Stát by měl legalizovat švarcsystém. A zpytovat svědomí

Názor
U příležitosti vládou zvažovaného zvýšení odvodů osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) se opět rozjela veřejná diskuse o tom, zda a jak jsou zvýhodněny.
Rozmach švarcsystému je především signál, že státní aparát nehospodaří dobře. Ilustrační foto: Depositphotos.com

Jenže srovnávat OSVČ či živnostníky a zaměstnance je jako porovnávat jablka a hrušky. Prostě to univerzálně nejde a je třeba posuzovat věc případ od případu. Rozhoduje věk, pohlaví, kvalifikace, místo bydliště, ochota dojíždět, rodinné zázemí a mraky dalších faktorů.

Má ale stát problém sehnat zaměstnance? Nemá. Řady zaměstnanců placených z veřejných peněz se neustále rozšiřují. Proč to ti lidé dělají, když se podle kritiků OSVČ budou mít mnohem lépe právě jako OSVČ, ať už coby sebezaměstnané osoby nebo v rámci švarcsystému, tedy při práci pro nějakého soukromníka na bázi dodavatelsko-odběratelského fakturování?

Kdyby byla pozice OSVČ o tolik výhodnější, stát „nebude mít, kde brát“. Uvažme též, že Česko patří k výjimečným zemím, kde jsou platy ve veřejné sféře markantně vyšší než mzdy ve sféře soukromé. Takže i pokud by měly OSVČ výhodnější postavení, v jejich sektoru jsou prostě v průměru citelně nižší výdělky, což výhodnost jejich postavení již nyní zásadně potlačuje.

PSALI JSME:
Čeští podnikatelé stárnou, upozornili statistici

Ale hlavně: Proč se státu dlouhá léta nedaří vymýtit onu formu podnikání, kterou počátkem 90. let „vynalezl“ podnikatel Miroslav Švarc. „Zaměstnanci“ vystupují vzhledem k zaměstnavateli formálně jako jeho subdodavatelé, tedy jako jiní samostatní podnikatelé. Nedaří se mu ji vymýtit proto, že je přirozená. Dvě strany se svobodně domluví na něčem, co je jejich věc, aniž by komukoli kdokoli držel revolver u spánku.

Svoji snahu vymýtit švarcsystém, a omezovat OSVČ, politici neomylně zintenzivňují v čase nelehké ekonomické situace, jako v roce 2012 nebo jako teď. V čase, kdy prostě mnozí lidé často ani nemají jinou možnost než být „zaměstnáni“ na živnostenský list, pokud tedy nechtějí žadonit na úřadu práce.

Předně je totiž třeba zdůraznit, že rozmach švarcsystému je jen jednou z forem přirozené reakce lidského (podnikatelského, pozn. aut.) ducha na regulace uvalené na něj státem. Ekonomové hovoří o „regulatorní arbitráži“. Tak označují situaci, kdy se lidé snaží tu či onu regulaci obcházet.

PSALI JSME:
„Novodobí otrokáři platí minimum a zbytek bokem,“ říká ředitel Adecco ČR Ondřej Wysoglad

Kdyby ovšem stát reguloval přiměřeně, kdyby byly třeba daňové sazby na takové úrovni, že by lidé měli pocit, že to, co odvádějí, je plně užíváno na opravdu potřebné účely, a ne na korupci, různé parazitické lobbisty, dotační podnikatele a organizace, či dokonce jejich honosné vily, švarcsystém by byl možná i neznámý pojem.

Podněty lidí k regulatorní arbitráži by jistě byly mnohem slabší než dnes. A to zřejmě i mezi politiky – ti totiž své asistenty i poradce dlouhá léta rádi zaměstnávali právě po vzoru podnikatele Švarce.

Vzhledem k tomu, že v praxi je nemožné určit, kde končí legální formy podnikání a začíná švarcsystém, stát by jej měl legalizovat a zpytovat svědomí. Rozmach švarcsystému je především signál, že státní aparát nehospodaří dobře.

Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
(Redakčně upraveno)

Ilustrační foto: Depositphotos.com

PSALI JSME:
Asociace se ostře ohradila vůči vyjádření ministryně Maláčové na adresu živnostníků

Zavřít reklamu ×
  1. Fajn. Takže když všichni budeme mít podnikatelského ducha a budeme pracovat ve švarcsystému, kde vezme stát platby na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, na důchody. Mohl by i to autor vysvětlit?

