Zatímco dříve za to mohla banka inkasovat maximálně tisíce korun, nyní to klienty vyjde řádově na desítky tisíc korun. Centrální banka přitom dříve podobné chování považovala za neoprávněné a za neúměrné zpoplatňování klientů trestala komerční banky milionovými pokutami. Nově budou trestáni už jen klienti.
Až dosud si banky mohly za předčasné splacení hypotéky naúčtovat pouze administrativní náklady, které se pohybovaly v řádu jednotek tisíc korun. Novela zákona stanoví, že od září mohou banky za předčasné splacení hypotéky chtít 0,25 procenta z předčasně splacené částky za každý započatý rok zbývající do konce fixace. To v součtu může činit mnoho desítek tisíc korun.
Existuje spousta relevantních důvodů, které nahrávají předčasnému splacení hypotéky. Někdo může peníze zdědit, jiný dostat mimořádné prémie v práci a další třeba vyhrát v loterii. Někdo by si za tyto nečekané finance například pořídil nové auto nebo vyrazil na luxusní dovolenou, ekonomicky zodpovědný člověk by je naopak využil ke snížení vlastního zadlužení.
Novela však naprosto nepochopitelně toto zodpovědné chování trestá a pokutuje. Pro banky jsou tučné pokuty za předčasné splacení hypotéky snadným zdrojem příjmů. Z pohledu klienta jde však o nespravedlivou sankci za to, že se chová zodpovědně.
Cílem svědomitého hospodáře je nezadlužovat se, a pokud už si v některých oprávněných případech (hypotéky na bydlení k nim jednoznačně patří, pozn. aut.) půjčit musí, tak by měl svůj dluh splatit co nejdříve. Čím déle splácí, tím více zaplatí na úrocích.
Novela zákona platná od letošního září však jde zcela proti tomuto základnímu ekonomickému principu. Dlužníkům navíc vzkazuje, že se nemají příliš snažit zbavit se svých dluhů, ale naopak s dluhem žít co nejdéle. To je i proti zdravému rozumu.
Neúměrně vysoké sankce za předčasné splacení hypotéky také zasahují do volného trhu a výrazně omezují konkurenční prostředí. Banky přehnaně chrání před ztrátou klientů, které k nim nezdravě připoutává. Klient nemůže svobodně odejít k jiné bance, která mu nabídne výhodnější podmínky, protože by musel zaplatit nesmyslnou pokutu.
Přitom i takové chování je zodpovědné. Při průměrné třímilionové hypotéce každé snížení hypotečních sazeb o jeden procentní bod znamená snížení měsíčních splátek zhruba o 1,5 tisíce korun. Za rok by tak domácnost mohla ušetřit 18 tisíc korun.
Nová sankce je však vyšší než tato úspora. Zdravé konkurenční prostředí by banku donutilo minimálně dorovnat konkurenční nabídku, nebo by o klienta přišlo. Nově se nijak snažit nemusí. Stačí pohrozit tučnou sankcí a klient si odchod jinam rychle rozmyslí.
Novela zákona nepochopitelně trestá zodpovědné hospodáře a zásadně pokřivuje celý hypoteční trh. Banky budou méně motivované reagovat na konkurenci, úrokové sazby u hypoték se tak budou snižovat mnohem pomaleji, než kdyby fungoval otevřený konkurenční boj.
Zatím se to týká pouze nově uzavřených hypoték. Ale jakmile skončí fixační období stávajícím klientům, pokuty se budou týkat i jich. Na změnu zákona tak doplatí stovky tisíc domácností.
Autor je generální ředitel a předseda představenstva společnosti Ekospol
(Redakčně upraveno)