Zpomalení tempa růstu nominálních mezd kontrastuje s přetrvávajícím napětím na trhu práce. Zatímco nezaměstnanost zůstává nízká, mzdy rozhodně neakcelerují. Mzdově inflační spirála, které se soustavně obávala centrální banka, se v českých podmínkách ukazuje jako nereálná. A potvrzují to právě i data za druhý kvartál.
Stejně jako v prvním čtvrtletí se nejvíce přidávalo v odvětví energetiky, které se veze na vlně vysokých cen energií a rekordních finančních výsledků. Průměrná mzda se tam už přiblížila 63 tisícům korun. Ve zpracovatelském průmyslu, který je největším tuzemským odvětvím, mzdy vzrostly o 9,2 procenta. Ještě pomaleji se zvyšovaly mzdy v obchodě, pro který byl z pohledu ziskovosti třeba loňský rok zcela rekordní.
S průměrnou mzdou šla v ruku v ruce i mediánová mzda, která dosáhla necelých 37 tisíc, tzn. že polovina zaměstnanců brala méně, než je tato hranice. Asi už lze jen zopakovat, že na průměrnou mzdu nedosáhnou asi dvě třetiny zaměstnanců.
Tlak na růst mezd není nijak výrazný a jinak tomu nebude zřejmě ani ve druhé polovině letošního roku. Celkově i reálné mzdy letos nejspíš poklesnou o další 2,5 procenta, a tak kupní síla „průměrného“ zaměstnance za poslední dva roky propadne o zhruba 11 procenta.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
