Ukázal to průzkum agentury Ipsos pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR), jehož výsledky má redakce FAEI.cz k dispozici. Zúčastnilo se ho více než tři tisíce dotázaných. Naprostou většinu nákupů tvoří potraviny, menší část i paliva, drogerie, tabák nebo alkohol. Průměrná hodnota jednoho přeshraničního nákupu činí 2 829 korun.
Složení nákupů se přitom mírně liší podle země, do níž za nimi lidé jezdí. V Německu nejvíc láká drogerie, v Polsku maso, pohonné hmoty a cigarety. Alkohol pak zase láká ve větší míře k nákupu zejména na Slovensku a v Rakousku.
Nejoblíbenější Polsko
Celkově směřuje nejvíc spotřebitelů do Polska, alespoň párkrát za rok téměř třetina (29 %). Tomu ostatně odpovídá cenový test potravin v okolních zemích, který koncem března uskutečnili reportéři Seznam Zpráv.
Právě Polsko totiž vyšlo ze srovnávacího nákupu jako nejlevnější. Košík vybraných potravin včetně chleba, másla, sýru, masa nebo ovoce a zeleniny vyšel o několik stokorun levněji než v Česku. Nepochybně tomu ale napomáhá nulová DPH na základní druhy potravin v Polsku, která tam platí už více než rok.
Český nákup přitom vyšel jako druhý nejdražší – po Slovensku. Levněji bylo v Německu i Rakousku. Také v těchto zemích ale mají nižší daň než v Česku, kde je naopak nejvyšší v regionu.
Mínus 10 miliard
Jestliže za nákupy potravin utratí zákazníci v českých obchodech více než půl bilionu korun, pak v zahraničí utratí ekvivalent téměř desetiny tohoto objemu. „To už představuje významný podíl a neměli bychom ho brát na lehkou váhu,“ uvedl Josef Jaroš, předseda představenstva AMSP ČR.
Znamená to, že stát přichází jen na DPH a spotřební dani o více než deset miliard korun ročně. Reálný dopad do státního rozpočtu je ale výrazně vyšší vzhledem k nižšímu výběru korporátní daně, ale i odvodů a daní českých zaměstnanců.
„Ve chvíli, kdy stát hledá každou miliardu do rozpočtu, by se měl tímto fenoménem zabývat,“ poznamenal Jaroš. „Omezovat nákupy v zahraničí samozřejmě nelze. Nicméně vláda by měla kvůli cenám tlačit na velké hráče, aby nezneužívaly své postavení, zvážit správné nastavení daně z přidané hodnoty a rovněž například podporu stravování.
Pokřivené stravenky
Představitelé asociace tvrdí, že právě podpora stravovacího paušálů byla významně narušena po zavedení takzvaného stravovacího paušálu. „Zatímco příspěvky na obědy a stravenky končily v domácích kantýnách, restauracích a obchodech, peníze z paušálu už mohou končit kdekoliv,“ konstatoval Jaroš.
Ostatně k podobnému závěru dospěla studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) z konce loňského roku. Když Alena Schillerová ještě jako ministryně financí (ANO) tlačila na to, aby se ve firmách zavedl takzvaný stravenkový paušál, argumentovala také tím, že si díky tomuto opatření bude moct dát k obědu teplé jídlo v restauraci nově až milion zaměstnanců.
Jenže podle zjištění CETA jde o nárůst o pouhých 55 tisíc osob – a to navíc pouze čtvrtina z nich využívá nástroj k zamýšlenému účelu, tedy k úhradě stravy v pracovní době. Firmy navíc stravenkový paušál využívají k daňové optimalizaci, takže stát přichází o další miliardy.
„Přitom kvůli stravenkovému paušálu dnes přicházejí restaurace o každý pátý oběd. Za celý rok to představuje ztrátu na tržbách přes deset miliard korun,“ řekl Luboš Kastner, člen představenstva AMSP ČR a garant projektu Moje restaurace.
