
Konsorcium Tess Defence vedle General Dynamics European Land Systems (GDELS) podle webu Jane´s Defence Weekly dále tvoří jeho španělská dceřiná firma Santa Bárbara Sistemas a partnerské španělské společnosti Indra Sistemas, Escribano Mechanical &Engineering a Sapa Operaciones (Sapa Placencia).
Podle Národního průmyslového plánu španělského ministerstva obrany nesmí podíl domácího průmyslu na zakázce činit méně než 70 procent její hodnoty. Podíl General Dynamics European Land Systems- Santa Bárbara Sistemas (GDELS-SBS) na kontraktu je podle sdělení zbrojovky 733 milionů eur (19 miliard Kč). Součástí smlouvy je také servis obrněnců, zajištění jejich životního cyklu a také podpora jejich uplatnění na zahraničních trzích.
Vozidlo, které španělské armáda pojmenovala Dragón, je postaveno na platformě osmikolového kolového obrněnce Piranha V a zahrnuje všechny domácí technologie, které španělské ministerstvo obrany požadovalo. Dodávky první tranše by měly probíhat v sedmiletém období, ale plánují se další dvě tranše: 348 vozidel, respektive dalších 287.
Celkem by tak španělská armáda mohla v budoucnosti disponovat necelou tisícovkou vozidel (983), která pojmenovala Dragón. Z toho neurčené množství plovoucích obrněnců (na souši se pohybují rychlostí až 100 km/h, ve vodě plavou desetikilometrovou rychlostí – pozn. aut.) získají španělští mariňáci. Prvních pět prototypů osmikolek obdržely ozbrojené síly Španělského království již v roce 2015, kdy se předpokládalo, že Dragónů bude až 1200 kusů.
Podpis kontraktu, jak uvádí Jane´s Defence Weekly, znamená, že může začít samotná výroba bojových vozidel pěchoty, avšak španělská armáda zatím nerozhodla o konečných počtech jednotlivých verzí osmikolek, ani jakou věží bude vyzbrojena bojová varianta.
Ví se jen, že mariňáci by preferovali věž se 120 mm kanónem. Standardní výzbroj vozidel Piranha V tvoří buď bezosádková věž s kulometem ráže 12,7 mm nebo věž Mowag s 30 milimetrovým automatickým dělem, odpalovači granátů a protitankovou střelou TOW.
Španělsko se tak nově připojí k dosavadním čtyřem uživatelům obrněného vozidla Piranha V. Největším z nich je dánská armáda, která od května 2017 disponuje prvními z 309 objednaných strojů (od roku 2018 jej jich v operačním provozu 36, dánská armáda přitom nevylučuje, že celkově mohla používat až 450 strojů v různých konfiguracích – pozn. aut.).
Druhým největším uživatelem je švýcarská armáda se celkem 44 osmikolkami, naopak nejmenším, s pouhými dvěma kusy, jsou karabiniéři v Monaku (knížectví nemá vlastní armádu, jeho obranu by na základě smlouvy zajišťovala Francie – pozn. aut.).
Dosavadním posledním odběratelem vozidla Piranha V je rumunská armáda, která v posledních letech mohutně přezbrojuje. Kontrakt na dodávku 227 osmikolek v celkové hodnotě 895 milionů eur byl podepsán již v lednu 2018 s tím, že prvních 30 vozidel bude vyrobeno v továrně GDELS-Mowaf ve švýcarském Kreuzlingenu a do konce téhož roku dodáno do Rumunska. Loni v březnu ale vyšlo najevo, že program má zpoždění a že nebyl dodán ani jeden stroj.
V této souvislosti stojí za zmínku, že v přepočtu na kus jsou rumunská vozidla Piranha V více než o milion eur lacinější (3,94 mil. eur) než ty španělské (rovných pět milionů eur).
Toto všechno je jen kšeft. Neustále jsme strašeni jakousi „ruskou hrozbou“ a peníze se utrácejí a utrácejí. Jakápak hrozba od národa, který má jen 147 mil. obyvatel, technologicky je 20 let za Evropou, jeho území státu je tak velké, že by se tam ztratila celá Evropa a ještě by hodně místa zbylo, potýká se s finanční krizí, a počet jakýchkoliv bojových prostředků činí cca jen asi polovinu toho co má EU. A k tomu ještě přičtěte USA. Už z logiky věci je to i pro člověka s podprůměrným intelektem naprostý nesmysl. Žádná ruská hrozba neexistuje. Rusové budou mít za pár let problém vůbec uhájit své vlastní obrovské území, a ne aby ještě někam expandovali. Tomu blábolu o hrozbě může uvěřit jen absolutní imbecil. Pravda je jinde. Jde pouze o kšeft pro zbrojařskou lobby. Uměle vyvolávají atmosféru strachu, aby mohli inkasovat neuvěřitelné zisky z výroby zbraní a jejich následnému prodeji státu. A konkrétně tito lidé jsou zodpovědní za situaci v Iráku, Sýrii, Afghánistánu, Libyi atd. Vyvolávají válečné konflikty a na následujících vojenských zakázkách si drsně „mastí kapsy“.