Na území hlavního města Prahy je podle mluvčího magistrátu Víta Hofmana evidováno 686 tzv. stálých tlakově odolných úkrytů (STOÚ). „Největším STOÚ je Ochranný systém metra, Strahovský tunel a zhruba dalších 37 větších,“ sdělil faei.cz Hofman. Kde přesně se nachází, je možné zjistit například na této mapě.
Podle platného dokumentu Koncepce ukrytí obyvatelstva na území hl. m. Prahy do roku 2020 s výhledem do roku 2030 jsou ale součástí ochrany obyvatelstva ještě menší úkryty. V brožuře, kterou má faei.cz k dispozici, se mimo jiné píše, že k 1. červenci 2017 bylo v metropoli evidováno 741 provozuschopných stálých úkrytů, z nichž 270 bylo ve vlastnictví města.
„Jde o úkryty pod bytovými domy svěřené městským částem, samostatně stojící úkryty a úkryty ve školských zařízeních. Zbývající stálé úkryty jsou ve vlastnictví jiných právnických osob (podniky, bytová družstva, Společenství vlastníků jednotek apod.),“ uvádí se v brožuře.
Nejvíce lidí pojme metro B
Nejvýznamnějším „bunkrem“ je zmiňované pražské metro, kam by se mohlo v případě ohrožení státu „nastěhovat“ na přechodnou dobu přibližně 330 tisíc lidí. Největší kapacitou disponuje trasa B s přibližně 130 tisíci osobami, do „Áčka“ by se vešlo asi 115 tisíc lidí a do „Céčka“ 85 tisíc obyvatel.
„Ve stálých úkrytech je celkem zajištěno ukrytí pro cca 40 procent trvale hlášených obyvatel v hl. m. Praze. Zbývajících 60 procent obyvatel by se ukrývalo v improvizovaných úkrytech,“ píše se v dokumentu Koncepce ukrytí obyvatelstva na území hl. m. Prahy. Improvizované úkryty by se budovaly až v případě stavu ohrožení státu a válečného stavu.
„Konkrétně v místech, kde nelze k ochraně obyvatelstva využít stálých úkrytů,“ řekl mluvčí magistrátu Vít Hofman. A zdůraznil: „Počítá se s ukrytím všech obyvatel hlavního města, protože ukrytí je kombinací ukrytím osob ve stálých úkrytech a improvizovaných úkrytech.“
Dokument také připomíná, že současné stálé úkryty byly budovány především v padesátých a šedesátých letech minulého století a jsou stavebně a technologicky zastaralé. Z toho vyplývá jejich přirozená morální zastaralost, a rovněž náročnost jejich údržby a postupné chátrání.
„Tím každoročně dochází k postupnému vyřazování a přirozenému úbytku stálých úkrytů. Jde především o vyřazování stálých úkrytů, které jsou v havarijním stavu, z důvodu vysoké náročnosti nákladů na opravy a rekonstrukce, ale i v souvislosti s novou bytovou výstavbou v místě stávajících úkrytů,“ uvádí se v brožuře.
Mluvčí magistrátu Vít Hofman pro faei.cz také uvedl, že většina stálých tlakově odolných úkrytů je využívána takzvaně dvouúčelově, jako je právě systém podzemních tunelů metra anebo strahovský tunel. „U ostatních jsou to například garáže, skladové prostory, dílny a podobně.“
Protiatomový bunkr na 72 hodin
Jedním z protiatomových bunkrů, který byl vybudován v období studené války na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století, je kryt Folimanka. Od roku 2014 je dokonce ve vybraných dnech přístupný veřejnosti. Bunkr byl dokončen v roce 1962 a náklady je jeho výstavby činily ve své době více než 5,9 milionu korun.
„Ke stavbě krytu byla využita štola z druhé světové války, která sloužila jako úkryt civilního obyvatelstva v případě náletů na Prahu. O typu štoly ani její velikosti se nedochovaly žádné informace. Kryt je umístěn zhruba 20 metrů pod zemí. Nejníže položené místo je zhruba 25 metrů pod zemí a jde o nouzový výlez do kopule u dámských toalet,“ uvádí se na webu krytu Folimanka.
Konstrukce je tvořena betonovými bloky. Až do roku 1965 to byl suchý kryt, ale v uvedeném roce byl položen základní kámen Nuselského mostu a začala asanace Nuselského údolí. Při přípravných pracích byla odstřelena část stráně na vinohradské straně údolí. „Exploze sice funkčně kryt neponičila, ale od té doby je vlhký,“ píše se na webu.
V krytu je několik studen, dvě toalety, asanační místnost, ošetřovna, dvě kyslíkárny, tři filtroventilační jednotky, dvě prachové komory, dvě provizorní márnice, spojovatelna a energetické centrum. Rozloha bunkru je více než 1,3 tisíce metrů čtverečních, a je tak největší podzemní stavbou na území druhého pražského obvodu.
V energetickém centru je umístěn dieselový agregát z roku 1955, který v případě potřeby zajišťuje osvětlení, vodu, elektřinu a vzduchotechniku. Kryt má pancéřové dveře, jeden hlavní vchod, dva nouzové východy, několik nouzových výlezů do kopule a pozorovatelnu.
„Kapacita krytu je 1,3 tisíce ukrývaných osob, které by v případě potřeby mohly v krytu přežít po dobu 72 hodin,“ uvádí se na webu. „Kryt je v dobrém technickém stavu, vytápěný, větraný (kvůli vlhkosti, pozn. aut.) a v případě nebezpečí může okamžitě sloužit svému původnímu účelu.“
(Pokračování zítra)
