Podle zákoníku práce musí být vaše dovolená v kalendářním roce dlouhá nejméně čtyři týdny. Pokud jste státním zaměstnancem, máte právo na pět týdnů volna. Jako pedagogický či akademický pracovník dostanete dokonce osm týdnů.
Zaměstnavatel by vám měl umožnit čerpat dovolenou vcelku, ovšem má možnost rozdělit ji i do menších částí. Jedna část přitom musí činit nejméně dva týdny v kuse, pokud se nedohodnete na jiné délce. Když je to vaše volba a se zaměstnavatelem se domluvíte, celou dovolenou si můžete vybrat i po jednotlivých dnech.
Nárok na dovolenou vzniká odpracováním minimálně 60 dnů v kalendářním roce v nepřetržitém pracovním poměru u téhož zaměstnavatele. Na dovolenou ovšem máte nárok, i když jste pracovali kratší dobu. Zákoník práce totiž stanoví, že v takovém případě zaměstnanci přísluší dovolená za odpracované dny, konkrétně jedna dvanáctina za každých 21 odpracovaných dnů.
Když je zaměstnanec v době výplat na dovolené, má právo dožadovat se výplaty mzdy, nebo platu předem. Pokud vyplacení brání překážky technické povahy, zaměstnavatel je povinen vyplatit alespoň přiměřenou zálohu. I tentokrát záleží na dohodě s nadřízeným.
Pokud jste neuzavřeli pracovní poměr na dobu kratší než jeden měsíc, zaměstnavatel vám musí všechny informace o délce a způsobu čerpání dovolené sdělit písemně nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Tyto informace však obvykle obsahuje pracovní smlouva.
Kdy si budete moci volno vybrat i jak dlouho bude trvat, určuje zaměstnavatel. Konkrétní termín volna je zaměstnanec povinen písemně oznámit alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem jinak. Stejně tak vám musí nadřízený písemně oznámit přidělený termín alespoň 14 dnů předem. I tato doba ovšem může být upravena dohodou mezi oběma stranami.
Platí ovšem výjimky, například při dovolené bezprostředně navazující na mateřskou dovolenou, nebo když nevyčerpáte dovolenou za předešlý kalendářní rok do konce června. Pokud máte nevyčerpané volno z předchozího kalendářního roku a zaměstnavatel nestanoví termín dovolené do 30. června následujícího roku, můžete si jej určit sami, bez jeho souhlasu. Stačí tento termín nadřízenému oznámit alespoň 14 dnů předem.
Pokud zaměstnanec tohoto práva nevyužije, zbývající část dovolené nezaniká. Zaměstnavatel však porušil svou povinnost stanovenou právními předpisy (nenařídil čerpání staré dovolené do konce června), a proto vzniká právo na náhradu mzdy nebo platu.
Zaměstnavatel má právo zamítnout termín dovolené, který jste si vybrali, a určit termín jiný. Dokonce vás z dovolené může i odvolat. V takovém případě je však povinen nahradit doložitelné náklady, které vám z důvodu přerušeného volna vznikly.
Zaměstnavatel musí stanovit dovolenou tak, aby si ji zaměstnanec mohl v kalendářním roce vybrat. Tomu mohou zabránit určité překážky na straně zaměstnance, například dočasná pracovní neschopnost nebo naléhavé provozní důvody zaměstnavatele. Pokud si volno nemůžete vybrat ani do konce následujícího roku, protože jste byli dočasně v pracovní neschopnosti nebo jste čerpali mateřskou či rodičovskou dovolenou, musí zaměstnavatel termín dovolené určit po vašem návratu do práce.
Zaměstnavatel nemůže v žádném případě tuto dovolenou zrušit, nebo bránit v jejím využití, a to ani žádným vnitřním předpisem. Nevyčerpané volno je převedeno do následujícího kalendářního roku. Zákoník práce již neumožňuje za běžných podmínek proplacení nevyčerpaného volna. Výjimkou je povinnost zaměstnavatele poskytnout náhradu mzdy nebo platu v případě skončení pracovního poměru, kdy zaměstnanec neměl možnost si dovolenou vybrat.
