Mnozí Češi mění adresu trvalého bydliště, až když se jim zásadně změní životní podmínky, například očekávají přírůstek do rodiny. Každoročně se přitom v České republice stěhuje 200 až 250 tisíc lidí. Z města na vesnici a naopak, nebo mezi kraji.
Podle Českého statistického úřadu se podíl mezikrajské migrace na celkovém objemu vnitřního stěhování pohybuje okolo 35 procent. Migrace mezi kraji přitom nemusí nutně znamenat stěhování na delší vzdálenost.
„Dlouhodobě nejsilnější migrační proud je z Prahy do sousedního kraje Středočeského. Zatímco tímto směrem se v letech 2000 až 2019 přestěhovalo 268,9 tisíce osob, opačným směrem jen necelá polovina,“ uvedli statistici.
Další hlavní proudy byly o řád nižší s tím, že z deseti nejsilnějších mezikrajských migračních proudů byla v pěti případech cílem Praha, ve dvou případech kraj Středočeský, ve dvou případech pak kraj Ústecký a ve zbývajícím případě kraj Olomoucký.
Třetím a čtvrtým nejsilnějším migračním proudem bylo v letech 2000 až 2019 stěhování z Ústeckého kraje do Prahy (38 tisíc) a do kraje Středočeského (28,5 tisíce). Na pátém místě byla migrace z Jihomoravského kraje do Prahy (27 tisíc) a pětadvacetitisícovou hranici překonalo také stěhování obyvatel z kraje Moravskoslezského do Prahy (26,7 tisíce).
Opuštěný mamahotel
Jak už bylo uvedeno, Češi se v průměru stěhují třikrát za život. Poprvé to bývá nejčastěji při odchodu z „mamahotelu“ do takzvaného startovacího bydlení, podruhé, když začínají žít partnerský život, a potřetí, když se jim začíná rozrůstat rodina.
Na rozdíl od například Američanů se tak Češi stěhují v průměru až čtyřikrát méně. Je to dáno mimo jiné také tím, že Češi ve srovnání s jinými národy nemovitosti častěji vlastní, než si je pronajímají.
„V současné době bydlí ve vlastním osm z deseti Čechů. Pouze dvacet procent si bydlení pronajímá. To je výrazně více, než je průměr Evropské unie, kde je tento poměr sedmdesát ku třiceti ve prospěch vlastního bydlení,“ sdělil Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen.
Nejvíc majitelů nemovitostí je přitom v Rumunsku, kde vlastní byt či dům 96 procent obyvatel. Naopak nejméně majitelů je v Německu, kde vlastní nemovitost každý druhý a rovněž každý druhý si ji pronajímá.
„Vzhledem k tomu, že Česko v posledním roce zachvátila realitní horečka a Češi nakupují nemovitosti jako diví, a to i přes jejich stále rostoucí ceny, lze očekávat, že se poměr majitelů nemovitostí oproti těm, kteří si ji pronajímají, spíše zvýší,“ poznamenal Šedivý.
Největší poptávka v Praze
Tradičně je největší poptávka po nemovitostech v Praze. „Nicméně v poslední době se stále častěji setkáváme, především u mladší generace, s tím, že si vzhledem k vysokým cenám často hledají bydlení mimo Prahu a za prací do hlavního města pak třeba hodinu denně dojíždějí,“ připomněl Jiří Šedivý.
Dalším trendem, který zvyšuje dostupnost vlastního bydlení, jsou přestavby a rekonstrukce nebytových prostor, jako jsou třeba garáže. Na obytné místnosti se rovněž mění různé přístavby či půdní vestavby. Tyto úpravy Češi často financují stavebním spořením, tedy úsporami nebo úvěrem.
