu) a celkové nakládání s odpadem. Fast fashion je svým nastavením v ostrém kontrastu vůči většině ekologických snah – nadbytky oblečení končící na skládkách, nulová snaha věci zachovat – i proto, že jejich kvalita za to nestojí a znovuvyužití neumožňuje.
Recyklace je přitom právě v textilním průmyslu velkou výzvou a ve spojení s nejmodernějšími technologiemi může otevřít českým výrobcům nové cesty.
I recyklace ale vyžaduje na vstupu kvalitní výrobek, tedy dobrý materiál. U triček to je dlouhovlákenná bavlna, která má méně krátkých a mrtvých vláken, jež mohou způsobovat žmolky a nehezký vzhled. Kvalitní produkt pak i po uplynutí jeho doby životnosti lze dál efektivně recyklovat nebo vrátit zpět do textilního světa.
I do textilního průmyslu budou v následujících letech stále více promlouvat chytré technologie. Umožňují prodloužit životnost oblečení, přispět k větší udržitelnosti a omezit nadspotřebu způsobenou levnými a nekvalitními materiály.
Už nyní se na náročnějších trzích prosazují takzvané smart textilie, pracující se senzory, čidly nebo hřejivými nitěmi. Nejde přitom jen o technické použití – chytré technologie už se začínají využívat i v běžném oblečení.
Právě v chytrém materiálu se může ukrývat ta přidaná hodnota, na kterou zákazník slyší a díky které rád investuje do oblečení víc, aniž by ho vůbec porovnával s cenou fast fashion kousku. Vidíme to na našich tričkách, která odolají skvrnám či zápachu a díky tomu zlepšují komfort během každodenního nošení.
Sázka na kvalitu bude z pohledu výrobců klíčová, nelze ale opomíjet i módní trendy a požadavky zákazníků. Ani nejkvalitnější triko neobstojí, pokud nebude reflektovat aktuální střihy nebo nenabídne trendy barvy.
Velkým tématem bude především customizace a tvorba produktů na přání. Například u dámských triček už výrobce dávno neobstojí s jedním univerzálním střihem – pokud jako zákazník investuji do oblečení uvědoměle vyšší částku, chci dostat produkt, který mi opravdu sedí a nejdu cestou kompromisu. Velký prostor se otevírá i v oblasti potisku, kde jsou nově využívány technologie nabízející stálé barvy.
Český textilní průmysl není mrtvý. Naopak, právě nyní má výbornou příležitost vymanit se z nadvlády levného asijského textilu nízké kvality a nastoupit na svou vlastní cestu, která bude čerpat z letitých historických zkušeností.
Fast fashion už dosáhla svého vrcholu a zákazníci hledají cestu z konzumní společnosti a nadspotřeby. Pokud výrobci vsadí na přidanou hodnotu v podobě kvalitních materiálů, prozákaznický přístup a nebudou se bát využití moderních technologií, mají velkou šanci na trhu uspět.
Autor je technologický ředitel oděvní firmy CityZen
(Redakčně upraveno)
Depositphotos_18885485_L
