V návaznosti na to se místy objevuje očekávání, že podobně prudký posun dolů zažijí v následujících dnech nebo týdnech klientské sazby, tedy sazby, které banky nabízejí firmám a domácnostem. Takovéto automatické promítnutí je však podle mého názoru velmi nepravděpodobné.
Váhání bank při reakci na snížení repo sazby rozhodně nebude důsledkem nedostatečné konkurence mezi bankami: Pokud by tato konkurence nefungovala, proč by banky už dnes nežádaly od klientů například u hypoték namísto nynějších průměrných 2,4 procenta třeba šest nebo deset procent?
Důvod bankovní opatrnosti bude přece jen poněkud složitější. Budou vlastně hned dva. Zaprvé, banky se při stanovování sazeb s víceletou, tedy „delší“ fixací – jako jsou třeba sazby u valné většiny hypoték – rozhodují především na základě porovnání nikoli s aktuální výší dvoutýdenní, tedy „krátké“ sazby ČNB.
Klíčové je pro ně srovnání s delšími, víceletými sazbami na mezibankovním trhu a s taktéž delšími, víceletými výnosy ze státních dluhopisů. Dokud tyto delší sazby a výnosy nezažijí podobný posun dolů jako nyní repo sazba ČNB, nebudou mít ani banky ve svých výpočtech mnoho racionálních důvodů pro snižování sazeb pro klienty.
Zadruhé, i přes veškerou chystanou pomoc české vlády ekonomice se dá očekávat v nejbližších měsících, ne-li letech, určité zvýšení frekvence krachů firem a vyšší nezaměstnanost. Takové zvýšení rizika nesplácení úvěrů opět rozhodně není impulzem, který by nabádal banky k rychlému snižování úvěrových sazeb.
Ostatně stačí se podívat do nedávné historie. Na přelomu let 2008 a 2009, tedy uprostřed světové finanční krize, ČNB snížila sazby dokonce o mnohem víc než procentní bod. Úrokové sazby třeba právě z hypoték ale začaly klesat až po roce a onoho procentního bodu dosáhl jejich pokles teprve až po dalším roce.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy
(Redakčně upraveno)
