Dnes a denně svěřují tisíce cestujících své zdraví a životy do rukou řidičů prostředků hromadné dopravy. Obětí nehody se můžete stát, aniž byste měli jakoukoli možnost to ovlivnit. Následné vypořádání těchto nehod se významně liší od střetů osobních dopravních prostředků.
Dojde-li k nehodě v dopravním podniku veřejné dopravy, mají zranění cestující nárok na náhradu škody. Není důležité, zda jde o oděrky, zlomenou nohu nebo otřes mozku. Ke každé nehodě musí být přivolána policie, aby ji vyšetřila a vyhotovila záznam o účasti. Tento doklad je, spolu s lékařskými zprávami, nezbytnou součástí žádosti o odškodnění.
Zvažte, zda nevyčkat na příjezd policie i v případě, že máte pocit, že jste na první pohled žádný úraz neutrpěli. Pokud by se následky projevily až s odstupem, je nutné mít od policie potvrzeno, že jste byli účastníky nehody. Nemusí přitom jít jen o fyzické projevy, ale i problémy psychické povahy.
Žádost o odškodnění je třeba směřovat přímo na dopravní podnik, který daný dopravní prostředek provozuje, nikoli na konkrétního řidiče hromadného prostředku, byť by byl viníkem nehody. Dopravní podnik má pro tyto situace sjednáno pojištění, z nějž úhrada škody poškozeným poputuje.
Je tím garantováno, že bude možné odškodnit všechny poškozené. To by v případě, že by velké množství zraněných mělo být odškodněno z kapsy konkrétního řidiče, bylo nereálné.
Zranění bez nehody
Ke zranění v dopravním prostředku může dojít i bez nehody, například v důsledku neočekávaného brzdného manévru. I v tomto případě vzniká zraněnému cestujícímu nárok na odškodnění. Odpovědností provozovatelů dopravních prostředků se zabýval rovněž Nejvyšší soud České republiky.
Podstata jeho rozhodnutí tkví k tom, že odpovědnost dopravce je objektivní – není tedy podmíněna zaviněním, ale samotnou „zvláštní povahou provozu“. Co všechno se pod tímto pojmem skrývá, zákon nespecifikuje. Z praxe za něj lze považovat takovou škodu, která je způsobena typickými vlastnostmi motorového vozidla, jako jsou jeho rychlost, vysoká hmotnost, omezená ovladatelnost apod.
Pro rozhodnutí o odškodnění je proto irelevantní, zda škoda vznikla v důsledku porušení povinností ze strany provozovatele dopravního prostředku, či nikoli. Za jeden z předpokladů povinnosti nahradit újmu lze tedy považovat i běžný pohyb dopravního prostředku v souladu s pravidly silničního provozu, pokud je následkem tohoto pohybu úraz cestujícího.
Dopravce se své odpovědnosti za škodu může zprostit jen tehdy, pokud byla událost způsobena vnějšími okolnostmi, které svým rozsahem a intenzitou mohou zásadně ovlivnit specifické vlastnosti provozu. Typicky může jít o přírodní katastrofy, chování zvířete či jednání třetí osoby uvnitř dopravního prostředku.
V případě zranění během přepravy nahlaste situaci řidiči a požádejte ho o záznam, jehož kopii si vezměte jako podklad pro žádost o odškodnění. Kompenzaci můžete požadovat v případě i sebemenšího úrazu – na důvodnost jeho přiznání to nebude mít vliv, rozsah zranění ovlivní jen jeho výši.
Odškodnění za bolestné i psychickou újmu
Pro tu bude rozhodující zejména intenzita zranění a odhadovaná délka léčby. Výše bolestného se řídí bodovým hodnocením, kdy každému poranění odpovídá určitý počet bodů.
Hodnota jednoho bodu je pak podle metodiky stanovena jako jedno procento průměrné hrubé měsíční mzdy za předcházející kalendářní rok. Pokud tedy došlo k nehodě letos, bude hodnota jednoho bodu 461,65 Kč.
Požadovat lze bolestné, ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti, cestovné, ošetřovné, odškodnění za ztížení společenského uplatnění i odškodnění za psychickou újmu.
Všechny účtenky, které se pojí s náklady na léčení zranění, si pečlivě schovejte, stejně jako všechny lékařské zprávy. Když se pro výpočet bolestného rozhodnete obrátit na specializovaného znalce, pojišťovna by vám tyto prostředky měla následně proplatit jako účelně vynaložený náklad.
