Partneři žijící na „psí knížku“, na rozdíl od manželů (či registrovaných partnerů, pozn. aut.) nebo dětí, totiž nespadají do první třídy zákonných dědiců, ale až do druhé, a to ještě za splnění určitých podmínek. Ani o dětech vzešlých z partnerského vztahu neplatí, že by jim automaticky spadl do klína celý majetek zůstavitelův (ten, po němž se dědí).
1. Partneři v nesezdaných párech, na rozdíl od manželů (či registrovaných partnerů) nebo dětí, nespadají do první třídy zákonných dědiců, kteří mají při dělení dědictví přednost. 2. Bez závěti či dědické smlouvy dědí stejným dílem všechny děti ze všech zůstavitelových vztahů. 3. Ani v případě sepsání závěti nemůže zůstavitel z dědictví zcela vyloučit své děti, včetně těch z předchozích vztahů, bez prokázání zákonných důvodů.
Děti ze všech vztahů
O ten se budou muset podělit s potomky z předešlých vztahů zesnulého rodiče. Dokonce také v případě, že v závěti byli označeni za jediné dědice, protože v případě dětí jde v drtivé většině o tzv. neopominutelné dědice. Jedinou výjimku tvoří zákonné důvody (k zůstaviteli se nechovali řádně), z nichž mohou být z okruhu dědiců vyloučeni.
Takže kdo spoléhá na svazek bez formalit s tím, že v nejhorším případě vše dostanou společné děti, může být nepříjemně překvapený z toho, že v případě úmrtí sám nedostane nic, a ještě bude muset vyplácet (za své dítě) partnerovy potomky z předchozího vztahu či dokonce přijde o střechu nad hlavou.
Polovina dětí bez svatby
Podle Českého statistického úřadu se mimo manželství rodí polovina dětí a jejich podíl od konce 80. let pomalu, ale jistě roste. Což je mimochodem opačný trend oproti zbytku minulého století, kdy v 50. až 80. letech bylo nemanželských dětí registrováno kolem pěti procent, zatímco za první republiky (možná překvapivě) zhruba 12 procent.
V analýze ministerstva spravedlnosti se upozorňuje na malou právní ochranu dětí narozených nesezdaným párům i nedostatečná pravidla řešící rozdělení majetku, který nesezdaní partneři získali po dobu trvání vztahu před svým rozchodem.
Nejsou zákonnými dědici
Na partnera se dostane dědictví pouze za podmínek, že jeho zemřelý druh neměl dětí (ani z předchozích vztahů), byl rozvedený a nesezdaný pár žil ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku. Partneři, nikoli manželé, si totiž vzájemně nejsou zákonnými dědici.
Napravit to může sepsání závěti či dědické smlouvy, v níž bude partner označen za dědice, ale ani v tom případě nelze z okruhu dědiců zcela vyloučit děti zůstavitele. Nebude jim však už náležet zákonný, ale pouze povinný díl pozůstalosti (v jiné výši zletilí či nezletilí). Jako „nedědicové“ však nemusejí např. ručit za dluhy zůstavitele nebo hradit notářské poplatky.
Závěť jako pojistka
Sepsání závěti je pro nesezdané páry každopádně nejlepším dostupným způsobem, jak zabránit tomu, aby se po smrti jednoho z partnerů nestala např. nemovitost, v níž partneři dlouhodobě žili, společným majetkem lidí, kteří spolu mají společné jen formální příbuzenství a nijak dobře spolu nevycházejí.
To může vést k dlouhodobým sporům vedoucím k zablokování majetku či soudním jednáním, minimálně pak ke ztrátě zbytku slušnosti v rodinných vztazích. Ani závěť tahanicím zcela nezabrání, zajistí však zůstavitelově nové rodině větší část dědictví.
Registrované páry s výhodou
Jinak než nesezdané dvojice to však s dědictvím mají u nás už téměř čtvrtstoletí registrované páry. Přistupuje se k nim v tomto ohledu stejně jako k manželům.
Aby po svém registrovaném partnerovi mohli dědit, nemusejí sepisovat závěť, protože jsou zařazení do první, případně druhé třídy dědiců. Připadne jim stejný podíl na dědictví jako dětem, ale stejně jako manželé nemohou dědit v první třídě sami.
Pokud zemřelý nemá potomky, budou registrovaní partneři dědit ve druhé třídě společně s jeho rodiči a lidmi, kteří s ním žili před smrtí minimálně jeden rok ve společné domácnosti a pečovali o něj nebo na něj byli odkázáni.
Minimálně polovina dědictví však v takovém případě musí připadnout registrovanému partnerovi. Pokud v této skupině další dědic není, náleží registrovanému partnerovi celé dědictví.
Šest dědických tříd
A jak je podle občanského zákoníku (§ 1635 a dále) definováno šest dědických tříd, podle nichž se dělí majetek v případě, kdy není sepsána závěť nebo dědická smlouva?
Přednost mají ti, kteří jsou v první třídě – zůstavitelovi děti nebo jeho manžel (registrovaný partner), každý stejným dílem. Za případně již zemřelé dítě si jeho podíl rozdělí jeho potomci.
Pokud nedědí potomci, přijdou ve druhé třídě na řadu manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří s ním žili nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, o kterou pečovali nebo byli výživou odkázáni na zůstavitele. Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.
Kdo se přihlásí?
Třetí třída – když nežije manžel ani žádný z rodičů, dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho podíl stejným dílem jeho děti. Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.
Nakonec dědí stát
V páté třídě dědí jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina.
Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem. Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti. Pokud se ani pak nenajde dědic podle zákonné posloupnosti, připadá dědictví státu jako tzv. odúmrť.
To je logické,že někdo kde není evidovaný se nemůže hlásit o dědictví. Pak bych se hlásil o dědictví nějaké bohaté vdovy kdy mě nějaký zaplacený svědek potvrdí že jsem opravdu přítel bohaté vdovy…