Podíl dětí, kterým je v České republice odložena povinná školní docházka, výrazně převyšuje průměr ostatních evropských zemí. Z dlouhodobého hlediska se pohyboval kolem 20 procent, v posledních letech se týká téměř 25 procent předškoláků.
Nejnižší podíl sedmiletých a starších z celkového počtu žáků přijatých do 1. ročníků v tomto školním roce hlásí Vysočina (21,4 %), v Olomouckém kraji dosahuje alarmujících 28,06 procenta.
Srovnání s dalšími zeměmi není vždy snadné – rok nástupu k povinnému školnímu vzdělávání se i napříč zeměmi EU liší, navíc v některých z nich není institut odkladu docházky zakotven nebo se využívá naprosto minimálně.
I pokud se ale podíváme na země, kde je odklad relevantní součástí systému, vychází ČR ze srovnání velmi nelichotivě. V Německu se podíl odkladů pohybuje kolem pěti až sedmi procent. Hůře Česká republika vychází i ze srovnání se Slovenskem, kde se dlouhodobý průměr pohyboval kolem 13,5 procenta.
Ani zavedení povinného předškolního vzdělávání, které se od školního roku 2017/2018 týká všech pětiletých dětí, ke snížení podílu odkladů nevedlo.
Dlouhodobě vysoký podíl odkladů povinné školní docházky představuje značnou zátěž pro vzdělávací systém. Kvůli vysokému počtu dětí, které navzdory dovršení šesti let, zůstávají v mateřských školách, se snižuje dostupnost předškolního vzdělávání pro děti mladší.
Odklad povinné školní docházky má sloužit jako ochranný nástroj pro děti, vykazující výraznou školní nezralost či trpící jiným hendikepem. Vzhledem k počtům uvedeným výše, je zřejmé, že důvody pro odklad jsou v řadě případů jiné.
Snaha rodičů „prodloužit dítěti dětství“ a usnadnit mu adaptaci ve škole, je jedním z nejčastěji popisovaných. Stejně tak ale za doporučením může stát snaha školy usnadnit si práci s dětmi, u nichž je zjevné, že budou vyžadovat vyšší míru individuálního přístupu.
„Míra odkladů v České republice je extrémní a podle odborníků neodpovídá vzdělávacím potřebám dětí. Místo toho, abychom podpořili děti v individuálním rozvoji, necháváme je plošně v mateřských školách nebo přípravných třídách.
Musíme se zaměřit na individualizaci výuky v prvních ročnících základních škol, poskytnout školám systémovou personální i metodickou podporu a omezit strach ze školního neúspěchu,“ řekl k odkladům ministr školství Mikuláš Bek.
Z podkladů ČŠI vyplývá, že poradenská zařízení zohledňují výrazně více faktorů, které se zralostí dítěte vůbec nesouvisejí, ale vyplývají spíše z přání rodičů. Velké rozdíly mezi kraji panují v důvodech, které poradenská zařízení uvádějí ve svých zprávách.
Zatímco celková nezralost je v Karlovarském a Zlínském kraji důvodem pro odklad ve více než 60 procent případů, ve Středočeském kraji a na Vysočině s tímto odůvodnění končí asi jen každý čtvrtý odklad. Jednoznačnou snahou by tak mělo být sjednocování postupu školských poradenských zařízení v oblasti posuzování odkladů.
Naléhavost situace vedla ke zřízení pracovní skupiny pod záštitou ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, která připravila čtyři varianty řešení, jak počet odkladů radikálně snížit. První z nich je redukce odkladů včetně přenosu pravomoci posouzení jeho potřeby na školy.
Další možností je připustit odklad pouze dětem narozeným po 30. červnu nebo květnu. Variantou je také umožnit udělování odkladů pouze dětem se závažným zdravotním znevýhodněním nebo odlišnými kulturními a jinými životními podmínkami.
Poslední návrh počítá se zrušením dodatečného odkladu a přípravných tříd. Všechny čtyři varianty přitom počítají se systémovým posílením pozice asistenta pedagoga v prvních ročnících základních škol i revizí rámcových vzdělávacích programů, která umožní snížit tlak na výkon.
