
Podle práva se při rozdělování majetku nejdříve přihlíží na sepsanou závěť. Může se však stát, že ta nesplňuje zákonem stanovené podmínky, nebo je odhalena jiná nesrovnalost, a je prohlášena za neplatnou. Jak k tomu může dojít?
1. V závěti uvedení dědicové musejí být přesně identifikováni. U více dědiců je nezbytné uvést dědický podíl. Majetek uvedený v závěti musí být jednoznačně identifikovatelný. Při existenci více testamentů je pravý pouze ten sepsaný naposledy. Dříve byly datum, čas a místo pro platnost závěti nutností, nyní tomu tak není.
2. Poslední vůli je možné napsat i vlastní rukou a beze svědků. Při jejím zpochybnění musí pravost nově dokázat ten, kdo z ní má největší prospěch. Nejbezpečnější je vyhotovit závěť jako notářský záznam, který je elektronicky evidovaný.
3. Chyby v závěti vedou k jejímu prohlášení za neplatnou absolutně či relativně. Pak přichází ke slovu dědění ze zákona, před nímž má správně sestavená poslední vůle přednost. Lhůta pro napadení závěti jsou tři roky.
Možností je hned několik.
Neexistuje vzor závěti
Neexistuje žádný vzor závěti, který by bylo nutné při jejím pořizování dodržet.
Pokud v ní však chybí zákonné náležitosti, je její obsah neplatný. V testamentu uvedení dědicové musejí být nejen jmenováni, ale i přesně identifikováni (např. datem narození, rodným číslem, pozn. aut.).
K neplatnosti poslední vůle pravděpodobně povedou i přeškrtávané, přepisované či přelepované pasáže.
U více dědiců se musí uvést dědický podíl, který je stanoven buď v procentech, nebo přesným rozpisem majetku.
Majetek uvedený v závěti musí být jednoznačně identifikovatelný. Jinak opět hrozí napadení závěti a vyslovení nesouhlasu s celkem nebo její částí.
Dokazovat musí ten s prospěchem
Tzv. holografická závěť je sepsána vlastní rukou bez cizí či odborné pomoci a svědků. V rámci dědického řízení notář obvykle nechává posoudit oprávněné dědice, kteří nejsou uvedeni, aby pravost rukopisu a podpisu posoudili. Což může opět vést ke sporům o platnosti této listiny.
Rozsudek Nejvyššího soudu (NS) nedávno změnil pravidla dokazování pravosti závěti, která není sepsána notářem. Nově musí její platnost prokázat ten, kdo má podle ní dědit, tedy nikoli ten, kdo s jejím obsahem nesouhlasí. Podle NS je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny (což je mj. rukou sepsaná poslední vůle), aby prokázal její pravost a správnost.
Pozor na výběr svědků
Naproti tomu tzv. alografní závěť může být napsána třeba na psacím stroji či počítači, ale musí být opatřena vlastnoručním podpisem zůstavitele a dalších dvou svědků, před nimiž zůstavitel uvedl, že jde o projev jeho poslední vůle.
Tito zletilí a způsobilí svědci nesmějí být ve vztahu (příbuzenském či zaměstnaneckém) s dědicem, ani uvedeni v závěti. Pokud dojde ke zpochybnění závěti, svědci budou moci dosvědčit pravost dokumentu a zároveň potvrdí, že zůstavitel byl pořizovatelem dané závěti.
Na veřejnosti se může objevit i několik závětí od jednoho zůstavitele, přičemž nemusí být jasné, která z nich je poslední, a tedy platná. Dříve byly datum, čas a místo pro platnost závěti nutností, nyní tomu tak není.
Předejít potížím se samozřejmě dá uvedením data v listině, ale především vyhotovením poslední vůle u notáře, což by mělo všem pochybnostem zabránit.
Navíc se takto sepsaný testament stává elektronicky evidovanou veřejnou listinou, u níž se sledují i případné změny obsahu. V některých případech je pořízení závěti u notáře dokonce nutné, aby byla zajištěna platnost zůstavitelovy poslední vůle.

Psali jsme
„Při porcování dědictví se často odhalí letitá tajemství,“ říká prezident notářů Neubauer
Absolutní a relativní neplatnost
Neplatnost závěti může být absolutní nebo relativní. Absolutní neplatnost zkoumá soud z úřední povinnosti, a jestliže se potvrdí některá z příčin neplatnosti (nedostatek náležitosti právního úkonu či způsobilosti zůstavitele k právním úkonům, nezpůsobilost zůstavitele z důvodu duševní poruchy, rozpor se zákonem nebo dobrými mravy), závěť jako by nikdy neexistovala.
Pak se buď přihlédne ke starší poslední vůli, a pokud nebyla sepsána, nastupuje dědictví ze zákona, před nímž má jinak řádně sepsaný testament přednost. Jednání o relativní neplatnosti musí někdo vyvolat tím, že poslední vůli napadne v jejím celku, nebo části.
Obvykle se to týká vynechání neopominutelného dědice, jehož zákonné požadavky jsou takto uspokojeny nad rámec zůstavitelovy vůle. Nárok dědění zaniká pouze vyděděním, k němuž však musí být právně stanovený důvod.
Lhůta pro napadení závěti jsou tři roky od doby, kdy bylo dědici oznámeno, že má nárok na podíl dědictví zůstavitele.
Poslední vůle o části majetku
Poslední vůle se může týkat pouze části majetku, zbývající pak bude rozdělen zákonnou formou dědictví mimo závěť. Není však možné poukazovat na více závětí, z nichž každá se týká jen části majetku.
Zato však lze poslední vůli až do zůstavitelovy smrti odvolat nebo změnit, pokud se tak děje z jeho svobodné vůle, bez jakéhokoliv donucení a zároveň musí být zůstavitel svéprávný a způsobilý k právnímu jednání.