Firmy pod tlakem nákladů i slábnoucích zakázek omezují počty svých zaměstnanců, aby současnou nepříznivou situaci ustály. Zajímavé je, že nejvíce lidí bez práce tentokrát přibylo v Praze, kde se nezaměstnanost v době vrcholící letní sezóny zvýšila o tři desetiny procentního bodu na tři procenta. A mimochodem k v žádném okrese ČR tentokrát nezaměstnanost nepoklesla.
V důsledku celkového zhoršení ekonomické situace je třeba počítat s růstem nezaměstnanosti v ČR i v dalších měsících, i když zřejmě nebude tak dramatický jako po světové finanční krizi. V první řadě budou firmy sahat do stavu agenturních (zahraničních) pracovníků, teprve posléze dojde na kmenové zaměstnance. Současně zřejmě uvidíme další výrazný pokles počtu volných nabízených míst a pravděpodobně i zvýšený zájem o odchod do penze.
V každém případě to nebude situace zralá na vznik mzdové inflační spirály. Vývoj mezd v soukromém sektoru v první polovině roku odkrývá, jak omezené finanční možnosti mají firmy v době energetické drahoty. Na straně druhé bude u zaměstnanců posilovat preference zaměstnání před zvýšenými nároky na mzdy.
Do konce roku je pravděpodobný nárůst nezaměstnanosti nad čtyři procenta a bude tedy zřejmě mírně vyšší, než v pandemickém roce 2020. Velkou neznámou je samozřejmě další vývoj cen energií a zahraniční poptávky, na které jsou tuzemské firmy extrémně závislé. Od té domácí totiž vzpruhu v důsledku klesající kupní síly obyvatel příliš spoléhat vlastně ani nemohou.
Autor je hlavní ekonom Banky Creditas
(Redakčně upraveno)