Jestliže dopravní podnik uzná váš nárok jako oprávněný, dá vám návrh přiznaného odškodnění. Pokud s vyrovnáním nesouhlasíte, máte právo ho odmítnout, a pokud se s podnikem nedomluvíte, obrátit se na soud.
V případě, že by cestující při nehodě zemřel, mají na odškodnění právo jeho pozůstalí, nárok přitom nemusí vznést jen partner nebo děti zemřelého, ale jakýkoli příbuzný, jenž měl s obětí blízké vztahy a jehož úmrtí zasáhlo. Odškodnění pro přímé příbuzné se pohybuje kolem milionu korun. Nezaopatřené děti mají v případě úmrtí rodiče nárok na výživné až do věku 26 let, jestliže budou studovat.
Když vás zraní někdo jiný
Vraťme se teď k situaci naší čtenářky z úvodu. Její úraz byl sice způsoben v prostorách dopravního podniku, ale vinou jiného cestujícího. V těchto případech je situace složitější, stejně jako když vám zavazadlo spolupasažéra způsobí otřes mozku. Nárok na odškodnění máte v této situaci, odlišná je ale osoba, po níž můžete náhradu škody žádat.
V tomto případě již nejde o objektivní odpovědnost způsobenou provozem vozidla, ale o subjektivní odpovědnost způsobenou jiným cestujícím.
Situaci je třeba oznámit řidiči, který přivolá policii a ta zavinění prošetří. Na vás je pak opět návštěva lékaře a následné vymáhání odškodnění, a to po osobě, která vám zranění způsobila. Jestliže se nedomluvíte k vaší spokojenosti, je možné se obrátit na soud, který vám odškodnění přizná, a to podle finančních možností viníka.
Samozřejmě je vhodné vždy zvážit, zda je utrpěné zranění či vzniklá škoda takového rozsahu, že vám stojí za absolvování často zdlouhavého procesu.
A jak tedy měla postupovat naše čtenářka Tereza po zranění na eskalátoru? Pomineme skutečnost, že všichni spolucestující, kterých v době odpolední špičky byly desítky, měli povinnost paní Tereze poskytnout první pomoc. To, že se mezi nimi našli jen dva dobrodinci, je nejen smutné, ale zároveň je naplněním skutkové podstaty trestného činu.
V každém případě měl první pomoc poskytnout dozor v metru, který má situaci sledovat na kamerovém systému. Ten měl následně přivolat policii, která by sepsala protokol a zjistila totožnost osoby, která zranění způsobila.
Situace se však vyvinula zcela odlišně. Dozor se k nehodě vůbec nedostavil a nikdo ze spolucestujících ho nepřivolal. Zároveň žena, která zranění zapříčinila, shledala, že je sama zdravotně v pořádku, a místo nehody opustila. Paní Tereza byla v šoku a sama na zjišťování její totožnosti ani nepomyslela.
Vzhledem k tomu, že po chvíli byla schopna sama odjet metrem domů, nepřivolala si paní Tereza ani záchrannou službu a zamířila jen ke své ošetřující lékařce.
Přesný průběh úrazu nebyla schopna, s ohledem na utrpěný šok a pravděpodobně i úder do hlavy, lékařce popsat. Požádala proto, na základě lékařské zprávy, o poskytnutí kamerového záznamu.
Dopravní podnik však její žádost odmítl. Paní Tereze jsme tak doporučili obrátit se na policii, která by si inkriminovaný záznam mohla vyžádat. Ohledně případného odškodnění by bylo rozhodující, zda by se z videa podařilo identifikovat paní, která zranění způsobila, a s ní pak jednání o náhradě škody zahájit.
„Když si představím tu anabázi, která by mě čekala, asi se raději spokojím s vědomím, že celá situace mohla dopadnout mnohem hůř a jsem vděčná, že na mém místě nebylo třeba nějaké dítě. Paní nehodu také nezpůsobila úmyslně a můžu se jen domýšlet, proč se mi nesnažila pomoci a nenechala na sebe nějaký kontakt.
Mrzí mě hlavně to, jak se k situaci postavil dopravní podnik – nulová pomoc bezprostředně po zranění i následně v době léčby. Ačkoli žádnou povinnost vůči mně s ohledem na odškodnění nemají, pomoci někomu v nouzi za jejich povinnost rozhodně považuji,“ uzavřela paní Tereza.
Kdybych to měl realizovat v Brně, tak jsem Milionář. Tam ti pošuci MHD jezdí jen ve stylu „plyn-brzda“, hlavně při nočním rozjezdu.