    • Každý si všechno bude platit sám,a tak to má být,tenhle sociální stát je přežitek stejně jako zamestnanec

    • Nikdy to nebudou všichni. Ale již nyní pracují zedníci, tesaři, pokrývači, elektrikáři, dokonce i stavební dělníci na švarc. Mnoho kadeřnic, masérek, manikérek je OSVČ, pracuje pro jeden subjekt a má pronajaté křeslo, u kterého pracuje. Protože jim prostě nic jiného nezbývá, pokud nemají momentálně vlastní prostory či možnost zaměstnání v oboru. A odvádí zdravotní i sociální. I když ne tolik, jako zaměstnanci. Tak by se stát měl přestat chovat, jako že to neexistuje.

  2. Vysvětlení proč máme tak moc OSVČ a proč bují švarcsystem je vcelku jednoduché:
    1) je eminentní zájem podnikatelů se vyhnout placení odvodů zaměstanců
    2) OSVČ a švarcsystem nabízí „optimalizaci“ nákladů i pro ně, a tedy obcházení placení daní. Čímž snižují náklady podnikatelům, protože většinově pracují pro podnikatele.
    Tím, že OSVČ a pracovníků švarcsystému je tak mnoho, tak dochází k extrémní konkurenci mezi nimi a tedy i nízkým příjmům a posouvají se do oblasti tzv.prekérní práce.
    Pokud si položíme otázku „qui bono“, tak odpověď je jasná – jsou to velcí a střední zaměstnavatelé (kteří jsou hlavní sponzoři politických stran). A proto ten neustálý mediální povyk, že jsou „solí země“ a páteří našeho hospodářství, aby si dotyční racionálně nespočítali, jak na tom doopravdy jsou.

  3. Soukromý sektor vykazuje nižší příjmy, protože dle sdělení většiny OSVČ dodnes neevidují všechny příjmy.

  4. Veškeré diskuse, tu, nebo jinde, se točí kolem stejného bodu. Komu má být vlastně vyhověno? Když se říká, že všem vyhovět nelze? Žijeme v nějakém modelu. Implementujeme do něj nějaká řešení ve snaze zachovat ho při životě. A z nedostatku nápadů jste přikročili i k válce. I když vám historie ukazuje, že žádné řešení nepřináší. Vidím to tak. 1) Zachovat model a omezit vliv dosud „vyvolených“. 2) Zachovat vliv dosavadních, a změnit model. 3) Změnit obojí.

  5. Rozkol mezi lidi. Omezování osobní svobody. Mocichtivá kontrola. Od revoluce se všichni, OSVČ i zaměstnanci i důchodci, všichni řídíme tím, co nám politici legálně určili. Pokud chtějí komukoli nasazovat vinu, nedostatky, ať sami sobě ! Zajistit fungování, placení faktur, rychlé soudy, stálé daně, pravidla. Ne každý rok něco měnit. Nesvádět věci na lidi !

  6. Ten systém byl vždy zlo pro lidi kteří museli dělat takzvaně na živnostenský list ve fabrikách kde se jede seriová výroba nebo třeba v pohostinství. A vždy je to o tom aby nejvíc zůstalo zadavateli.

Napsat komentář: Ludmila Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odesláním vyslovujete souhlas s dokumentem Všeobecné podmínky používání webových stránek

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Další z rubriky Podnikání

Nejčtenější

Kurzovní lístek
Chci nakoupit
Chci nakoupit
Chci prodat
EUR
EUR
USD
GBP
CHF
JPY
DKK
NOK
SEK
CAD
AUD
PLN
HUF
HRK
RUB

Jaká je budoucnost výškových dřevostaveb v Česku?

Analýza
V České republice stále platí zastaralá norma omezující výšku dřevostaveb na devět, respektive dvanáct metrů. Legislativa by se však měla brzy změnit. S ohledem na nespornou ekonomickou výnosnost projektů chtějí developeři stavět minimálně osmipatrové stavby (22,5 m), s výhledem do budoucna až osmdesátimetrové projekty, a to tzv. inženýrským způsobem.